9 C 3/2023-28 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 16.000 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů na vymáhání a upomínání ve výši 540 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela prostředky elektronické komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru na základě registrace žalovaného na webovém portálu žalobkyně [webová adresa], na jejímž základě si sjednali, že žalobkyně na požádání žalovanému poskytne peněžní prostředky do určité výše dle zvolených parametrů žalovaným, a ten vrátí žalobkyni poskytnutý úvěr i spolu s poplatkem za poskytnutí a čerpání úvěru. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný žalobkyni poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 10.000 Kč převodem na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 10.000 Kč spolu s poplatkem ve výši 6.000 Kč ve 3měsíčních splátkách do [datum]. Žalovaný však řádně úvěr nevrátil v dohodnuté lhůtě, kdy uhradil ze svého dluhu částku 5.800 Kč, přičemž tato částka byla použita k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od [datum] do [datum] ve výši 3.840 Kč, která byla vypočtena v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), a stejně tak na částečnou úhradu nákladů na vymáhání v celkové výši 2.500 Kč, když žalobkyně požadovala na poplatcích za vymáhání částku 540 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum]. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2023 č.j. 9 C 3/2023-26 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. 4. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně soudem zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva prostředky elektronické komunikace na dálku dne [datum] na základě registrace žalovaného na webovém portálu žalobkyně [webová adresa], na jejímž základě si účastníci sjednali, že žalobkyně na požádání žalovanému poskytne peněžní prostředky do určité výše dle zvolených parametrů žalovaným, a ten vrátí žalobkyni poskytnutý úvěr i spolu s poplatkem za poskytnutí a čerpání úvěru. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný žalobkyni poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 10.000 Kč převodem na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 10.000 Kč spolu s poplatkem ve výši 6.000 Kč ve 3měsíčních splátkách do [datum]. Žalovaný však řádně úvěr nevrátil v dohodnuté lhůtě, kdy uhradil ze svého dluhu částku 5.800 Kč, jak bylo zjištěno z transakční historie, přičemž tato částka byla použita k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od [datum] do [datum] ve výši 3.840 Kč, která byla vypočtena v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), a stejně tak na částečnou úhradu nákladů na vymáhání v celkové výši 2.500 Kč, když žalobkyně požadovala na poplatcích za vymáhání částku 540 Kč, když žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum], sdělením o zesplatnění úvěru ze dne [datum], opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] a opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne [datum]. 5. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil, přičemž tato skutková tvrzení byla jednoznačně provedeným dokazováním osvědčena. 6. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. 7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. 9. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek. 10. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl žalobkyní řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 10.000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a žalobkyně mohla spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že částka úvěru, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen. 11. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ. 12. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že žalobce s žalovanou řádně uzavřel smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalované v postavení spotřebitele poskytl potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaná poskytla žalobci i konkrétní osobní identifikační údaje. 13. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání