22 C 78/2022-181 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 166 686 Kč s příslušenstvím v podobě z úroku z prodlení uvedeným ve výroku rozsudku. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2015 ve znění dodatku č. 1 ze dne 15. 2. 2016 a dodatku č. 2 ze dne 23. 2. 2018 a dne 1. 7. 2016 uzavřené dohody o konkurenční doložce, když žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici technika STK a v konkurenční dohodě se žalovaný zavázal, že se po dobu jednoho roku zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti žalobkyně v době uzavření konkurenční doložky, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, při sjednané smluvní pokutě v případě, že ze strany žalovaného jako zaměstnance, dojde k porušení povinnosti dodržet konkurenční doložku s tím, že výše smluvní pokuty činí šestinásobek průměrného měsíčního výdělku. Žalovaný ukončil pracovní poměr u žalobkyně výpovědí ze dne 16. 8. 2021 a žalobkyně se následně ke svému dotazu od Ministerstva dopravy ČR dne 2. 12. 2021 dozvěděla, že žalovaný pracuje jako technik na STK u provozovatele v [anonymizováno] kraji od 1. 11. 2021, u společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], která provozuje STK ve městech [obec], [obec] a [obec] [anonymizováno], jak žalobkyně dále zjistila. Ze strany žalovaného tak došlo k porušení konkurenční doložky a proto má žalobkyně nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 166 686 Kč (šestinásobek průměrného měsíčního platu), když žalobkyně řádně povinnosti z dohody o konkurenční doložce vůči žalovanému plnila, neboť mu hradila přiměřené peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku. Žalobkyně též poukazovala na náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace žalovaného, které v žalobě vyčíslila, na čemž projektovala ztrátu při odchodu žalovaného k jinému zaměstnavateli. 2. Soud vyzval žalobkyni po zahájení jednání ve věci výzvou ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen„ o. s. ř.”, aby doplnila svou žalobu o právně významná tvrzení, s jakými s informacemi, poznatky a dokumenty zvláštní povahy, které by mohly být pro konkurenci využitelné a jejichž zveřejnění či využití by mohlo žalobkyni přivodit škodu, mohl žalovaný při svém pracovním poměru přijít do styku, resp. jak mohl tyto využít u nového zaměstnavatele, a aby k těmto tvrzením označila a předložila soudu důkazy. Soud zároveň poučil žalobkyni, že uvedené je podstatné pro posouzení platnosti konkurenční doložky, tedy jestli bylo možné od žalovaného jako zaměstnance spravedlivě požadovat uzavření konkurenční doložky, přičemž toto posouzení může mít významný vliv na úspěch žalobkyně ve věci. 3. Žalobkyně k výzvě soudu svou žalobu doplnila tak, že při provádění technických prohlídek a kontrol emisí je skutečně předepsán postup právními předpisy, tedy pracovní postup žalovaného by se při výkonu práce neměl v hlavních směrech lišit od jiných techniků při provádění prohlídek, nicméně technik STK přichází při výkonu své práce do kontaktu se zákazníky žalobkyně a informace o nich má k dispozici z dokladů předkládaných při technické prohlídce i systému Ministerstva dopravy a disponuje též informacemi o podnikání žalobkyně, které je konkurenčně zneužitelné. Zákazníky žalobkyně nejsou pouze osoby, které jsou uvedeny na dokladech, které měl žalovaný při provádění technických prohlídek k dispozici. Při provádění technických prohlídek je běžné, že o technické prohlídky nežádají jenom individuální zákazníci, ale existují zákazníci, kteří zajišťují technické prohlídky ve velkém množství, např. pro větší společnosti, které mají více vozidel nebo pro velké množství individuálních zákazníků, kteří se rozhodnou služeb těchto společností využít. Důvody jsou především ty, aby vozidla byla řádně připravena na STK, často jsou těmito velkými zákazníky autoservisy a provedení technické prohlídky vozidle nabízejí jako doplňkovou službu tam, kde zjistí, že datum technické prohlídky prochází. O technické prohlídce pak s STK komunikuje odborník na vozidla a pro vlastníka či provozovatele vozidla, které technickou prohlídku potřebuje je přínosem i časová úspora, pokud prohlídku pro více vozidel vyřizuje hromadně jedna osoba a zákazník nemusí na průběh technické kontroly trávit čas čekáním a řešit technické záležitosti, které s technickými prohlídkami souvisejí. Žalobkyně má velké zákazníky, kteří tvoří obchodně i 50 % objemu finančního objemu zakázek a tito velcí zákazníci jsou jednotlivým technikům nejen známi, ale přímo s nimi spolupracují. Se zákazníky vstupuje technik STK do přímého kontaktu nejen proto, že zákazník má právo se účastnit průběhu technické prohlídky, aby byl přímo informován, a technik STK také běžně sděluje závady, které je třeba odstranit osobně přítomnému zákazníkovi. Liší se též postupy jednotlivých STK i při právními předpisy předepsaných postupech provádění STK. Každá lidská práce je individuální a také pracovní postupy u každého podnikatele jsou jiné. Jako příklad je možné poukázat na opravu vozidla, ke které existuje manuál od výrobce, ale přesto autoservisy mohou mít odlišnou praxi při provádění oprav. Žalobkyně se snaží v rámci svého obchodního přístupu k zákazníkům postupovat rozdílně od jiných STK. Zákazníci mají u žalobkyně možnost depozitního ukládání velkých technických průkazů, aby bylo jejich využívání při technických prohlídkách snadnější a např. nedocházelo k jejich ztrátám. Pravidlem také je, že technické kontroly se u žalobkyně vždy dokončují a nepřerušují se, i když se délka provádění protáhne mimo pracovní dobu nebo do dalšího dne. Každý podnikatel i žalobkyně, pracuje jinak a má právo si chránit své pracovní postupy a přístup k zákazníkům a převzetí těchto postupů a praxe je způsobilé přivodit žalobkyni škodu. Rozsah informací, které z výkonu svého pracovního poměru žalovaného u žalobkyně měl, žalovanému tedy jednoznačně umožňuje jejich zneužití konkurenční STK. 4. Žalovaný s žalobou od počátku nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že absolvoval kurz technika STK v období 2. 2. 2015 do 20. 2. 2015, úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku před komisí Ministerstva dopravy ČR a stal se tak způsobilým k provádění technické prohlídky - prohlídek vozidel na celém území ČR, když získal profesní osvědčení kontrolního technika od Ministerstva dopravy ČR. Jako technik STK nastoupil do zaměstnání u žalobkyně a v tomto druhu práce zde působil až do skončení pracovního poměru. Při výkonu práce u žalobkyně ve funkci kontrolního technika STK byl žalovaný zejména povinen se řídit zák. č. 56/2001 Sb., o provozu vozidel na pozemních komunikací a stejně tak žalobkyně při provozování STK byla povinna tuto provozovat zejména v souladu s citovaným zákonem a v souladu s podmínkami správního rozhodnutí, které bylo vydáno k žádosti žalobkyně o povolení STK zřídit a provozovat. Žalovaný, tak jako všichni kontrolní technici zaměstnaní u žalobkyně, měl k ruce svůj počítač s údaji potřebnými pro výkon své profese. Technici v žádném případě neměli přístup k jakýmkoliv databázím žalobkyně, a know-how neměli od žalované, ale z proškolení a právních předpisů. Žalovaný se domnívá, že všechny informace žalobkyně, které lze označit za obchodní tajemství a profesní databázi, je žalobkyně povinna chránit před nahlížením ať z ohledu na osobní údaje, tak údaje o vozidlech přistavených k opravě i plateb za služby v STK žalobkyně. Databáze klientů, obchodních partnerů i jiná firemní dokumentace byly v prostorách, kde je žalovaná prostřednictvím svých administrativních pracovníků zakládali, využívali a spravovali. Žalovaný pak má za to, že konkurenční doložky, které jeho a další zaměstnance přiměla uzavřít, neměly za účel ochránit žalobkyni ve smyslu § 310 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ale že se jednalo ze strany žalobkyně o krok, který by omezil zaměstnance ve snaze změnit zaměstnavatele z důvodů nákladů vynaložených na prohlubování kvalifikace svých zaměstnanců, a proto má žalovaný uzavření takových konkurenčních doložek za nemravné. Žalovaný dále namítal, že jeho pracovní poměr byl uzavřen nejprve na dobu určitou od 2. 3. 2015 do 1. 3. 2016, dále na dobu určitou od 2. 3. 2016 do 28. 2. 2018 a naposledy na dobu neurčitou 23. 2. 2018, když se jednalo o samostatné pracovní smlouvy nikoliv dodatky pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2015 a v těchto navazujících pracovních poměrech nebyla konkurenční doložka sjednána, resp. po sjednání samostatné konkurenční dohody ze dne 1. 7. 2016 byla uzavřena nová pracovní smlouva, ve které nebyla konkurenční doložka sjednávána, tedy taková doložka nebyla k datu ukončení pracovního poměru sjednána. 5. Mezi účastníky shledal soud na základě jejich písemných vyjádření a stanovisek sdělených při jednání nesporným, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici kontrolní technik stanice technické kontroly ke dni 23. 2. 2018 na pracovní poměr na dobu neurčitou. Dne 1. 7. 2016 žalobkyně s žalovaným uzavřela dohodu o konkurenční doložce, jak je založena ve spise na (na č. l. 14