Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, když svůj návrh odůvodnila tvrzením, že prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě tomuto poskytla částku , částka, (, částka, bylo vyplaceno dne , datum, na účet žalovaného a částka , částka, tvořila provizi). Žalovaný se zavázal uhradit ve 20měsíčních splátkách á , částka, , když celkové finanční plnění mělo odpovídat , částka, . Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto došlo ze strany žalobkyně ke dni , datum, k zesplatnění úvěru. Poskytnutá částka byla v souladu se smlouvou úročena smluvním úrokem 21,64 % ročně. Žalobkyně dále požaduje , částka, účelně vynaložené náklady na upomínky, , částka, smluvní pokutu za prodlení s každou jednotlivou splátkou (3 x , částka, ), , částka, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ode dne zesplatnění do , datum, z částky , částka, . Žalovaný nehradil ani přes výzvy ze strany žalobkyně, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud.2. Stran otázky zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala na základě informací získaných od žalovaného a využila veřejně dostupné informace, přičemž nahlédla do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí a vlastní databáze. Ve vztahu k otázce příjmů a výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z údajů žádosti o úvěr, přičemž tyto ověřila. Jako podklady pak doložila mzdový list žalovaného za měsíc , Anonymizováno, , výpis z běžného účtu , Anonymizováno, , výpis z registru platebních informací a listinu s názvem posouzení úvěruschopnosti zákazníka.3. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil, a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich vyplývající závěr o skutkovém stavu s ohledem na § 132 o.s.ř.:4. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě dohody částku ve výši , částka, (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně podmínek a dalších příloh). Žalovanému byla částka úvěru vyplacena dle dohody tak, že , částka, bylo vyplaceno dne , datum, na účet č. , č. účtu, a částka , částka, byla dne , datum, vyplacena na účet č. , č. účtu, (2x potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, ). Žalovaný se zavázal v souladu s dohodou poskytnutou částku splácet společně se sjednaným smluvním úrokem ve výši 21,64 % ročně formou 20měsíčních splátek á , částka, počínaje dnem , datum, a konče dnem , datum, . Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto byla k řádnému splácení vyzván, a to upomínkami ze dne , datum, , , datum, a ze dne , datum, . Protože žalovaný ani poté řádně nesplácel, byl úvěr dopisem ze dne , datum, zesplatněn a žalovaný současně vyzván k uhrazení dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. (podací lístek , Anonymizováno, ).5. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 122 odst. 1 písm. c) zákona viz výše, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze smluvní pokutu. Dle odstavce 2 věta první uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Dle odstavce 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Úprava provedená zákonem o spotřebitelském úvěru sleduje obdobně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele především ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru), a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.12. Podle názoru soudu v posuzované právní věci žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily veškeré listinné důkazy ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný byl řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr poskytnut, kdy si musel být vědom částky, kterou bude muset žalobkyni uhradit v souvislosti s poskytnutým úvěrem, neb mu v celku přehledné úvěrové smlouvě byla sdělena výše RPSN a další skutečnosti týkající se poskytnutého plnění. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od dikce § 4 odst. 1 o. z., podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i ustanovení § 6 o. z. a § 7 o. z., kdy opět bylo ze strany žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný poskytl a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.13. V souladu s dikcí § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V předmětné věci nemohlo být pochyb o tom, že žalobkyně se žalovaným řádně uzavřela smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalovaného, v postavení spotřebitele, poskytla potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby (autorizační platba).14. Žalobkyně soudu předestřela způsob, jakým úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zkoumala, a to s ohledem na zjištěné informace ohledně žalovaného, příjmů a pravidelných výdajů (doložen dokument výdaje spotřebitele, závazky spotřebitele – čestné prohlášení). Žalobkyně rovněž žalovaného ověřila v databázích, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Své úvahy doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti, mzdovým lístkem, přehledem plateb a výpisy z účtu. Co se tedy týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že žalobkyně postupovala legitimním způsobem plně v souladu s § 86 zákona o ochraně spotřebitele, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele.15. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z., jež ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naplňuje znaky spotřebitelského úvěru a vedle úpravy v občanském zákoníku se ni vztahují i zvláštní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , čímž žalobkyně dodržela svůj závazek ze smlouvy. Žalovaný však svým závazkům ze smlouvy nedostál, když řádně a včas úvěr nesplácel, když neuhradil ani jednu splátku. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovaným a její výši s příslušenstvím, tj. úrokem dle § 2395 o.z. ve výši 21,64 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a dále ve výši 11,50 % ročně od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, (§ 513 o.z.), včetně výše smluvní pokuty v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 2048 o.z. a jejího nároku, když tato byla vyčíslena v souladu se smlouvou z důvodu prodlení žalované na částku , částka, (3 x , částka, ) a , částka, (0,1 % denně ode dne zesplatnění do , datum, z částky , částka, ). V souladu s ustanovením § 1970 o. z. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši ke dni prodlení a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z jistiny úvěru za dobu od , datum, do zaplacení. (výrok I)16. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), ve výši , částka, (3 x , částka, dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 3. ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x , částka, režijní paušál dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s ustanovením § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhradu DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši , částka, . Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.17. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.