76 C 234/2021-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 7. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 676,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne 22. 10. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 22. 9. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 676,29 Kč. Úvěr byl poskytnut z účtu původního věřitele na účet žalovaného. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 9. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 5. 11. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Z provedeného dokazování soud zjistil následující. 4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo S0004910920716221 soud zjistil, že je v ní uvedeno, že ji uzavřel původní věřitel jako úvěrující a žalovaný jako klient. Smlouvou se původní věřitel zavazoval poskytnout žalovanému finanční prostředky ve formě bezúčelového úvěru a žalovaný se zavazoval poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušným poplatkem vrátit dle těchto individuálních podmínek: datum poskytnutí úvěru 23. 10. 2018, úvěr ve výši 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 676,29 Kč, trvání úvěru 12 měsíců, termín splatnosti dne 22. 9. 2019, RPSN 269,82 % Smlouva byla datována dnem 20. 10. 2018, nebyla však žalovaným podepsána, vyjma označení jména žalovaného na konci smlouvy. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 a z její přílohy soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky na žalobkyni. Žalovanému bylo původním věřitelem oznámeno postoupení sporné pohledávky na žalobkyni, když mu bylo dne 6. 4. 2021 odesláno oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, což se podává z oznámení o postoupení pohledávek a poštovního podacího lístku. 6. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 4. 2021 odeslanou žalovanému téhož dne zástupce žalobkyně urgoval žalovaného k úhradě sporné pohledávky do tří dnů. 7. Z listiny označené jako Potvrzení o platbě soud zjistil, že [právnická osoba], provedla dne 22. 10. 2018 platbu ve výši 20 000 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet]. 8. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 12. 10. 2021 se podává, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v říjnu 2018 žalovaný a že na účet byla dne 22. 10. 2018 připsána částka 20 000 Kč. 9. Z listiny označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. 10. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav: 11. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu: 12. Původní věřitel poskytl žalovanému dne 22. 10. 2018 částku 20 000 Kč (potvrzení o provedení platby, sdělení [právnická osoba]). Mezi původním věřitel jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne 26. 1. 2021 uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným (smlouva o postoupení). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu prostřednictvím předžalobní výzvy do 3 dnů odeslané dne 6. 4. 2021, když mu současně zaslala oznámení o postoupení pohledávky (předžalobní výzva, oznámení o postoupení). Žalobkyně dále k žalobě předložila listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo S0004910920716221, datovanou dnem 20. 10. 2018, podepsanou jen žalobkyní, obsahující údaje o žalovanému a na konci vytištěným jménem a příjmení žalovaného a SMS kódu, jejímž předmětem bylo sjednání poskytnutá úvěru ve výši 20 000 Kč za poplatek 12 676,29 Kč. 13. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, tak v této části je soud toho názoru, že tvrzení žalobkyně a nabídnuté důkazy neumožňují přijmout nepochybný závěr o tom, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru v předloženém znění. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z této listiny však nevyplývá, že by tato byla žalovanému známa a byla jím písemně akceptována, resp. že by na ní, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ NOZ“). Dle Smlouvy měl být podpis žalovaného nahrazen SMS kódem zaslaným žalovanému na jeho telefonní číslo, uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru, původním věřitelem. Ani toto však z provedených důkazů neplyne, nebylo zjištěno, že by žalovaný označil jakékoli telefonní číslo, ani že by mu byl sdělen jakýkoli SMS kód. U smlouvy o úvěru se sice nevyžaduje písemná forma a může být tedy uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Není ani zřejmé, jak původní věřitel ověřil identitu žalovaného. Uzavření smlouvy o úvěru pak nemůže prokazovat pouze to, že předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky zaslala žalovanému. Za této situace soud uzavřel, že z předložených listin nelze zjistit, že mezi označenými smluvními stranami skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Žalobkyně se svou omluvenou neúčastí na jednání vzdala dobrodiní soudem poskytovaných poučení podle § 118a o. s. ř. Ostatně žalobkyně si je evidentně vědoma nemožnosti prokázání uzavření úvěrové smlouvy v předloženém znění, když sama navrhla, aby soud právní poměr mezi původním věřitelem a žalovaným posoudil podle zásad bezdůvodného obohacení. 14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalovanému ve výši 20 000 Kč, posoudil soud vztah mezi původním věřitelem a žalovaným jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ). Ochuzeným (původní věřitel) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (částka 20 000 Kč), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván (§ 1958 NOZ) předžalobní výzvou, která byla podána k poštovní přepravě dne 6. 4. 2021. Dle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení žalovanému došla dne 9. 4. 2021, žalovaný byl dle výzvy povinen zaplatit do 3 dnů, tedy do 12. 4. 2021. Dnem následujícím, tedy 13. 4. 2021, se žalovaný dostal do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. NOZ, když žalobkyně doložila postoupení pohledávek za žalovaným na svou osobu. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny 20 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od data 13. 4. 2021 do zaplacení (výrok ad I.). 15. Jak vyplývá z právě uvedeného, soud zamítl žalobu co do částky 12 676,29 Kč odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by s ujednáním ohledně takového poplatku žalovaný vyslovil souhlas, a co do příslušného úroků z prodlení (výrok ad II.). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci byly úspěšní pouze částečně a úspěch jednoho je téměř rovný úspěchu druhého (úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 53 % (20 958,35 Kč včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku – viz výrok I.) a úspěchu žalovaného v rozsahu 47% (18 700,79 Kč včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku – viz výrok II.)). Při posuzování úspěchu ve věci soud vycházel v souladu s konstantní judikaturou i z úroku z požadovaného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. 17. Lhůty k plnění uvedené vycházejí z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.