14 C 96/2025-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 084 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 600 Kč od 21.3.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, z částky 15 300 Kč od 21.4.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, z částky 15 300 Kč od 21.5.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, z částky 8 884 Kč od 21.6.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a dále zaplacení částky 39 977 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 416 Kč od 21.6.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, z částky 15 300 Kč od 21.7.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, z částky 15 300 Kč od 21.8.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, z částky 2 961 Kč od 21.9.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %. K důvodům žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o nájmu bytu dne 30.3.2023, kterou se žalovaný zavázal hradit nájemné v celkové výši 15 300 Kč měsíčně, avšak tuto povinnost nehradil řádně, když nadále dluží za duben 2024 část ve výši 10 600 Kč, dále dluží za období od 1.5.2024 do 18.7.2024 částku 39 484 Kč a žalobce, který vstoupil smlouvou o postoupení pohledávky do práv věřitele žalovaného požaduje za celé období od dubna 2024 do 18.7.2024 po žalovaném zaplacení 50 084 Kč. Žalovaný nadále dluží nájemné ve výši 15 300 Kč měsíčně i v období od 19.7.2024 do 6.10.2024 celkově 39 977 Kč, neboť byt nevyklidil ani poté, co nájem skončil doručením výpovědi ze dne 17.7.2024 a byt užíval až do 6.10.2024.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že mezi , právnická osoba, . (dále jen právní předchůdce žalobce) jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem bylo sjednáno, že právní předchůdce žalobce přenechá žalovanému k bydlení bytovou jednotku č. , Anonymizováno, vymezenou v budově , adresa, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , na parcele.st. , Anonymizováno, a spoluvlastnický podíl na pozemku p.č.st. , Anonymizováno, , vše v obci , adresa, , katastrální území , adresa, (dále jen byt), za nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně, úhradu za služby – vodné, stočné, teplo, teplá voda, poplatky SVJ 5 300Kč měsíčně, oboje splatné vždy do 20. dne kalendářního měsíce, a to na měsíc následující. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1.4.2023 do 31.3.2024 (Nájemní smlouva ze dne 30.3.2023). Žalovaný užíval byt až do 6.10.2024 (Protokol o předání nemovitosti). Byt k 3.5.2024 změnil vlastníka, kterým se stal , Anonymizováno, , jehož správcem je žalobce (výpis z katastru nemovitostí LV , Anonymizováno, k 1.8.2024). Žalobce jedná samostatně (výpis z rejstříku). Žalovaný nehradil nájemné a platby na služby v období od 1.4.2023 do 2.5.2024 řádně a včas, celkově uhradil na dluh 198 900 Kč jen 188 300 Kč a nadále dlužil za část měsíce dubna 2024 a část měsíce května 11 588 Kč. Tato pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13.6.2024 (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 13.6.2023). Právní předchůdce žalobce oznamoval postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne 28.6.2024 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28.6.2024). Žalovaný nezaplatil nájemné a služby za období od března 2024, dubna 2024, května 2024, a proto jej žalobce vyzval k nápravě výzvou ze dne 19.6.2024 vhozenou do schránky žalovanému 12.7.2024 (Výzva k nápravě ze dne 19.6.2024 ve spojení s doručenkou pošty). Žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu bytu pro porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem spočívajícím v tom, že žalovaný ani přes výzvu neuhradil dlužné nájemné a úhrady za služby za měsíce březen, duben, květen roku 2024 a následně dluží i za měsíc červen, v čemž spatřoval naplněnost výpovědního důvodu dle § 2991 odst. 1 o.z. a současně žalobce také poučil dle § 2290 o.z. (Výpověď z nájmu pro porušení nájemní smlouvy zvlášť závažným způsobem ze dne 17.7.2024). Výpověď byla doručena žalovanému 19.7.2024 (doručenka). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu za období od 19.7.2024 do 6.10.2024 ve lhůtě do 31.1.2025 až předžalobní výzvou (Předžalobní výzva ze dne 16.1.2025 včetně dodejky).4. Soud hodnotil listinné důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a konstatoval, že žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, a proto vzal zjištění učiněná z listin za prokázána. Tyto listiny však neprokazovaly nic k tomu, jaká byla spotřeba žalovaného na vodném, stočném, teplo, teplé vodě po skončení nájmu. Žalobce také k této skutečnosti ani přes poučení dle § 118a o.s.ř. ničeho netvrdil a opakovaně odvozoval nárok na úhrady za služby i po skončení nájmu ze smluvního ujednání ve smlouvě. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobce, že by po skončení nájmu nastala splatnost nájemného a úhrad za služby dle dříve smluvené splatnosti obsažené v nájemní smlouvě, a proto soud konstatoval, že splatnost úhrad za užívání bytu po skončení nájmu (za období od 19.7.2024 do 6.10.2024) nastala až na výzvu žalobce dle § 1958 odst. 2 o.z. po uplynutí lhůty do 31.1.2025.5. Podle § 2201 z.č. 89/2012 občanský zákoník (dále jen o.z.) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.6. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným byla platně uzavřena nájemní smlouva dle § 2201 o.z. ve spojení s ust. § 2235 a násl. o.z., podle které vznikla žalovanému povinnost hradit žalobkyni nájemné a úhrady za služby po dobu trvání nájmu bytu. Ačkoliv byl nájem sjednán na dobu určitou do 31.3.2024, neskončil k tomuto datu, neboť žalovaný pokračoval v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po tomto dni (byt opustil až 6.10.2024), v řízení nevyšlo najevo, že by právní předchůdkyně či žalobce sám po tuto dobu vyzývali žalovaného k opuštění bytu, čímž došlo dle § 2285 o.z. k obnovení nájmu na dobu jednoho roku (dle dříve ujednané doby ve smlouvě), tj. do 31.3.2025. V průběhu „obnoveného“ nájmu došlo ke změně vlastnictví bytu z právní předchůdkyně žalobce na svěřenský fond, kdy vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu žalobce jako svěřenský správce dle § 1448 odst. 3 o.z. Na žalobce přešlo i oprávnění vlastním jménem na účet fondu vykonávat práva a povinnosti z nájmu dle § 2221 odst. 1 o.z.., a proto je žalobce aktivně věcně legitimován v dané věci. Obnovený nájem bytu žalovanému skončil platně danou výpovědí pronajímatelem bez výpovědní doby k 19.7.2024 dle § 2291 o.z. Žalovaný tím, že nezaplatil nájemné a úhrady za služby za dobu alespoň tří měsíců, ačkoliv byl před doručením výpovědi písemně vyzván k odstranění svého závadného chování dle § 2291 odst. 1 o.z., porušil svou povinnost zvlášť závažným způsobem a žalobci vzniklo právo nájem bytu žalovanému vypovědět. Žalované tak k 19.7.2024 zanikl titul opravňující byt užívat a současně byl žalovaný povinen byt odevzdat pronajímateli dle § 2292 o.z.Svěřenský fond, jehož jménem vykonává práva žalobce vstoupil do práv věřitele žalovaného z dlužného nájemné a úhrad za dobu, kdy byt vlastnila právní předchůdkyně žalobce, tj. do 3.5.2024, smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dle § 1879 o.z. Tím vznikla žalovanému povinnost uhradit dlužné nájemné a úhrady za služby za duben a část května 2024 přímo žalobci. Nezaplatil-li žalovaný za dobu trvání nájmu nájemné 10 000 Kč měsíčně a úhrady za služby 5 300 Kč měsíčně ani za měsíce následující do 18.7.2024, nesplnil tak svoji smluvní povinnost a žalobci tak vznikl dluh za duben 2024 ve výši 10 600 Kč, za období od května 1.5.2024 do 18.7.2024 dluh 39 738 Kč, tj. 79 dní po 503,01 Kč (15 300 x 12 / 365 x počet dní), celkově 50 338 Kč. Požadoval-li žalobce za toto období dluh ve výši nižší 50 084 Kč soud jeho požadavku, který byl důvodný vyhověl. Po skončení nájmu bytu, tj. od 19.7.2024 však dle § 2295 o.z. vznikl žalobci jen nárok na náhradu ve výši ujednaného nájemného, tj. ve výši 10 000 Kč měsíčně nikoliv ve výši 15 300 Kč měsíčně, neboť částka 5 300 Kč byla dříve sjednanou platnou za plnění spojená s užíváním bytu a nikoliv nájemným. Žalobci dle § 2295 o.z. vznikl od 19.7.2024 do 6.10.2024 nárok na náhradu ve výši ujednaného nájemného jen ve výši 26 301,36 Kč, tj. 10 000 x 12/365 x počet dní 80. Ve zbývající části pro 13 675,64 Kč byl nárok nedůvodný. Žalobce se této platby domáhal jen odkazem na § 2295 o.z. a nic netvrdil ani přes poučení dle § 118a o.s.ř. ohledně skutkových důvodů, pro které požaduje toto zaplacení, tak aby mohl soud případně posoudit nárok z titulu bezdůvodného obohacení § 2991 o.z. Není na soudu, aby žalobce poučoval o konkrétních skutkových okolností, z nichž by nárok případně mohl vyplývat např. jaká byla faktická spotřeba žalovaným, neboť tím by porušil princip rovnosti a současně by takové poučení zasahovalo v rozporu s § 5 o.s.ř. i do hmotného práva. Žalobci se v průběhu řízení opakovaně dostalo poučení dle § 118a o.s.ř. z nichž vyplývalo, že doposud tvrzený titul pro část nároku 5 300 Kč měsíčně po skončení