14 C 395/2021-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 710 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla od původního věřitele, společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši 7 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek, úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalované, jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalované. Žalovaná však úvěr nevrátila. Žalobkyně se domáhala zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 2 210 Kč, tj. celkem 9 710 Kč, s úrokem z prodlení od [datum]. Žalovaná namítla promlčení. Dále uvedla, že si není vědoma, že by s původním věřitelem sjednala jakoukoli půjčku, ve věci ji nikdo nekontaktoval. K tomu se žalobkyně vyjádřila tak, že žalovaná na svůj dluh částečně plnila dne [datum] úhradou ve výši 89,40 Kč, žalobkyně se domnívá, že tím došlo k uznání dluhu a tedy prodloužení promlčecí doby. K tomu žalovaná uvedla, že si této platby není vědoma, poukázala na to, že tato platba měla být zaplacena ještě před splatností úvěru. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaná se z jednání také omluvila, sice žádala o odročení, ovšem její žádost o odročení soud neshledal důvodnou. Žalobkyně se omlouvala z důvodu nemoci, to však nijak nedoložila. I když ji soud obratem vyzval k doložení tohoto důvodu, na výzvu již nereagovala. Za této situace soud věc projednal, když dále shledal, že vzhledem k důkazní situaci a neúčasti žalobkyně se tento postup nedotkne práv žalované. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět do částky 89,40 Kč (uvedená úhrada ze dne [datum]), dle obsahu tohoto podání (§ 41 odst. 2 občanského soudního řádu) i s úrokem z prodlení z této částky. Proto soud ve výroku I. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu. Pro úplnost soud uvádí, že nevycházel z upraveného žalobního návrhu uvedeného v tomto podání, když (s ohledem na skutečnosti uvedené v žalobě i v tomto podání) tento obsahoval zjevné chyby (žalovaná částka a datum, od kterého byl požadován úrok z prodlení). Provedeným dokazováním soud zjistil, že dle předložené smlouvy o zápůjčce bez uvedeného data měla tuto smlouvu uzavřít společnost [webová adresa], s.r.o. (což je dřívější název společnosti [právnická osoba]) jako zapůjčitel s žalovanou jako klientem. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí zápůjčky ve výši 7 500 Kč a závazek žalované tuto částku vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 2 210 Kč do [datum]. Tato smlouva však není žalovanou podepsaná, je podepsaná pouze za společnost [webová adresa], a ani z dalších důkazů nevyplývá, že žalovaná se smlouvou vyslovila souhlas (ani další předložené listiny nejsou žalovanou podepsané). Dne [datum] společnost [webová adresa] zaslala částku 7 500 Kč na účet, jehož majitelem byla žalovaná (dle zprávy [právnická osoba]), a to pod variabilním symbolem [číslo]. Žalobkyně dále předložila záznam o platbě, podle které měla dne [datum] dojít částka 89,40 Kč z účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem byla [jméno] [příjmení] (dle popisu platby i zprávy [právnická osoba]), pod variabilním symbolem [číslo] a s poznámkou„ doplatek poplatku [jméno] [příjmení]“. Z tohoto záznamu není jasné, komu měla tato platba dojít – není uvedeno číslo účtu příjemce ani jeho název. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání rozhodných skutečností a o následcích neunesení důkazního břemene (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu). Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, jde neúčast žalobkyně k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání (navíc soud žalobkyni v tomto směru vyzýval k navržení důkazů usnesením ze dne [datum]). Po právní stránce se soud nejprve zabýval námitkou promlčení. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka (§ 610 odst. 1 o. z.). Promlčecí lhůta trvá tři roky (§ 629 odst. 1 o. z.) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.). Dle tvrzení v žalobě a předložené smlouvy měl být dluh ze smlouvy o zápůjčce splatný dne [datum]. Následujícího dne, tj. [datum], tak mohlo být právo uplatněno u soudu a tímto dnem začala běžet tříletá promlčecí lhůta, která uplynula dne [datum]. Žaloba byla podána u soudu dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Pokud žalobkyně uváděla, že z důvodu částečného plnění žalované došlo k prodloužení promlčecí doby, s tím se soud neztotožňuje. Podle § 639 o. z. v případě uznání dluhu se dluh promlčí za deset let od uznání, přičemž podle § 2054 odst. 2 o. z. má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V tomto případě však soud v prvé řadě nemá za prokázané, že částečnou platbu uhradila žalovaná (platba nepřišla z jejího účtu), že byla zaplacena původnímu věřiteli a ani to, že tato platba byla určena na žalovaný dluh. Platba byla zaplacena dne [datum], ještě před splatností dluhu, a poznámka„ doplatek poplatku“ nasvědčuje spíše tomu, že se mělo jednat o doplacení nějaké částky (nikoliv o první částečnou platbu). To tedy naznačuje, že se patrně jednalo o platbu na jinou pohledávku. Ani z uvedeného variabilního symbolu nelze usuzovat, že se mělo jednat o platbu na předmětnou pohledávku, když tento variabilní symbol je rodným číslem žalované, nejedná se tedy o jasnou identifikaci dluhu (ale spíše plátce). Tedy soud opakuje, že nebylo vůbec prokázáno, že tuto platbu hradila žalovaná, že byla zaplacena původnímu věřiteli a že byla určena na žalovaný dluh. Navíc, i kdyby tomu tak bylo, z okolností nelze usoudit, že tímto plněním mínila žalovaná uznat i zbytek dluhu (opět poznámka„ doplatek poplatku“ nasvědčuje tomu, že se mělo jednat o finální úhradu, takže z toho nelze dovozovat uznání nějakého zbylého dluhu). Soud tedy shledal námitku promlčení důvodnou, když zákonná promlčecí lhůta uplynula a nebylo prokázáno, že žalovaná dluh uznala, jak je uvedeno výše. Vzhledem k důvodnosti námitky promlčení není nutné zabývat se ostatními skutečnostmi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2353/2009). Jen pro úplnost soud uvádí, že na rozhodnutí by nemělo vliv, kdyby se jednalo o nárok z bezdůvodného obohacení (jako plnění bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 o. z.), neboť v takovém případě by nárok na vrácení bezdůvodného obohacení mohl být uplatněn již v den, kdy k platbě bez právního důvodu došlo, za takové situace by tedy promlčecí lhůta uplynula ještě dříve. Vzhledem k důvodnosti námitky promlčení tak soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla úspěšná žalovaná, má proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal žalované dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu paušální náhradu po 300 Kč za dva úkony (podání odporu, vyjádření ze dne [datum]) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady žalované tedy činí celkem 600 Kč.