29 C 386/2021-68 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 9 300 Kč s příslušenstvím (tj. částky 9 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 300 Kč od [datum] do zaplacení) a náhrady nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit celkem částku půjčky, tj. 10 000 Kč plus souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, a to prostřednictvím 53 týdenních splátek ve výši 320 Kč až do [datum]. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dluh ze smlouvy činil dle žaloby na jistině půjčky 9 300 Kč s tím, že následně ode dne [datum] žalobkyně požadovala úrok z prodlení celkové dlužné částky do zaplacení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni [datum]. Žalobkyně se tak na žalovaným podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 9 300 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování, ve kterém provedl navržené listinné důkazy, zejména smlouvu o půjčce, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínky a další listinné důkazy. Na základě provedeného dokazování soud shledal, že žaloba je zčásti důvodná, a proto žalobě vyhověl v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku. 4. Z provedeného dokazování je dle soudu zřejmé, že žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce tak, jak uvedla v žalobě žalobkyně dle výše uvedeného, že dle smlouvy čerpala částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Dluh měl být splacen v 53-ti splátkách po 320 Kč týdně až do [datum]. Žalovaný však uhradil jen část dluhu, celkem uhradil žalobkyni částku ve výši 7 660 Kč, což potvrdila i žalobkyně v žalobě. 5. Výrokem pod bodem I. soud žalobkyni přiznal částku ve výši 2 340 Kč s příslušenstvím (jistina dluhu). Tato částka představuje dlužnou neuhrazenou jistinu, tj. 10 000 Kč – 7 660 Kč (úhrady žalovaného, které je nutné započítat na jistinu, když souhrnný poplatek byl shledán jako neplatný, viz dále odůvodnění zamítnutí části žaloby), tj. dluh na jistině činí 2 340 Kč. Tuto částku jako důvodnou tedy soud žalobci výrokem I. rozsudku přiznal. 6. Výrokem pod bodem II. rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na část souhrnného poplatku ve výši 6 960 Kč (s odpovídajícím úrokem z prodlení, byť v žalobě nesprávně žalobce uvedl, že celá žalovaná částka je jistinou), když žalobkyně ani při jednání soudu (ke kterému se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti být procesně poučena a na poučení soudu reagovat) neuvedla přesný důvod a výpočet souhrnného poplatku. Soud ujednání o souhrnném poplatku ve smlouvě o půjčce považuje za neplatné, když není zřejmý důvod ani výše tohoto poplatku, resp. této částky, jedná se tak o závazek, který není platně sjednán. Soud ho tedy žalobkyni nepřiznal, když takový souhrnný poplatek nemohl být ani posouzen jako úrok (§ 658 odst. 1 obč. z. 1964). Navíc, výše takové platby, pokud by se mělo jednat o náklady spojené s poskytnutím půjčky, je v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na svou výši, která činí více, než polovina samotné půjčky, aniž by výše takových nákladů byla ve smlouvě nějak odůvodněna. I z tohoto důvodu je pak ujednání o souhrnném poplatku neplatné, když tuto vadu nemohou zhojit ani předložené všeobecné podmínky. Tento žalobou uplatněný nárok tedy soud jako nedůvodný výrokem pod bodem II. rozsudku zamítl. 7. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalované dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně na jistinu, jak je výše uvedeno, odpovídá výši dluhu tak, jak žalované vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího zákonného úroku z prodlení. 8. Věc soud právně posoudil podle § 657 an. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. dle smlouvy o půjčce, pokud jde o příslušenství pohledávky, § 517 odst. 1, 2 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (tj. dle nař. vl. platného v době vzniku prodlení žalovaného). 9. Podle § 657 občanského zákoníku (platného ke dni vzniku dluhu) se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle § 658 obč. z. platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 11. Podle § 3 odst. 1 obč. z. platilo, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 12. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud tedy věc právně posoudil podle občanského zákoníku (resp. dalších předpisů) platného do dne [datum], není-li výše uvedeno jinak. 13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, měl by v tomto případě nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, rozhodl soud ve výroku III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 14. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností (výrok I. rozsudku) určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.