8 C 356/2020-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. V rámci odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný s žalobcem uzavřel smlouvu o přepravě osob tím, že – v níže uvedený den – nastoupil do vozidla MHD provozovaného žalobkyní, avšak po započetí přepravy se - na výzvu přepravního kontrolora - neprokázal platným jízdním dokladem a vznikla mu tak povinnost zaplatit vedle jízdného ve výši 25 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ust. § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný dne [datum] v 07.31 hodin cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobcem (metro – linkou C) a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši vždy 25 Kč s přirážkou jízdného ve výši 1 500 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné v den sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy). Cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (srov. ustanovení § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, respektive ustanovení § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Žalovaný však dlužné jízdné s přirážkou nezaplatil, ačkoli mu žalobkyně zaslala výzvy k plnění. 6. Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaný dostal uplynutím prvního dne ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) a od následujícího dne byla žalobkyně oprávněna požadovat také zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni – vedle dlužné jistiny – také zákonný úrok z prodlení z požadované částky ode dne uplatněného prodlení v žalobě do zaplacení. 7. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné (1 x 24 Kč) a přirážku jízdného (1 x 1 500 Kč), tedy celkem 1 524 Kč. 8. Jelikož byla žalobkyně zcela úspěšná a zaslala žalovanému výzvu k plnění v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal jí soud právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva podle § 142 odst. 3 o.s.ř. v plné výši. Tyto náklady tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 3 x 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení a za sepis návrhu), 3 x 200 Kč (za úkon právní služby) a částka 189 Kč DPH podle § 13 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.