30 C 383/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 10.440,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [anonymizováno] [právnická osoba], s žalovanou uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě žalované mj. umožnila čerpat služby poskytované třetími stranami. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatila za odebrané služby částku ve výši 10.140,29 Kč, jež je složena ze sedmi dílčích nároků: ve výši 3.500 Kč, splatný dne 20.7.2018, ve výši 696,17 Kč, splatný dne 20.8.2018, ve výši 238 Kč, splatný dne 20.9.2018, ve výši 26,14 Kč, splatný dne 20.10.2018, ve výši 1.680 Kč, splatný dne 11.12.2018, ve výši 1.999,99 Kč, splatný dne 18.12.2018 a ve výši 1.999,99 Kč, splatný dne 18.12.2018. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužné částky ničeho nezaplatila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky v celkové výši 10.140,29 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [anonymizováno] [právnická osoba], s žalovanou uzavřela dne [datum] dvě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] [číslo] na jejichž základě žalované mj. umožnila čerpat služby poskytované třetími stranami. Součástí účastnických smluv byly i kupní smlouvy, na jejichž podkladě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ke koupi dvě koncové zařízení (mobilní telefony), které měla žalovaná splatit prostřednictvím 23 měsíčních splátek ve výši 40 Kč. Žalovaná uhradila ve vztahu ke každému koncovému zařízení toliko 2 měsíční splátky. Žalovaná tudíž na kupní cenu za koncová zařízení dosud nezaplatila 1.680 Kč, tj. 21 splátek po 40 Kč za každé koncové zařízení. Splatnost této částky byla dne 11.12.2018. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na každé koncové zařízení poskytla podmíněnou slevu ve výši 2.000 Kč. Jelikož žalovaná v souvislosti s poskytnutím těchto podmíněných slev porušila obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, právní předchůdkyně žalobkyně se v důsledku této skutečnosti domáhala na žalované vrácení těchto slev, tj. částky ve výši 4.000 Kč (2 x 2.000 Kč), kterou žalovaná dosud nevrátila (nezaplatila). Splatnost byla dne 18.12.2020. Žalobkyně se domáhala zaplacení toliko částky ve výši 3.999,98 Kč. Celkově se jedná o částku ve výši 5.679,98 Kč. 5. V souvislosti s uzavřením kupních smluv byla na koncová zařízení sjednána pojištění. Žalovaná vedle již zmíněných položek právní předchůdkyni žalobkyně rovněž nezaplatila zprostředkovatelské služby, platební služby a pojištění: (i) ve výši 3.497 Kč splatné dne 20.7.2018 (v tomto ohledu soud připomíná, že z faktury [číslo] vystavené dne [datum] nezjistil, že by žalované na platebních službách vznikl dluh ve výši 3.500 Kč, jak je zmíněno v žalobním návrhu, ale toliko dluh ve výši 3.497 Kč), (ii) ve výši 696,17 Kč splatné dne 20.8.2018, ve výši 238 Kč splatné dne 20.9.2018 a ve výši 26,14 Kč splatné dne 20.10.2018, tj. celkem 4.457,31 Kč. 6. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužné částky ničeho nezaplatila. 7. Lze uzavřít, že žalovaná nezaplatila částku v celkové výši 10.137,29 Kč. 8. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly platně v písemné formě uzavřeny dvě nepojmenované smlouvy dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jejichž nedílnou součástí byly mj. všeobecné podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (§ 1751 NOZ). Právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna umožnit žalované mj. využívání platebních služeb či služeb třetích stran, oproti čemuž byla žalovaná povinna právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit za platební služby nebo za služby, které jí byly poskytnuty třetími stranami. Pokud se jedná o služby třetích stran, které jsou především představovány prémiovými SMS, AUDIOTEX atd., je nutno zdůraznit, že se jedná o služby, jež nejsou službami elektronických komunikací v souladu s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Těmito službami rovněž není poskytování platebních služeb. Žalovaná uvedenou povinnost nesplnila řádně a včas, pročež se následující den po splatnosti jednotlivých faktur ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu za poskytnuté a odebrané služby (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Nedílnou součástí uzavřených nepojmenovaných smluv bylo též ujednání o koupi koncových zařízení, jež soud po právní stránce posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly platně v písemné podobě uzavřeny kupní smlouvy dle § 2079 a násl. NOZ, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně (prodávající) odevzdala žalované (kupující) věci, které byly předmětem koupě, a umožnila jí k nim nabýt vlastnické právo, oproti čemuž se žalovaná zavázala věci převzít a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ujednanou kupní cenu. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost splnila, předmětná zařízení žalované dodala, která je převzala, avšak tato svou povinnost, tj. zejména povinnost zaplatit za odebrané zboží zbývající část kupní ceny prostřednictvím dojednaných splátek porušila, když zaplatila toliko dvě měsíční splátky z dohodnutých měsíčních splátek, pročež se právní předchůdkyně žalobkyně důvodně domáhala na žalované jednak zaplacení zbývajících částí kupních cen a jednak podmíněně poskytnutých slev z kupních cen. Žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), tudíž žalobkyni přísluší vedle dlužných kupních cen a podmíněně poskytnutých slev z kupních cen též úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Soud má rovněž za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto pojistníkem, a [právnická osoba], jakožto pojistitelem, byly uzavřeny pojistné smlouva ve smyslu § 2758 odst. 1 NOZ, na jejichž základě bylo následně žalovanou jako pojištěným a právní předchůdkyní žalobkyně jako pojistníkem sjednáno pojištění, a to zejména pro případ odcizení koncového zařízení, které však žalovaná nezaplatila. Žalovaní se tak ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), pročež žalobkyni přísluší vedle dlužného pojistného rovněž úroky z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). 12. Pokud se týká dílčího nároku na zaplacení částky 300 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky, soud tento nárok výrokem I. tohoto rozsudku zamítl jako nedůvodný. Soud především vyšel z toho, že samotná skutečnost, že se žalobkyně zabývá skupováním zjevně velkého množství pohledávek, s čímž jsou logicky spojeny určité (možná i nemalé) režijní náklady, naprosto neznamená, že by se tyto náklady v paušalizované výši měly bez dalšího, tj. automaticky, přenášet na žalovaného, třebas by v řízení byl jinak zcela neúspěšný. 13. Soud nespatřuje žádný racionální důvod, na jehož podkladě by bylo možné takové náklady úspěšně přenést na žalovaného, jakožto dlužníka. Z pohledu žalovaného je totiž zcela irelevantní a naprosto bez vazby k jeho konkrétní dlužné pohledávce, že žalobkyni při zpracování skoupených pohledávek vznikají náklady např. na převzetí dokumentace, na kontrolu dat (faktur), na ruční kontrolu dokumentace s daty v informačním systému, na IT import dat do systému, na projití dat, na programování nových polí v IS atd. Je nezbytné si uvědomit, že se jedná o náklady, které žalobkyni sice asi objektivně vznikají, avšak je nutno bezpodmínečně zdůraznit, že se nejedná o náklady, které by žalobkyni vznikaly v přímé souvislosti s touto konkrétní pohledávkou za žalovaným, nýbrž tyto náklady žalobkyni primárně vznikají v důsledku jejích podnikatelských aktiv na poli skupování pohledávek. Pro žalovaného je úplně nepodstatné, že žalobkyni vznikají náklady na metodiku, na školení, na náslech