3 C 101/2025-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 80 629 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne 13. 5. 2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 55 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky ve 36měsíčních splátkách po 3 992 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím komunikace na dálku a částka zaslána bezhotovostním převodem. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 9. 2024. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 54 587,53 Kč také úrok z úvěru ve výši 10 570,41 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 14 074,56 Kč a úrok z úvěru ve výši 78,1 % ročně z částky jistiny od 25. 9. 2024 do 18. 10. 2024 a dále úrok ve výši 15 % ročně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 7. 4. 2025.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil u jednání tak, že nárok uznává, ale že nebyl schopen dluh platit neboť přišel o telefon, kde měl všechny přístupová údaje ke , Anonymizováno, .3. U jednání soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne 13. 5. 2023 uzavřeli písemnou Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 55 000 Kč (smlouva, doklady k identifikaci žalovaného, podmínky podpisu na dálku, dodatek č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, výpis ze seznamu regulovaných subjektu, prohlášení klienta, předsmluvní formulář, výpis z účtu, kopie občanského průkazu). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve 36měsíčních splátkách po 3 992 Kč. Průměrný příjem žalovaného před uzavřením smlouvy byl 22 435,50 Kč (výpis transakcí). Žalovaný tvrdil příjem ve výši 22 359 Kč a výdaje ve výši 9 481 Kč (hodnocení klienta). Výdaje žalovaného nebyly ničím prokázány. Z přehledu bankovních a nebankovních registrů vyplynuly závazky ve výši 514 199 Kč a žádné negativní informace k dluhům po splatnosti (výpisy z registrů). Z výslechu žalovaného soud nic nezjistil, neboť žalovaný ve věci nevypovídal. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (výzvy před zesplatněním, dodejka). Žalobkyně úvěr z důvodu nehrazení zesplatnila k 23. 9. 2024 (oznámení). Žalovaný zaplatil celkem 3 992 Kč (přehled plateb). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru (upomínka z 7. 4. 2025, podací arch).4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.6. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle této judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Příjmy žalovaného byly prokázány ve výši 22 359 Kč. Žalovaný měl jiné závazky a jeho výdaje nebyly prokázány vůbec. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, což je nedostatečné. Žalobkyně ani po poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala své tvrzení o dostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dle soudu tedy žalobkyně nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 55 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 3 992 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků. Soud tedy žalobkyni přiznal zbývající část neuhrazené jistiny ve výši 51 008 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 o.s.ř., neboť žalovaný netvrdil žádné aktuální okolnosti svědčící o nemožnosti úhrady v této zákonné lhůtě. Pokud tvrdil problémy s přístupem k účtu, tak to se týkalo doby, kdy přestal splátky hradit. S ohledem na judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023) má žalobkyně nárok na úrok z prodlení od výzvy k úhradě. S ohledem na ustanovení § 573 o. z., dle kterého se má za to, že podaná písemnost dojde třetí pracovní den adresátovi a s ohledem na lhůtu pro zaplacení danou v prokazatelně odeslané výzvě, se žalovaný dostal do prodlení až dne 26. 4. 2025. Od tohoto data tedy soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. Ve zbývajících nárocích soud s ohledem na neplatnost smlouvy žalobu zamítl, a to včetně rozdílu v sazbě úroku z prodlení, kterou žalobkyně požadovala ve vyšší míře, než přiznává nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Soud nevydal rozsudek pro uznání z důvodu nesplnění podmínek dle ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř., kdy soud z úřední povinnosti zkoumá povinnosti žalobkyně řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 238,34 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 032 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 629 Kč sestávající z částky 4 340 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedený