11 C 578/2015-330 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou ze dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum] domáhal se žalobce určení vlastnického práva [země] k pozemkům v [katastrální uzemí] specifikovaným v žalobním návrhu. Žalobu odůvodnil tvrzením, že žalobkyně je evidovanou právnickou osobou zapsanou v rejstříku evidovaných právnických osob vedeným [stát. instituce] pod č. ev. [číslo]. Jakožto evidovaná právnická osoba podle § 15a a násl. zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností je žalobkyně součástí [anonymizována dvě slova], jež je registrovanou církví. Z toho titulu je žalobkyně oprávněnou osobou ve smyslu 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen ZMV) a je právní nástupkyní právnické osoby [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]. Žalovaný [číslo] je v katastru nemovitostí označen jako vlastník pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] Tyto pozemky byly alespoň část rozhodného období podle § 1 ZMV ve vlastnictví právních předchůdců žalobce. Předmětné pozemky jsou majetkem, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace ve smyslu § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnictví vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen ZP), případně majetkem, který na stát přešel po 25. únoru 1948 z vlastnictví církví, řádů a kongregací a náboženských společností ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Předmětné pozemky tak přinejmenším svými částmi spadají do rozsahu původního majetku registrovaných církví a náboženských společností podle § 2 písm. a) ZMV, nebo se jedná„ o věci, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely … právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti registrovaných církví a náboženských společností“. Podle údajů z katastru nemovitostí nabyl žalovaný [číslo] předmětné pozemky v důsledku postupu podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku [země] do vlastnictví obcí (dále jen ZMO). Vlastnické právo žalovaného [číslo] k předmětným pozemkům bylo u všech pozemků do katastru nemovitostí zapsáno na základě stejného nabývacího titulu, a to„ Vznik práva ze zákona, zák. č. 172/ 1991 §1“. Ve vztahu k předmětným pozemkům nebyly splněny podmínky, které ZMO vyžadoval pro to, aby bylo založeno vlastnické právo žalovaného [číslo] k předmětným pozemkům. Nabytí vlastnického práva žalovaným [číslo] bylo současně znemožněno překážkou spočívající v blokaci historického církevního majetku. Předmětné pozemky splňovaly podmínky podle § 29 ZP, případně § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., a tak nemohlo v jejich případě dojít ke změně vlastnického práva, a to ani postupem podle ZMO. Ustanovení § 29 ZP, ve znění účinném do 31.12.2012 stanovilo, že„ majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku. Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2012 stanovilo, že„ předmětem tohoto zákona rovněž není majetek, který na stát přešel po 25. únoru 1948 z vlastnictví církví, řádů a kongregací a náboženských společností“. Tato dvě ustanovení v letech 1991 – 2012 znemožňovala u věcí z původního majetku církví a náboženských společností změnu vlastnického práva ze státu na jinou osobu. Takový převod nebo přechod vlastnického práva je stižen neplatností. Neplatnosti převodu či přechodu vlastnického práva vyplývá také z ustanovení § 18 odst. 1 ZMV, neboť převod nebo přechod věcí z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností v rozporu s § 29 ZP je důvodem pro učení vlastnického práva státu k věci. Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení vyplývá z ust. § 18 odst. 1 ZMV, podle kterého„ oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického právu státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 ZP ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. První žalovaná neuznala nárok žalobce a tvrdila, že nesouhlasí s tvrzením, že žalobce, protože je evidovanou církevní právnickou osobou podle zákona č. 3/2002 Sb. a součástí [anonymizována dvě slova], je tudíž bez dalšího oprávněnou osobou ve smyslu ZMV. Podle názoru prvé žalované musí žalobce prokázat aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, tj. prokázat, že je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 ZMV. Tedy též že byla skutečně alespoň po část rozhodného období vlastníkem majetku, o nějž se spor vede, a že v rozhodném období utrpěla nebo její právní předchůdce, majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5 ZMV. To žalobce dosud neučinil, neboť neprokázal, že byl vlastníkem parcel podle dnešního stavu katastru nemovitostí nebo jejich konkrétních částí. Tvrzením žalobce neprokazuje, kterých částí či celé parcely podle dnešního stavu katastru nemovitostí se spor týká. Výpis z příslušné knihovní vložky pozemkové knihy ztotožnění parcel neumožňuje, neboť nejsou vedeny údaje podle tehdy vedeného pozemkového katastru. Nárok je tak neprojednatelný bez jednoznačné konkretizace žalobního návrhu. Žaloba není konkrétní, neboť z ní plyne, že žalobkyně požaduje určit vlastnictví buď k celým parcelám podle dnešního stavu v katastru nemovitostí, nebo jen k jejich částem. Není tedy zřejmé, k jakým konkrétním pozemkům pod parcelním označením podle současného stavu v katastru nemovitostí se žalobkyně domáhá určení vlastnictví. Výpis z pozemkové knihy dále neprokazuje, že původní parcela podle pozemkového katastru je částí či zcela obsahuje dnešní parcelu podle katastru nemovitostí. I v případě řádné žaloby žaloba nemůže být úspěšná. Důvodem je fakt, že druhý žalovaný nabyl předmětné parcely do vlastnictví podle zákona 172/1991 Sb.. Splněním příslušných podmínek pro vznik vlastnického práva druhého žalovaného došlo k nabytí přechodem a nikoli převodem, a to přímo uvedeným zákonem již ke dni [datum] ZMV v § 18 odst. 1 stanoví, v jakých případech lze zvláštního oprávnění podat žalobu podle tohoto ustanovení využít. Jedná se pouze o případy porušení § 3 zákona č. 92/1991 Sb. nebo § 29 odst. 3 ZP. Tedy jen pouze v těchto taxativně uvedených případech ZMV opravňuje k podání zvláštních žalob na určení vlastnického práva státu. Nelze tedy podle § 18 odst. 1 ZMV podávat žaloby i v případech údajného porušení zákona č. 172/ 1991 Sb.. Nelze tedy souhlasit s tvrzením žalobce, že město neplatně nabylo předmětné parcely podle zákona č. 172/1991 Sb., když k takovému tvrzení žalobce ani nenabízí důkazy. Tento závěr plyne rovněž z aktuální judikatury, tudíž prvý žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 3. Druhý žalovaný neuznal rovněž nárok žalobce. Namítl nekonkrétnost a neúplnost v označení žalobního nároku, podle kterého nelze zjistit, jaké části parcel žalobkyně požaduje. Informaci nelze rozhodně zjistit sdělením katastrálního úřadu. Dále namítl neoprávněnost uplatněného nároku. Dne [datum] byl vydán ZMO a na základě tohoto zákona se obce staly vlastníky pozemků či staveb, pokud svůj nárok platně prokázaly. Na žalovaného [číslo] tak přešly předmětné pozemky aplikací ust. § 1 a 2 zákona č. 172/1991 Sb., kdy se jednalo o nabývací titul zcela legální, podle platné úpravy, která nedoznala změn ani do současné doby. Navrhl proto žalobu zamítnout v celém rozsahu. 4. Žalobce učinil několikeré částečné zpětvzetí žaloby, a to podáním ze dne [datum], [datum] a ze dne [datum]. Soud proto postupoval podle ust. 96 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy řízení zastavil co do určení vlastnictví ke konkrétním pozemkům, případně jejich geometrickým plánem odděleným částem v souladu s dispozitivním úkonem žalobce a za současného souhlasu žalovaných (96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). 5. Z Výpisu z Rejstříku evidovaných právnických osob [stát. instituce] plyne, že od data evidence [datum] je v rejstříku evidován subjekt [název žalobkyně] pod číslem evidence [číslo]. 6. Z Rozhodnutí o [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] plyne, že došlo rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ke sloučení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a to [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [jméno] s církevní právnickou osobou [anonymizována dvě slova] [obec]. Právním nástupcem slučovaných církevních osob byla nadále [název žalobkyně]. 7. Z Výpisu z katastru nemovitostí – [stát. instituce], list vlastnictví 1, [katastrální uzemí], [územní celek] je patrné, že vlastnictví [územní celek] k pozemkům parc. [číslo] to z titulu Vzniku práva ze zákona č. 172/1991 Sb., konkrétně jeho ust. § 1. 8. Z přípisu [územní celek], ze dne [datum] je zřejmý návrh na zápis do evidence nemovitostí do katastru nemovitostí, které tvoří přílohu návrhu (soupis nemovitostí