2 C 136/2024-185 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 15. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 26 043 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 10. 11. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 21 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 18. 1. 2024. V ní se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 14 700 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalované částku 26 043 Kč, která se skládá z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 14 700 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 21 000 Kč, když žalovaná uhradila částku 12 157 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.2. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout s odůvodněním, že s žalobkyní uzavřela celkem čtyři smlouvy, a to č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , přitom všechny jsou absolutně neplatné, a to z několika důvodů. Žalobkyně svojí praxí o poskytování úvěrů obchází zákon o spotřebitelském úvěru s pomocí formulářových smluv, které připravuje výlučně žalobkyně a které úmyslně konstruuje jako smlouvy o podnikatelských úvěrech. Žalovaná při uzavírání smluv nevystupovala v pozici podnikatele a nežádala v žádném ze 4 případů o podnikatelský úvěr. Žádala o úvěr na své osobní potřeby a na splacení dřívějších závazků. Nebyla ze strany žalobkyně nijak poučována ve smyslu § 1728 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) v rámci předsmluvní informační povinnosti, o tom, o jaký smluvní typ se jedná. Žalobkyně rovněž nesplnila své povinnosti dle § 1811 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého je podnikatel spotřebitele povinen před podpisem smlouvy poučit o popisu a vlastnostech nabízené služby. Žalobkyně nepoučila žalovanou v tom smyslu, jaký je rozdíl mezi spotřebitelským a podnikatelským úvěrem a nepoučila je o účincích jaké má, když smlouvu o úvěru uzavřou podnikatelé a ne spotřebitelé, čím by se spotřebitel zbavil ochran, kterou mu poskytuje zákon o spotřebitelském úvěru. Jako laik nemá s těmito typy žádné zkušenosti a nemá žádné znalosti v této oblasti. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kdy závěry této judikatury shrnula tak, že osoba, která disponuje podnikatelským oprávněním ještě neznamená, že vystupuje jako podnikatel. Nejvyšší soud také uvedl, že uvedení identifikačního čísla a sídla spotřebitele samo o sobě neznamená, že by se jednalo o podnikatelský úvěr. Ke stejnému závěru lze dojít i v případě, že smlouva je nadepsána jako smlouva o podnikatelském úvěru, nebo že je v textu uvedeno, že se smlouva poskytuje pro podnikatelské účely. Nejvyšší soud tomu ještě dodává, že je potřeba zkoumat účel poskytnutí finančních prostředků a v jakém postavení spotřebitel vůči podnikateli vystupoval v rámci smluvního vztahu. Klíčový prvek je, že důkazní břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží poskytovatele úvěru, tj. že poskytovatel úvěru musí prokázat, že jedná se spotřebitelem o uzavření podnikatelského úvěru, že od něho vyžadoval údaje o jeho podnikání a za jakým účelem tyto prostředky použije, např. že si vyžádala předložení podnikatelského plánu od spotřebitele, což se v této posuzované věci vůbec nestalo. Dále odkázala také na judikaturní praxi okresních soudů po celé republice, která se týká přímo praxe žalobkyně, kdy okresní soudy uvádí, že žalobkyně účelově konstruuje smlouvy, aby vypadaly, že jsou podnikatelské. Okresní soudy uzavírají, že činnost žalobkyně je nemravná a nepoctivá a že obchází zákon o spotřebitelském úvěru. Jako další důvod neplatnosti spatřuje v tom, že se jedná o smlouvy o spotřebitelských úvěrech a žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Smlouvy jsou tak absolutně neplatné dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Dalším důvodem neplatnosti je i zjevný rozpor s dobrými mravy kvůli nemravné a nepřiměřené výši úroku, za poskytnutí úvěru, kdy ve všech smlouvách je úrok ve výši 1 % denně, tzn. po přepočtu 365 % ročně. Tento úrok je skutečně nemravný, protože je 50x vyšší než běžná úroková sazba. Jelikož tři smlouvy, které nebyly předmětem žaloby jsou neplatné, vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 17 999 Kč. K vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla žalobkyně vyzvána předžalobní výzvou dne 27. 1. 2026, která byla doručena dne 28. 1. 2026. Následně provedla žalovaná zápočet na předmětnou smlouvu, kdy jistina byla 21 000 Kč, žalovaná uhradila 12 157 Kč a neuhrazenou část jistiny ve výši 8 843 Kč započetla částku 17 999 Kč představující bezdůvodné obohacení z prvních tří smluv. Zbývající částku 9 156 Kč v tomto řízení nepožaduje, tedy nejde o vzájemný návrh.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 21 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 18. 1. 2024.5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, a to za poplatek ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 14 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 11. 7. 2023.6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 18. 9. 2023.7. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 13. 11. 2023.8. Z jednotlivých potvrzení , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na účet společnosti , právnická osoba, . a to: pod , Anonymizováno, dne 28. 6. 2023 částku 3 001 Kč, pod , Anonymizováno, 11. 7. 2023 částku 12 000 Kč, pod , Anonymizováno, dne 5. 9. 2023 částku 20 000 Kč, pod , Anonymizováno, dne 10. 11. 2023 částku 21 000 Kč.9. Z jednotlivých potvrzení , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na účet č. , č. účtu, : pod VS: , var. symbol, dne 11. 7. 2023 částku 3 000 Kč, pod VS: , var. symbol, dne 24. 7. 2023 částku 4 080 Kč, pod VS: , var. symbol, dne 14. 8. 2023 částku 12 620 Kč, pod VS: , var. symbol, dne 18. 9. 2023 částku 2 800 Kč.10. Z jednotlivých potvrzení , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na účet č. , č. účtu, : pod VS:, var. symbol, dne 4. 10. 2023 částku 7 300 Kč, pod VS: , var. symbol, dne 2. 11. 2023 částku 23 200 Kč.11. Z pracovní smlouvy žalované ze dne 10. 10. 2017 a jejího dodatku ze dne 27. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána na u společnosti , právnická osoba, jako obsluha poloautomatického, automatického kovoobráběcího stroje od 10. 10. 2017 na dobu neurčitou.12. Z listiny označené jako Zápočet vzájemných nároků ze dne 29. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná zaslala tento zápočet žalobkyni s tím, že uzavřela se žalobkyní Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2023, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2023 a Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2023, které považuje za absolutně neplatné. Na tyto smlouvy uhradila celkem částku 53 000 Kč a jelikož jsou neplatné měla hradit pouze poskytnutou jistinu, tedy částku 35 001 Kč, a tak přeplatek ve výši 17 999 Kč je bezdůvodným obohacením na straně žalobkyně, který si započetla na stejně absolutně neplatnou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 11. 2023, na kterou uhradila částku 12 157 Kč, když od žalobkyně obdržela částku 21 000 Kč, tedy uhradila částku 8 843 Kč. Zbylou část ve výši 9 156 Kč pak vyzvala žalobkyni k vydání tohoto bezdůvodného obohacení.13. Z ostatních provedených listinných důkazů soud neučinil žádná významná skutková zjiště