9 C 125/2025-18 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 4. 2025 domáhali rozhodnutí, kterým by soud zrušil podílové spoluvlastnictví a) žalobce, b) žalobkyně a žalovaného , jméno FO, k pozemku p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, – rodinný dům, vše zapsané na LV č. , hodnota, , vedeném u Katastrálního úřadu , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , Anonymizováno, , pro obec a k.ú. , adresa, s tím, že dále navrhovali, aby soud nařídil prodej předmětných nemovitostí uvedených výše a zároveň, aby vymezil ve svém rozhodnutí, že každému z podílových spoluvlastníků bude náležet 1/3 z výtěžku prodeje uvedených nemovitostí. K odůvodnění podané žaloby zejména uvedli, že jsou spolu s žalovaným podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to pozemku p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p., Anonymizováno, - rodinný dům, vše zapsané na LV č. , hodnota, , vedeném u Katastrálního úřadu , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , Anonymizováno, , pro obec a k.ú. , adresa, , (dále jen předmětné nemovitosti), přičemž každý ze spoluvlastníků vlastní na uvedené nemovitosti id. podíl o velikosti l/3. Žalobci dále uváděli, že předmětné nemovitosti nijak neužívají a nemá pak pro ně ani žádný smysl setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu, když zároveň s ohledem na povahu předmětných nemovitostí nebylo možné ani uvažovat o jejich reálném rozdělení. Zároveň pak vyzvali žalovaného k uzavření dohody spoluvlastníků, avšak žalovaný, byť byl řádně z jejich strany obeslán a výzva se dostala do jeho dispozice, nijak na toto nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou do jeho datové schránky ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 23. 6. 2025. Soud nařídil jednání na den 16. 9. 2025, k němuž byl řádně obeslán a předvolán a) žalobce i jako zástupce (obecný zmocněnec) b) žalobkyně, stejně tak bylo doručeno předvolání i žalovanému, a to dne 1. 8. 2025. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se z jednání neomluvil. K tomuto jednání se pak dostavil pouze a) žalobce. Soud postupem podle § 101 odst. 3 OSŘ věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vyšel pouze z tvrzení a důkazů žalobců, vůči nimž z důvodu vlastní procesní pasivity žalovaný ničeho nenamítal.3. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobců učinil soud ve věci tato nezpochybnitelná skutková zjištění, která pak především spočívala v tom, že žalobci jsou spolu s žalovaným podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to pozemku p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p., Anonymizováno, - rodinný dům, vše zapsané na LV č. , hodnota, , vedeném u Katastrálního úřadu , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , Anonymizováno, , pro obec a k.ú. , adresa, , (dále jen předmětné nemovitosti), přičemž každý ze spoluvlastníků vlastní na uvedené nemovitosti id. podíl o velikosti l/3, jak měl soud za prokázané z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 15. 5. 2025 ve vztahu k LV č. , hodnota, . Stejně tak měl za prokázané, že žalobci opakovaně vyzvali žalovaného k tomu, aby byla uzavřena dohoda spoluvlastníků o užívání spoluvlastnictví, když uvedené měl za prokázané z jednotlivých výzev ze dne 25. 4. 2025, dne 6. 5. 2025 a ze dne 7. 5. 2025, která pak měla povahu předžalobní výzvy. Všechny výzvy pak byly řádně doručovány do datové schránky společností, v nichž žalovaný podle obchodního rejstříku působí jako jednatel či společník, což soud zjistil z jednotlivých doručenek do DS ve vztahu k výše uvedeným výzvám. Zároveň měl soud za prokázané, že žalovaný na uvedené výzvy nijak nereagoval, neprojevil žádnou aktivitu ve vztahu k řešení otázky vypořádání a zrušení podílového spoluvlastnictví ve vztahu k předmětným nemovitostem.4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobci, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobců, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.5. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat.6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k nároku na vrácení bezdůvodného obohacení.8. Ve smyslu § 1143 NOZ platí, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodně o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1142 odst. 1 NOZ jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.9. Podle § 1144 odst. 1 NOZ je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 odst. 1 NOZ pak platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.10. Při právním posouzení věci soud použil tedy na právní poměry účastníků týkající se věcných práv úpravu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví právě podle shora citovaného § 1143 NOZ.11. Jelikož rozdělení věci není podle přesvědčení soudu dobře možné, zabýval se soud předpoklady přikázání věci některému ze spoluvlastníků podle § 1147 NOZ. Žalobci neměli zájem o vlastnictví předmětných nemovitostí a žalovaný se k podané žalobě a návrhu žalobců nijak nevyjádřil. Za tohoto stavu pak soud vyšel ze závěru, že žádný z účastníků nesplňuje subjektivní předpoklady pro přikázání nemovitosti, když žalobci nadále nechtěli být vlastníky předmětných nemovitostí a žalovaného stanovisko nebylo možno získat, a proto přistoupil podle § 1147 NOZ k nařízení prodeje nemovitých věcí v dražbě a v zájmu vykonatelnosti rozhodnutí stanovil ve výroku rozsudku i podíly, podle nichž má být rozdělen dosažený výtěžek odvíjející se od výše spoluvlastnického podílu účastníků. Soud zvážil také okolnost, že tímto způsobem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemohlo být zásadním způsobem zasaženo do konkrétních práv žalovaného. Soud pak musel zdůraznit, že spoluvlastnictví účastníků nezaniká dnem právní moci tohoto rozsudku, nýbrž až skutečným prodejem nemovitosti. (výrok I., II. a III.)12. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. V dané věci, přestože se jedná o tzv. řízení svou povahou iudicium duplex, jevilo se soudu spravedlivé, aby byla žalobcům přiznána náhrada nákladů řízení podle procesního úspěchu (viz. nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011 sp. zn. I. ÚS 1441/11 ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 186/20), neboť žalobci byli zcela úspěšní nejen z hlediska vlastního návrhu na zrušení spoluvlastnictví, ale také ve způsobu jeho vypořádání. V tomto případě pak přiznával žalobcům účelně vynaložené náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, dále plně úspěšným žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, § 2 odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7. 10. 2014 sp.zn. Pl. ÚS 39/13, tj. ve výši 3x 300 Kč za předžalobní upomínku, přípravu a podání žaloby a účast u jednání dne 16. 9. 2025, tedy 900 Kč, a dále náhradu cestovních výdajů za cestu a) žalobce osobním automobilem k jednání soudu dne 16. 9. 2025 , adresa, a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění, (ZPr), ve výši 1 156,70 Kč za takto uskutečněnou cestu (osobní automobil , Anonymizováno, , palivo NM, cena 34,70 Kč za 1 litr, sazba náhrady 5,80 Kč/km, počet km za jednu cestu 77 km tj. celkem za cestu tam i zpět 154 km). Celkem náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 7 056,70 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ. (výrok IV.)