76 C 186/2021-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 7. 2021 domáhal na žalované, která užívá byt ve vlastnictví žalobce jako bytového družstva, vyklizení bytu specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že dne 12. 10. 2020 rozhodlo představenstvo žalobce o vyloučení žalované z družstva, a to z důvodu závažného porušování členských povinností spočívající v neplacení nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dne 14. 10. 2020, a následně pak byla opakovaně vyzvána k vyklizení bytu, byt však nadále užívá. 3. Soud nejprve žalovanou postupem dle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve věci písemně vyjádřila. 4. Jelikož výzvě nebylo žalovanou řádně a včas vyhověno, soud vyzval žalovanou usnesením ze dne 22. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], podle § 114b o. s. ř., aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě. Současně žalovanou poučil, že pokud se bez vážného důvodu ve věci písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Usnesení bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 4. 10. 2021, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřila. 5. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 6. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 7. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř., rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 8. Ustálená soudní praxe dovodila (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 17. prosince 2003, sp. zn. 26 Cdo 390/2003, z 1. prosince 2004, sp. zn. 26 Cdo 272/2004, z 20. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 779/2004, a z 16. února 2006, sp. zn. 26 Cdo 1253/2005), že o návrhu na vyklizení bytu lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť se jedná o věc, v níž jsou účastníci v typickém dvoustranném vztahu, jehož úprava je již podle jeho povahy a tím i podle příslušného hmotněprávního předpisu dána plně do dispozice účastníků těchto vztahů; jinými slovy hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Ve věci vyklizení bytu nejde ani o vznik, změnu či zánik hmotněprávního vztahu, ale pouze o deklaraci stavu, kdy je byt užíván bez právního důvodu; rozsudek v takovéto věci vydaný nemá tedy povahu konstitutivní (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. května 2009, sp. zn. 26 Cdo 5107/2007). 9. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná nevyjádřila ve věci ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30ti denní lhůtě, když posledním dnem k podání vyjádření bylo 3. 11. 2021, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání, kterým žalobě zcela vyhověl, když zároveň neshledal nárok žalobce v rozporu se zákonem. 10. Soud tedy považoval za nesporná shora uvedená tvrzení žalobce o tom, že žalovaná byla členem žalobce a nájemcem předmětné bytové jednotky, že vlastníkem této bytové jednotky je žalobce, že žalovaná řádně neplnila povinnost člena družstva platit žalobci, jako pronajímateli, nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s nájmem bytu a že mu z tohoto důvodu žalobce dne 12. 10. 2020 rozhodl o vyloučení žalované z družstva, avšak žalovaná dosud byt nevyklidila a užívá jej, přestože jí žalobce k vyklizení bytu vyzval. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 734 odst. 1 písm. a) zák. č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích – dále jen„ z. o. k.“, dle kterého lze člena bytového družstva, s jehož členstvím je spojen nájem družstevního bytu, vyloučit z družstva, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Dle odst. 3 tohoto ustanovení, zánikem členství v bytovém družstvu zaniká také nájem družstevního bytu. Jelikož žalované zaniklo členství v družstvu, dotčenou bytovou jednotku užívá neoprávněně a žalobce jako vlastník jednotky má právo domoci se ochrany svého vlastnického práva. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. 12. O patnáctidenní lhůtě ke splnění povinnosti dle výroku I. tohoto rozsudku, resp. o třídenní lhůtě ke splnění povinnosti dle výroku II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když důvody pro stanovení delší lhůty k plnění soud neshledal.