3 C 33/2025-52 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 35 189 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela dne 24. 7. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem v měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Smlouva byla uzavřena distanční formou po uhrazení verifikační platby 1 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky. Částka byla zaslána na bankovní účet po odečtení provize zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč. Žalovaná se následně dostala do prodlení. Ze strany žalobkyně byla opakovaně vyzývána k úhradě, za což požaduje žalobkyně úhradu účelně vymáhaných nákladů ve výši 3 x 100 Kč za 3 upomínky. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 30 000 Kč také dlužné smluvní úroky ve výši 2 047 Kč ke dni zesplatnění 26. 10. 2024, úroky z úvěru ve výši 28,17 % ročně do 25. 1. 2025 a následně úroky z úvěru ve výši 12,75 % ročně, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč za prodlení se 3 splátkami, tj. 3 x 499 Kč, a smluvní pokutu ve výši 1 345 Kč dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužných splátek od 27. 10. 2024 do 7. 12. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne 26. 10. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.3. Vzhledem k tomu, že obě strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, tak soud vyšel z doložených listinných důkazů, tyto posoudil dle ustanovení § 132 o.s.ř. a dospěl k následujícímu skutkovému závěru:Žalovaná a žalobkyně spolu uzavřeli dne 24. 7. 2024 smlouvu (smlouva, záznam o vložení dokumentu, zpráva o schválení úvěru, úvěrové podmínky, formulář pro standardní informace, potvrzení o úhradě verifikační platby). Na základě smlouvy načerpala žalovaná částku 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla vyplacena zprostředkovateli (potvrzení o provedení transakce), kterou měla spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně splatit ve 25měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč (smlouva, splátkový kalendář). Žalovaná byla povinna hradit vedle jistiny a úroků také poplatky za upomínky a další služby (bod 4 smlouvy). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu (upomínky z 27. 8. 2024, 27. 9. 2024, 26. 10. 2024). Žalovaná na dluh uhradila celkem 1 Kč (přehled plateb). Žalobkyně úvěr zesplatnila dne 26. 10. 2024 (Zesplatnění). Žalovaná v době uzavření smlouvy byla zaměstnaná s příjmem ve výši cca 30 000 Kč (výplatní lístky), náklady na bydlení 8 500 Kč (nájemní smlouva), měla 2 existující úvěry v celkové výši 10 000 Kč, u kterých nebyla po splatnost (REPI výpis). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu (výzva ze dne 26. 10. 2024).1. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.2. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.3. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu má soud zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost poskytovatele řádně. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako platnou, neboť bylo prokázáno, že žalovaná byla schopna úvěr uhradit. Soud vyšel především z toho, že žalovaná měla pravidelný příjem ve výši cca 30 000 Kč, ze kterého byla schopna pokrýt jak náklady na bydlení, tak běžné výdaje. Její úvěrové zatížení bylo minimální. Při splátce 1 600 Kč měsíčně bylo tedy evidentní, že její příjem na pokrytí splátek úvěru stačil. Z uvedeného vyplynulo, že úvěruschopnost byla u žalované dána. Žalovaná však svým závazkům nedostála, dluh neuhradila a žalobkyni, která prokázala poskytnutí úvěru, soud přiznal celou žalovanou částku včetně dohodnutého úroku z úvěru, který byl následně v souladu s ustanovením § 120 zákona č. 257/2016 Sb. ponížen na výši zákonného úroku z prodlení a poplatků za upomínky, k jejichž úhradě se žalovaná také zavázala. Vedle toho přiznal soud i nárok na smluvní pokutu za prodlení s úhradou dluhu, neboť i na tomto se smluvní strany shodly. Úrok z prodlení přiznal soud s ohledem na ustanovení § 1970 obč. zákoníku od dne následujícího po zesplatnění úvěru.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 586 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 408 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 189 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. , právnická osoba, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Náklady řízení jsou splatné ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 o.s.ř. a k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 o.s.ř.