2 C 97/2025-65 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 22. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 400 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 16. 4. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 37 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 24. 6. 2025. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení v celkové výše 25 900 Kč. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 16. 4. 2025 na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný dluh neuhradil. Žalobkyně tak požaduje uhradit částku 65 400 Kč, která se skládá z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 25 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 37 000 Kč. Pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.2. Žalovaný neuznal nárok uplatněný v žalobě v plné výši, a to z toho důvodu, že nikdy Smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , ze dne 16. 4. 2025 nepodepsal. Předmětná smlouva neobsahuje žádný jeho podpis, neobsahuje ani žádný mechanický prostředek, který by tento podpis nahrazoval a neobsahuje žádný elektronický prostředek, ve smyslu věty třetí ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), když tímto jiným právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Ten v ustanovení § 5 stanoví, že k podepisování dokumentu lze využít kvalifikovaný elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Žádný takový podpis na smlouvě doložené žalobkyní není. Sama smlouva ve svém bodu 10.4 stanoví, že je podepsána mezi stranami elektronicky, tak tomu však není, když nedisponuje žádným elektronickým podpisem. Proto je neplatná z důvodu absence podpisu. K tomu odkázal např. na rozsudek OS v Kutné Hoře čj. , spisová značka, , rozsudek OS v , adresa, čj. , spisová značka, , rozsudek OS v , adresa, čj. , spisová značka, . Dále namítnul, že předmětná smlouva je i absolutně neplatná a odkázal na rozsudek OS , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , který v případě totožné žalobkyně rozhodl tak, že smlouva se stejnými parametry jako smlouva, o kterou žalobkyně opírá svůj nárok v tomto řízení, je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Dále poukázal na kombinaci poplatků a sankcí, které jsou samy o sobě v nemravné výši a nad to se navzájem překrývají, kdy tato kombinace je likvidační pro každý subjekt a jako takové si nezaslouží právní ochrany a je třeba ji posoudit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 580 občanského zákoníku ve spojení s § 2 odst. 3 občanského zákoníku. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 56/2019. Má zato, že předmětná smlouva je neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy. Připustil, že od žalobkyně dne 16. 4. 2025 obdržel částku 37 000 Kč, a to bez jakéhokoliv právního důvodu. Žalobkyni na toto bezdůvodné obohacení uhradil dne 10. 5. 2025 částku 500 Kč a dne 15. 5. 2025 částku 500 Kč. Dále si započetl svou pohledávku za žalobkyní ve výši 8 038,55 Kč a zbývající částku 27 961,45 Kč uhradil dne 26. 8. 2025, když si tuto částku půjčil od svého zaměstnavatele, a tak žalobkyni ničeho nedluží.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dne 16. 4. 2025 vyplatila na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 37 000 Kč.4. Z listiny označené jako Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že na této listině je zachycen návrh vzájemných práv a povinností mezi žalobkyni a žalovaným, především povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč a povinnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, vrátit do dne 24. 6. 2025. Na poslední straně je listina vlastnoručně podepsána jednatelem žalobkyně a na místě pro podpis žalovaného je pouze uvedeno datum a kód SMS verifikace: 4301.5. Z dokladu o platbách bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 10. 5. 2025 částku 500 Kč a dne 15. 5. 2025 částku 500 Kč, celkem částku 1 000 Kč.6. Z listiny označené jako odpověď na upomínku ze dne 30. 5. 2025 ve věci žalovaného ze dne 4. 6. 2025 bylo zjištěno, že zástupkyně žalovaného sdělila žalobkyni, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 4. 2025 převodem na jeho bankovní účet částku 37 000 Kč, z důvodu absence právního důvodu tak bezdůvodné obohacení, na něž žalovaný uhradil dne 10. 5. 2025 částku 500 Kč a dne 15. 5. 2025 částku 500 Kč, celkem tedy částku 1 000 Kč (dluh je 36 000 Kč). Dne 24. 3. 2025 poskytla žalobkyně bez právního důvodu částku 12 000 Kč a žalovaný vrátil částku 12 508,55 Kč (dluh žalobkyně 508,55 Kč). Dne 27. 3. 2025 poskytla žalobkyně bez právního důvodu částku 33 000 Kč a žalovaný vrátil dne 10. 4. 2025 částku 38 450 Kč a dne 11. 4. 2025 částku 330 Kč (dluh žalobkyně 5 780 Kč). Dne 11. 4. 2025 poskytla žalobkyně bez právního důvodu částku 35 000 Kč a žalovaný vrátil dne 15. 4. 2025 částku 36 750 Kč (dluh žalobkyně 1 750 Kč). Zástupkyně žalovaného touto listinou vyzvala žalobkyni k vrácení částky 8 038,55 Kč (508,55 Kč + 5 780 Kč + 1 750 Kč), představující bezdůvodné obohacení žalobkyně, ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení tohoto přípisu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . V případě, že tak neučiní, bude tato pohledávka po splatnosti započtena.7. Z oznámení o započtení vzájemných pohledávek ze den 12. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný si započetl svou pohledávku za žalobkyní ve výši 8 038,55 Kč, která vznikla z titulu neuhrazeného bezdůvodného obohacení, na pohledávku žalobkyně ve výši 36 000 Kč, a tak dluh žalovaného činí částku 27 961,45 Kč.8. Z výpisu z účtu ze dne 26. 8. 2025 žalovaného bylo zjištěno, že uhradil žalobkyni toho dne částku 27 961,45 Kč.9. Po skutkové stránce lze shrnout, že žalobkyně dne 16. 4. 2025 vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částku 37 000 Kč a žalovaný tuto částku žalobkyni uhradil. Nebylo však prokázáno, že žalovaný podepsal či jinak vyjádřil vůli být vázán povinnostmi vyplývajícími z předmětné smlouvy. Listinu lze podepsat vlastnoručně nebo uznávaným elektronickým podpisem. Jen takový způsob podpisu zaručuje jednak identifikaci jednající osoby a rovněž integritu podepisovaného dokumentu. Ani jedním z těchto způsobů však listina podepsána nebyla. Skutečnost, že žalovaný měl podepsat předmětnou smlouvu kódem zaslaným SMS zprávou na jím uvedené telefonní číslo, sám o sobě není způsobilý prokázat jakýkoliv souhlas (projev vůle) žalovaného s obsahem dotčeného dokumentu (sám žalovaný zcela popřel, že by podepsal předmětnou smlouvu). Žalobkyně nenavrhla žádné další důkazy k prokázání uzavření smlouvy s žalovaným. Pokud žalobkyně zvolila tento způsob uzavírání smlouvy musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena. V daném případě nelze podpis dokumentu dovodit ani z tzv. verifikační platby, když dle samotných tvrzení žalobkyně tato sloužila pouze k ověření totožnosti majitele účtu, na který byly odeslány peněžní prostředky, nikoliv jako souhlas s obsahem konkrétní listiny. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno, že žalovaný podepsal (vyslovil souhlas) s uzavřením smlouvy (nenavrhla žádné další důkazy k prokázání uzavření smlouvy s žalovaným, k jednání se nedostavila, a tak nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).10. Po právní stránce je možno uzavřít, že žalobkyně neprokázala (neunesla důkazní břemeno), že by se žalovaným uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, (nebylo prokázáno, že by žalovaný, jakkoliv projevil vůli uzavřít předmětnou smlouvy). V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč, a tak jí vzniklo právo na zaplacení částky 37 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (žalovanému poskytla peněžní prostředky bez právního důvodu) ve smyslu ustano