30 C 312/2020-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 27.8.2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 10.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě zajišťovala pro žalovaného služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictví internetu, a to až do dne 28.2.2019, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV žalobkyně měl žalovaný povinnost do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, tj. set-top box. Téhož dne účastnící řízení taktéž uzavřeli smlouvu o poskytování služby internetu, na základě která žalobkyně pro žalovaného zajišťovala internet, a to až do 31.12.2018, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 13 zvláštních podmínek pro službu DIGI Internet měl žalovaný povinnost do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, tj. modem. Žalovaný však v termínu nevrátil ani jedno zařízení, v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 5.000 Kč, tj. celkem 10.000 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván k úhradě dlužné částky, ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně svůj souhlas výslovně uvedla v podání ze dne 1.12.2020 a žalovaný souhlas s rozhodnutím soudu bez jednání dal najevo svým postojem, jelikož nijak nereagoval na výzvu k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud má tedy za to, že též žalovaný souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, pročež postupoval dle § 115a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, ve věci rozhodl. 4. Z žalobkyní předložených listin soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kombinovaná televize, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, a že smlouva byla ukončena dne 28.2.2019. V souvislosti s ukončením smlouvy žalovanému vznikla povinnost žalobkyni vrátit pronajaté koncové zařízení (set-top box), a to do deseti dnů ode dne ukončení smlouvy (čl. 4 obchodních podmínek). Téhož dne účastnící řízení taktéž uzavřeli smlouvu o poskytování služby internetu, na základě která žalobkyně pro žalovaného zajišťovala internet, a to až do 31.12.2018, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 13 zvláštních podmínek pro službu DIGI INTERNET měl žalovaný povinnost do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, tj. modem. Žalovaný však tyto povinnosti porušil, když ničeho nevrátil, pročež se žalobkyně na něm domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 5.000 Kč, jež byla pro takový případ sjednána (viz bod I. obou smluv). Žalovaný, ačkoliv byl opakovaně vyzván k úhradě částky 10.000 Kč, ve stanoveném termínu, jakož ani později, ničeho nezaplatil. 5. Lze tak uzavřít, že žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil částku 10.000 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byly platně v písemné formě uzavřeny smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za současného užití § 2201 a násl. NOZ, když nedílnou součástí smluv byly obchodní podmínky žalobkyně (§ 1751 NOZ). Žalobkyně se smlouvami zavázala poskytnout žalovanému koncová zařízení k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal po skončení smluvního vztahu do 10 dnů koncová zařízení vrátit žalobkyni. Povinnost vrátit koncová zařízení byla utvrzena smluvními pokutami dle § 2048 NOZ Smluvní vztahy účastníků byly ukončeny, pročež žalovaný byl povinen koncová zařízení vrátit žalobkyni. Žalovaný ovšem tyto povinnosti porušil, když ničeho nevrátil, čímž žalobkyni vzniklo důvodné právo požadovat po žalovaném řádně ujednanou smluvní pokutu ve výši 2 x 5.000 Kč. 7. Žalovaný byl vyzván, aby smluvní pokutu v celkové výši 10.000 Kč zaplatil nejpozději do 13.8.2020, což ovšem neučinil. Žalovaný se proto následující den, tj. dne 14.8.2020, ocitl v prodlení dle § 1968 NOZ. Žalobkyni od toho data vzniklo důvodné právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 8. S ohledem na shora uvedené soud žalobě výrokem I. zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 1.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.650 Kč ve výši 976,50 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.