9 C 234/2023-45 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení příslušenství představovaného úrokem z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 7. 2016 z titulu dluhu žalované z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, . K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, jakožto původním věřitelem a právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě byl žalované poskytnut hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 13 pravidelných měsíčních splátkách s tím, že poslední splátka měla být uhrazena k datu 15. 8. 2017. Žalovaná však řádně úvěr nesplácela, neuhradila žádnou splátku, ač byla upozorněna na porušení smluvních podmínek. Původní věřitel řádně zkoumal před uzavřením smlouvy o úvěru i úvěruschopnost žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, ., následně na společnost , právnická osoba, a následně pak na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , když o postoupení pohledávky byla žalovaná vždy řádně informována. S ohledem ke skutečnosti, že žalovaná ničeho na úvěru nevrátila, žalobkyně požadovala smluvní úrok z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč představující poskytnutý úvěr, a to od 21. 7. 20116 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila dluh ani po doručování předžalobní výzvy ze dne 10. 8. 2023.2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, po celou dobu byla zcela pasivní.3. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně soudem zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši 20 280 Kč. Úrok z úvěru ve výši 25,85 % ročně odpovídal roční úrokové sazbě u úvěru na 13 měsíců, přičemž tento úrok spolu s administrativním poplatkem a úplatou za poskytnutí úvěru byly splatné v 1. až 5. splátce úvěru, částečně v 6. splátce úvěru, když celkové náklady na poskytnutí úvěru byly vypočteny podle úvěrové smlouvy na částku 8 280 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a rozhodčí smlouva. Dále byla také vyplněna listina nazvaná formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru spolu s podpisem žalované ze dne , datum, a předpis splátek k úvěrové smlouvě, přičemž obě tyto listiny měly být také podepsány žalovanou. Právě z předpisu splátek k úvěrové smlouvě bylo možné zjistit, že výše úroku z úvěru byla stanovena v rámci splátek 1. až 5. na částku 633 Kč a u 6. splátky pak úrok činil 195 Kč s tím, že tedy celková výše úvěru činila v kapitalizované podobě 3 360 Kč, přičemž úrok z úvěru se týkal pouze období trvání úvěrové smlouvy na 13 měsíců a úvěrová smlouva neupravovala možné další úročení úrokem z úvěru nesplacenou část jistiny i po uplynutí doby trvání úvěrové smlouvy. Z listiny nazvané Kontaktní osoba soud pouze zjistil, že byla zde uvedena jako kontaktní osoba kamarádka žalované , jméno FO, . Ze žádosti o poskytnutí úvěru, podkladů pro posouzení bonity klienta ze dne , datum, soud mohl zjistit, že žalovaná uvedla u průměrných měsíčních výdajů částku 6 000 Kč, přičemž uvedla průměrný měsíční příjem činil 6 500 Kč a průměrné příjmy celé domácnosti pak byly uváděny ve výši 16 000 Kč a další očekávané mimořádné příjmy byly uvedeny ve výši 30 000 Kč. Příjmy byly u žalované z dávek od OSSZ, jak uvedla sama žalovaná. Ze scoringové karty k úvěru č. , hodnota, mohl soud pouze zjistit, jak byly konkrétní informace v rámci vnitřního vyhodnocení ve vztahu k poskytnutí úvěru žalované bodovány ze strany původního věřitele, avšak nebylo zjištěno nic dalšího.4. Soud pak měl dále za prokázané ze smlouvy o prodeji části závodu, ze smlouvy o zpětném odkupu pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena i pohledávka za žalovanou, což bylo zjištěno i z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek.5. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 spolu s podacím lístkem ze dne 26. 2. 2020 soud pak zjistil, že žalované byla zasílána předžalobní upomínka, avšak v této se hovoří o dluhu žalované vůči jiné společnosti, a to společnosti , právnická osoba, , avšak žalovaná uzavírala úvěrovou smlouvu se společností , právnická osoba, , dokonce i IČO bylo jiné u uváděné společnosti v předžalobní upomínce, oproti IČO u úvěrující společnosti.6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění (dále jen OSŘ), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo.7. Soud při jednání konaném dne 16. 4. 2024 provedl k důkazu výše uvedené listiny, přičemž k tomuto jednání se nedostavila žalobkyně, která se z jednání omluvila. Právě s ohledem ke skutečnosti, že se žalobkyně k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout dodatečné poučení o tom, že je její povinností doplnit tvrzení ohledně řádného zjišťování úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 118a odst. 1 OSŘ a zároveň i k tomu, aby doplnila k takovým tvrzením i řádně důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ. Bylo pak věcí žalobkyně, že se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak zcela o své vůli možnosti, aby ji soud řádně poučil z hlediska prokázání dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované jejím právním předchůdcem. Soud pak musel zdůraznit, že jen těžko byla otázka úvěruschopnosti žalované šetřena řádným způsobem, neboť by bylo možné dotazem na centrální evidenci exekucí možné zjistit, že k datu uzavírání úvěrové smlouvy byly proti žalované vedeny exekuce pro různé dluhy mj. z úvěrových smluv (u zdejšího soudu evidováno minimálně 6 exekučních řízení), přičemž zároveň bylo třeba zdůraznit, že nebylo nijak doloženo, jak právní předchůdce fakticky ověřoval úvěruschopnost žalované z hlediska ověření výše příjmů a výdajů. Zároveň soud ani neměl za řádně prokázané, na jakém základě byla požadována žalobkyní částka obchodního úroku z úvěru i do budoucna, aniž by tato respektovala i samotná smluvní ujednání o jeho výši v samotné úvěrové smlouvě. Z důvodu procesní pasivity žalobkyně, která se bez vážných důvodů neostavila k jednání soudu dne 16. 4. 2024, nemohl ani v tomto směru cokoliv činit ve vztahu k poučení žalobkyně o povinnosti předložit konkrétní listiny osvědčující její tvrzení ohledně transakční historie úvěrové smlouvy a prováděných úhrad ze strany žalované.8. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, kdy podstatné bylo a v tomto směru musel soud především zdůraznit, že nemohlo být sporu o tom, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši 20 280 Kč. Úrok z úvěru ve výši 25,85 % ročně odpovídal roční úrokové sazbě u úvěru na 13 měsíců, přičemž tento úrok spolu s administrativním poplatkem a úplatou za poskytnutí úvěru byly splatné v 1. až 5. splátce úvěru, částečně v 6. splátce úvěru, když celkové náklady na poskytnutí úvěru byly vypočteny podle úvěrové smlouvy na částku 8 280 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a rozhodčí smlouva. Výše úroku z úvěru byla stanovena v rámci splátek 1. až 5. na částku 633 Kč a u 6. splátky pak úrok činil 195 Kč s tím, že tedy celková výše úvěru činila v kapitalizované podobě 3 360 Kč, přičemž úrok z úvěru se týkal pouze období trvání úvěrové smlouvy na 13 měsíců a úvěrová smlouva neupravovala možné další úročení úrokem z úvěru nesplacenou část jistiny i po uplynutí doby trvání úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně podle názoru soudu nedostatečně zjišťoval úvěruschopnost žalované, když nedostatečně zjišťoval závazky žalované, které fakticky předcházely uzavření úvěrové smlouvy, přičemž nemohl tak kvalifikovaně zjistit schopnost žalované fakticky splácet, respektive splatit řádně poskytnutý úvěr, když mohl vycházet pouze ze sdělení žalované ohledně výdajů a příjmů, aniž by si uvedené skutečnosti byl schopný verifikovat. Zjišťování schopnosti splácet úvěr fakticky provedl pouze dotazem u žalované, nedotazoval se jí na jiné její závazky. Pokud šlo o informace o exekucích, pak na tyto fakticky rezignoval, respektive žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně jakékoliv dotazy tohoto charakteru činil, stejně tak nečinil ani další dotazy a nezjišťoval tedy řádně úvěruschopnost žalované, když žádné takové listiny nebyly ze strany žalobkyně doloženy. Objektivně vzato pak ani právní předchůdce žalobkyně nemohl zjistit faktické možnosti žalované, pakliže nezjišťoval, jaké jiné závazky žalovaná má a pokud by žalovaná disponovala dostatečnými prostředky na splácení všech jejích závazků, jistě by nečelila tolika exekucím na zák