30 C 471/2021-36 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 28.391,73 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které měl žalovaný splatit prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 649,10 Kč. Sazba úvěru byla ujednána ve výši 15,90 % ročně. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr dopisem ze dne 13.3.2020 zesplatnila. Dlužná částka byla složena z jistiny ve výši 27.491,73 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.762,96 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 939,69 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 900 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 31.094,38 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru – [anonymizována dvě slova], na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, jež žalovaný načerpal dne 8.12.2018 (viz Výpis z Úvěrového účtu ze dne 31.12.2018), které měl žalovaný splatit prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 649,10 Kč. Sazba úvěru byla ujednána ve výši 15,90 % ročně. Ve smlouvě byl rovněž ujednán poplatek ve výši 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky, jakož i poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru splatným. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr dopisem ze dne 15.3.2020 zesplatnila (viz Oznámení o prohlášení úvěru za splatný a poštovní podací arch ze dne 17.3.2020). Dlužná částka byla složena z jistiny ve výši 27.491,73 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.762,96 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 692,65 Kč (ke dni 26.8.2020, jak jej požadovala žalobkyně, kapitalizovaný úrok z prodlení činil 939,69 Kč) a ze smluvní pokuty ve výši 900 Kč (viz Výpis z Úvěrového účtu ze dne 31.7.2020). Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy (viz Oznámení o právním zastoupení, výzva k úhradě dluhu ze dne 27.8.2020 + poštovní podací arch ze dne 27.8.2020), na dlužnou částku ničeho neuhradil. 5. Lze konstatovat, že žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil částku 31.094,38 Kč, jež je složena z jistiny ve výši 27.491,73 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.762,96 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 939,69 Kč (kapitalizovaného do 26.8.2020) a z poplatků ve výši 900 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky a případně i sjednané poplatky (§ 2395 NOZ). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky žalobkyně (§ 1751 NOZ ve spojení s § 1798 a násl. NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila, přičemž žalovaný dlužnou jistinu dosud nevrátil, nezaplatil ujednaný úrok úvěru, jakož ani poplatky ve výši 600 Kč za náklady na upomínání a ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru splatným. Tímto jednáním se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od 27.8.2020. 7. Pro úplnost soud uvádí, že dílčí nárok na zaplacení ve výši 900 Kč, který žalobkyně právně posoudila, resp. v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila, jako smluvní pokutu, soud právně posoudil jako poplatky ve výši 600 Kč a ve výši 300 Kč dle § 513 NOZ. Je tomu z důvodu, že ve smlouvě o úvěru jsou sjednány právě tyto poplatky za právní jednání, které musela žalobkyně v návaznosti na prodlení žalovaného vykonat, a nikoliv smluvní pokuta, která by utvrzovala konkrétní povinnost žalovaného plynoucí ze smlouvy o úvěru. Rovněž nelze přehlédnout, že v písemnosti ze dne 15.3.2020 se žalobkyně zmiňuje o dlužných nákladech na upomínání, nikoliv o smluvní pokutě. Soud je toho názoru, že jednoznačnou vůlí smluvních stran bylo ujednání poplatků. Pokud platí tato premisa, je vyloučeno, aby soud dílčí nárok na zaplacení částky ve výši 900 Kč právně posoudil jako smluvní pokutu. Pakliže by tak soud učinil, postupoval by v rozporu s autonomií vůle smluvních stran, a to je v právním státě neakceptovatelné. 8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9.061,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.136 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28.391,73 Kč sestávající z částky 2.260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 1.130 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 2.260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.550 Kč ve výši 1.375,50 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.