22 C 397/2021-77 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země]) s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na webové stránce právního předchůdce žalobkyně, uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 15. 1. 2018 žalované poskytl částku 6 000 Kč, kterou žalovaná se sjednanými poplatky (úrokem) v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila, resp. nezaplatila na ni ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil žalovanou pohledávku společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a ta ji smlouvou ze dne 19. 12. 2019 poustoupila žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení sjednaného úroku ve výši 1 020 Kč, zákonného úroku z prodlení ode dne 16. 4. 2018 a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. 3. Žalovaná zůstala po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavila. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která se z jednání omluvila a požádala o jednání ve své nepřítomnosti, pročež soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná elektronicky jednala s právním předchůdcem žalobkyně o uzavření smlouvy, když na základě těchto jednání byla žalované dočasně poskytnuta částka 6 000 Kč, která jí byla dne 15. 1. 2018 zaslána na účet právním předchůdcem žalobkyně, a která byla na účet žalované připsána též dne 15. 1. 2018. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k jejímu vrácení do dne 9. 11. 2020 (do tří dnů od doručení výzvy odeslané 4. 11. 2020). 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazech sice je obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy a jejích podmínkách, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalované známy a písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen její elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), anebo alespoň podpis prostý, či jinak zachycen její projev vůle směřující k uzavření popsané smlouvy. Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Shodně pak nemá soud za prokázané, že by žalobkyně, či její právní předchůdce, vynaložila na vymáhání žalované pohledávky jiné náklady, než náklady tohoto řízení (viz dále), resp. v jaké výši či za jakým konkrétním účelem. Z tohoto důvodu má soud za to, že žalobkyně neunesla v této části žaloby svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. Žalobkyně se k jednání neodstavila, přestože si z postupu soudu, který ve věci nařídil jednání, aniž by věc rozhodl dle návrhu žalobkyně jen na základě založených litin (§ 115a o. s. ř.), měla být vědoma, že soud nemá v zásadě bez dalšího poučení a doplnění důkazů při prováděném dokazování za možné žalobě (zcela) vyhovět. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní), resp. jejím právním předchůdcem, byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalované) věc určená podle druhu (poskytnutá částka), k jejímuž vrácení byl obohacený vyzván (§ 1958 o. z.) do dne určeného výzvou k zaplacení a dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění se obohacený dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši k prvnímu dni prodlení). Smlouvou o postoupení pohledávek byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení vlády z dlužné jistiny v rozsahu, v jakém byla odůvodněna titulem bezdůvodného obohacení, od prvního dne prodlení až do zaplacení. 7. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení, žalobu co do nároku na úplatu za poskytnutí úvěru (úrok), včetně příslušenství spočívajícího v nákladech na uplatnění pohledávky, jejichž výše a především účelnost žalobkyně neprokázala, a úroků z prodlení z jistiny předcházející dnu následujícímu po splatnosti uvedené ve výzvě ke splnění dluhu, jako nedůvodnou zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 587,26 Kč, přičemž tato částka představuje 39,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,72 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,28 %, a to při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství k datu rozhodnutí částkou 9 354,15 Kč, z nějž bylo žalobkyni přiznáno 6 522,12 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.