8 C 289/2021-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a provozuje vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím které účastníkům též umožňuje využívat služeb jiných subjektů (tzv. služby třetích stran), které nejsou službami elektronických komunikací. Žalovaný uzavřel s žalobkyní účastnickou smlouvu [číslo] jež nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [číslo] dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalovaný neuhradil žalobkyni splátky ve výši 2 970 Kč na úhradu kupní ceny mobilního telefonu Samsung Galaxy J5 a služby třetích stran ve výši 1 345 Kč – M-Platbu. Žalovaný dosud dlužnou částku ani zčásti nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje z částky 4 315 Kč od [datum] do zaplacení, kdy prodlení odvozuje od splatnosti poslední faktury. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z účastnické smlouvy [číslo] (zákaznické smlouvy [číslo]) ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel služby a žalovaný jako zákazník uzavřeli smlouvu, na základě které získal žalovaný přístup k elektronickým službám mobilního čísla [číslo], a že žalobkyně převedla na žalovaného vlastnické právo ke koncovému zařízením Samsung Galaxy J5 ([číslo]) [anonymizováno] - černý, IMEI [číslo], a žalovaný se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 4 989 Kč ve splátkách ve výši 270 Kč měsíčně (při akontaci 2 019 Kč). Z vyúčtování služeb za období 20. 6. – [datum] plyne, že měl žalovaný uhradit částku ve výši 3 853 Kč, z toho 2 121 Kč za m-platbu, 2,48 Kč za zprostředkovatelský poplatek za m-platbu a 296 Kč za platby přes SMS, jakož i částku 270 Kč na splátku zařízení. Dne [datum] žalobkyně vypověděla žalovanému účastnickou smlouvu pro dlouhodobé neplnění závazků. Vyúčtováním ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno zesplatnění všech splátek kupní ceny mobilního telefonu ve výši 2 700 Kč, a stanovena lhůta splatnosti této částky do [datum]. Z dalších předložených důkazů nebylo k danému žalobnímu nároku zjištěno ničeho. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 5. Právní posouzení věci: Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen„ ZEK“), je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Žalovaný byl jako poukázaný vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinen plnit ve prospěch žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala (§ 1939 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.). Z toho důvodu bylo návrhu ve smyslu ust. § 2 písmeno n) ZEK vyhověno. V části žalobního nároku ohledně prodeje koncového zařízení byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva kupní (§ 2079 o.z.). Na základě kupní smlouvy se prodávající (žalobkyně) zavázala dodat kupujícímu (žalovanému) movitou věc (zboží) určenou jednotlivě a převést na něho vlastnické právo k této věci, čemuž souvztažně odpovídal závazek kupujícího (žalovaného) zaplatit kupní cenu. Žalovaný smluvně převzaté povinnosti nesplnil, neboť kupní cenu zboží nezaplatil řádně. Dnem následujícím po dni splatnosti (jednotlivých splátek resp. zesplatnění celé zbývající částky se proto žalovaný se zaplacením ocitl v prodlení (§ 1968 o.z.), přičemž od tohoto dne je povinen zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je stanovena dle předpisů práva občanského (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ve znění účinnému k prvnímu dni prodlení. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. 6. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 1 v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení plně úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“)) při sazbě jednoho úkonu ve výši 200 Kč (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Konečně soud podotýká, že výši náhrady nákladů řízení určil podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, jak ostatně požadovala sama žalobkyně.