9 C 44/2017-368 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci – stavbě, která není zapsána v katastru nemovitostí, a která je postavena na pozemku parc. č. St. 1/6, jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v obci [obec], [katastrální uzemí] u [obec], zapsaném na [list vlastnictví] (dále i jen jako„ Stavba“). K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalobce a žalovaná žili ve společné domácnosti jako druh a družka po dobu přibližně 6,5 let, přičemž bydleli v domě u rodičů žalované u pana [celé jméno svědka] a paní [celé jméno svědkyně]. Společnou domácnost a vztah ukončili dne [datum]. Během společného soužití začali žalobce a žalovaná se Stavbou, na pozemku ve společném jmění rodičů žalované tj. pozemku parc. č. st. 1/6, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], zapsaném pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [obec] na [list vlastnictví] (dále jen„ Pozemek“). (Pozn. soudu: Rodinný dům [adresa], jež je součástí Pozemku se dále označuje i jen jako [adresa]) Realizaci Stavby financovali žalobce a žalovaná společně, žalobci byla za účelem financování Stavby poskytnuta půjčka od jeho zaměstnavatele ve výši 100 000 Kč, přičemž realizaci Stavby prováděli svépomocí, kdy na Stavbě pomáhal žalobci otec žalované, a příležitostně bratři žalované [jméno] a [celé jméno svědka]. Se Stavbou začali v roce 2010, a to na základě rozhodnutí o umístění stavby vydaného stavebním úřadem [obec] dne [datum]. Ačkoli se mělo podle rozhodnutí stavebního úřadu jednat o přístavbu k [adresa], postavená Stavba je fakticky oddělena od [adresa] a jedná se tak o samostatnou věc v právním smyslu. S [adresa] je pak Stavba spojena pouze jednou zdí, přičemž vevnitř není Stavba spojena s [adresa] žádným vchodem. Stavba má společnou terasu, do které vede vchod jak z [adresa], tak ze Stavby a ve středu terasy je zídka s vrátky, která odděluje terasu [adresa] a terasu Stavby. Žalobce dále poukázal na judikaturu odůvodňující jeho závěry o tom, že Stavba je samostatnou nemovitou věcí zejména pak na to, že při vymezení obecného pojmu stavby ve smyslu občanského práva a tedy jako samostatného předmětu občanskoprávních vztahů, nelze vycházet jen z veřejnoprávních závěrů tj. ze stavebnětechnických předpisů a jejich účelu a dále, že řešení otázky vzniku stavby coby samostatné věci nutno odvíjet z občanskoprávního hlediska, nikoliv zakládat na existenci rozhodnutí z oblasti správního práva. Ke vzniku Stavby žalobce uvedl, že Stavba jako věc v právním smyslu vznikla postavením hrubé stavby nejpozději ke dni [datum] a tím, že Stavba vznikla již před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, nestala se součástí Pozemku. Úmysl postavit Stavbu pojali žalobce se žalovanou společně, neboť ještě v té době plánovali Stavbu dokončit a bydlet v ní a od okamžiku vzniku hrubé Stavby pak žalobce dovozuje i vznik vlastnického práva k ní resp. vznik podílového spoluvlastnictví k této Stavbě. V žalobě rovněž žalobce uvedl, že žalovaná mu po ukončení jejich partnerského vztahu předložila návrh dohody o vypořádání, ve které byla žalobci ze strany žalované nabídnuta částka 80 000 Kč jako vypořádací podíl. Žalobce s přechodem vlastnického práva ke Stavbě na žalovanou souhlasil, nesouhlasil však s navrhovanou výší vypořádacího podílu zejména s ohledem na výši jeho investic do Stavby, když dle žalobcova odhadu má Stavba hodnotu nejméně 1 500 000 Kč a proto je v rámci vypořádání pro žalobce akceptovatelná částka ve výši ½ hodnoty Stavby tj. ve výši 750 000 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nedošlo k mimosoudní dohodě, byl žalobce nucen obrátit se, se svým nárokem na soud a požadovat, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované ke Stavbě, přičemž žalovaná by se po právní moci rozhodnutí soudu stala výlučným vlastníkem Stavby a zároveň by byla povinna vyplatit žalobci vypořádací podíl z důvodu zrušení podílového spoluvlastnictví ke stavbě ve výši 750 000 Kč. 2. Žalovaná navrhla žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout. K odůvodnění svého procesního stanoviska uvedla, že žaloba je podána nedůvodně osobou, jež není a nikdy neměla být podílovým spoluvlastníkem předmětné nemovitosti a že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby. Žaloba směřuje proti osobě, která není ve sporu pasivně legitimována. Dále se vyjádřila k otázce Stavby jako samostatné nemovité věci a uvedla, že Stavba byla od prvopočátku budována coby přístavba stávajícího rodinného domu tj. [adresa], která je ve vlastnictví třetích osob, rodičů žalované. Nejedná se o samostatnou Stavbu, nýbrž o přístavbu a v právním smyslu jde o součást věci hlavní tedy [adresa]. K povaze Stavby žalovaná uvedla, že jak z projektové dokumentace, tak i ze stavebního povolení je zřejmé, že rozestavěná Stavba nemá a nebude mít samostatný vjezd ani inženýrské sítě, nadto je stavebně a funkčně propojena (průchodem, terasou) s [adresa]. Jedná se tedy o přístavbu, jako součást [adresa]. Příjezd ke Stavbě je zajištěn pouze průjezdem přes Pozemek, voda, plyn, elektřina jsou napojeny přes [adresa]. Dále uvedla, že náklady na výstavbu hradila rodina [příjmení], na realizaci Stavby se svépomocí podíleli v podstatě všichni členové rodiny a pokud šlo o částečnou finanční spoluúčast žalobce a faktickou výpomoc žalobce, touto jen kompenzoval nárok manželů [příjmení] za poskytování bydlení, stravu a služby spojené s ubytováním žalobce v [adresa]. Ve vztahu k půjčce poskytnuté žalobci z FKSP jeho zaměstnavatele, pak tuto si žalobce nechal účelově doložit smlouvou o dílo na klempířské práce a ze stejného důvodu byl rovněž uveden jako stavebník. Žalovaná tedy zásadně odmítla, že by mezi ní a žalobcem vzniklo podílové spoluvlastnictví ke Stavbě, neboť v případě Stavby se nejedná o samostatnou věc v právním smyslu, ale přístavbu, která je součástí věci hlavní v tomto případě součástí [adresa]. Ve svých závěrech poukázala ohledně posouzení otázky Stavby resp. přístavby jako součásti [adresa] na ustálenou judikaturu a poukázala také na to, že dle jejího názoru Stavba je dosud ve fázi rozestavěnosti a je vhodné uvažovat o aplikaci přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. a pohlížet na rozestavěnou Stavbu jakou součást Pozemku, jehož vlastníkem jsou osoby odlišné od účastníků řízení. 3. Žalobce se pak na výzvu soudu vyjádřil k podání žalované ze dne [datum]. Žalobce i nadále trval na tom, že předmětná Stavba je samostatnou věcí. Nesouhlasil s tvrzením žalované, že se v případě Stavby jedná o přístavbu k [adresa] a pak tato Stavba není samostatnou věcí a je součástí věci hlavní tj. [adresa] ve smyslu ustanovení § 120 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Žalobce argumentoval tím, že podle ustanovení § 120 OZ je součástí věci vše, co k této věci jako hlavní podle její povahy fyzicky a zároveň funkčně náleží a že důraz je kladen na znehodnocení věci hlavní, nikoli však na znehodnocení její oddělené části. Ve smyslu uvedeném by pak mělo platit, že přestože voda, plyn a elektřina jsou napojeny přes [adresa], oddělením Stavby od [adresa] by nedošlo k funkčnímu znehodnocení [adresa] také z toho důvodu, že [adresa] již samostatně fungovala a její fungování není závislé na existenci Stavby. Neoddělitelnost je nutno dle žalobce posuzovat nejen z hlediska technického nýbrž i funkčního a poukázal na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 30 Cdo 3034/2006, kdy v posuzované věci nemohlo dojít ke snížení hodnoty původního rodinného domu tím, že od něj byla oddělena přístavba, jež byla od počátku užívána samostatně, nezávisle na stavbě hlavní, a kterou je možno ze stavebně-technického hlediska považovat za stavbu samostatnou, oddělitelnou od stavby hlavní, na niž je napojena pouze přípojkami vody, elektřiny a plynu, přičemž i stavební povolení bylo vydáno na přístavbu rodinného domku. Dle žalobce je znehodnocením třeba rozumět funkční újmu, kdy hlavní věc již nemůže sloužit původnímu účelu (např. jde o zničení hlavní věci, hospodářské poškození hlavní věci v míře znamenající ztrátu její peněžité hodnoty). Souhrnně řečeno, jde o takovou újmu na hodnotě hlavní věci, že tato hlavní věc již není schopna sloužit svému původnímu účelu buď vůbec, anebo z velké části ne kvalitně. Žalobce nesouhlasil ani s tvrzením žalované, že investice do Stavby ze strany žalobce byly kompenzací za poskytování bydlení, stravy a služeb spojených s ubytováním v [adresa]. Poukazoval na to, že investice žalobce do nemovitosti se pohybují kolem 750 000 Kč, což dokládá fakturami a že těmito fakturami dokládá i skutečnost, že Stavba byla vystavěna za účelem samostatného bydlení pro něj a žalovanou. Dále nesouhlasil s argumentací žalované, když odkázala na právní větu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010 sp. zn. 28 Cdo 2794/2010 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. Zn. 2 Cz 40/84, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které pojednává o tom, že„ … jde-li o přestavbu původní stavby a neb