22 C 115/2022-42 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2019, když žalovaný se zavázal hradit žalobkyni jako vlastnici bytu v budově [adresa] v [obec], nacházejícího se na adrese [adresa] (dále též jen„ byt“), na základě nájemní smlouvy ze dne 19. 7. 2017 (ve znění dodatků 1 až 6), služby poskytované ve spojení s užíváním bytu dle předloženého vyúčtování, kterým mu žalobkyně vyúčtovala za žalované období v žalované částce se splatností dne 31. 7. 2020, avšak žalovaný tyto vyúčtované služby přes zaslanou předžalobní výzvu ničeho neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá jejich zaplacení v tomto řízení spolu se zákonným úrokem z prodlení od data po jejich splatnosti. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že se jedná o obchodní společnost s předmětem podnikání mj. pronájem bytů a nebytových prostor, která s žalovaným uzavřela dne 19. 7. 2017 nájemní smlouvu na byt [číslo] v obytném domě s byty v ulici [adresa] v obci [obec], jenž je součástí pozemku ve vlastnictví žalobkyně, jak soud zjistil výpisu informací o pozemku z KN, a to ve znění dodatků nájemní smlouvy do 31. 7. 2019. Předmětem popsané nájemní smlouvy bylo užívání bytu žalovaným na dobu určitou, a to při povinnosti žalovaného jako nájemce platit měsíční nájemné a spolu s nájemným plnění spojená s užíváním bytu, stanovená v evidenčním listu nájemníka ze dne 19. 7. 2017 částkou 7 508 Kč (včetně nájemného) s ohledem na výměru bytu a počet užívajících osob (2). To odpovídá též přehledu poplatků za přidělení bytu, přehled nájemného a záloh. Nájem byl ukončen k 31. 7. 2019 a byt byl předán zpět žalobkyni 5. 8. 2019, jak soud zjistil z protokolu o předání a převzetí bytu. Vyúčtování zálohově placených plateb bylo sjednáno v nájemní smlouvě zpravidla vždy nejpozději do 30. 6. následujícího roku. 4. Z vyúčtování služeb za rok 2019 ze dne 30. 3. 2020, včetně výzvy k jeho zaplacení a dodejky, soud zjistil, že na vyúčtovaných zálohově placených službách za období od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2019 vznikl žalovanému dluh 15 519 Kč, při zohlednění úhrad za byt, jak plynou z opisu karty úhrad nájemného z bytu za dané období. Součástí vyúčtování byla výzva k zaplacení jeho nedoplatku do 31. 7. 2020 a dle kopie obálky bylo žalovanému zasláno doporučeně na adresu uvedenou v nájemní smlouvě, když žalovaný v předávacím protokolu neuvedl novou adresu pro doručení vyúčtování apod. 5. Z výzvy k úhradě dlužné částky ve výši 15 519 Kč s příslušenstvím ze dne 15. 3. 2022, včetně dodejky, soud zjistil, že touto výzvou vyzvala žalobkyně k zaplacení shora popsaných nároků, a to do sedmi dnů od doručení výzvy, když výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v nájemní smlouvě, když žalovaný v předávacím protokolu neuvedl novou adresu pro doručení vyúčtování apod. 6. Po provedeném dokazování, při zvážení všech důkazů samostatně i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: 7. Žalovaný užíval byt ve vlastnictví žalobkyně též v žalovaném období od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2019, na základě písemně uzavřené nájemní smlouvy a jejích dodatků, ve kterých se zavázal platit ke konci každého měsíce užívání nájem ve výši a zálohové platby služeb spojených s užíváním bytu, resp. vyúčtování těchto plateb. Za rok 2019, za žalované období, zbývalo žalovanému zaplatit na vyúčtování služeb 15 519 Kč, splatného k 31. 7. 2020, které žalovaný dle tvrzení žalobkyně nezaplatil, když žalovaný v řízení netvrdil opak, ani taková skutečnost nevyplynula z dokazování. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Podle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle § 2251 odst. 1 občanského zákoníku nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně. 11. Soud s ohledem na shora uvedená ustanovení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jakožto pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2201 občanského zákoníku, kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemci do užívání byt a nájemce se zavázal hradit nájemné a služby spojené s užíváním bytu (§ 2246 občanského zákoníku). Dle smlouvy a shora uvedených ustanovení tak žalovanému vznikla povinnost hradit nájemné a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu. 12. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle odstavce 3 téhož ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. 13. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. 14. Dle nájemní smlouvy tak byl žalovaný v souladu s § 2247 občanského zákoníku povinen hradit vedle nájmu též zálohy na služby spojené s užíváním bytu, a to ve výši skutečné, dle provedeného vyúčtování. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil a dostal se do prodlení s jeho úhradou, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nájemného, resp. vyúčtovaných služeb, ale i na úhradu zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., běžících ode dne následujícího po sjednané splatnosti vyúčtování. 16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kterým soud žalobě zcela vyhověl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 519 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 18. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.