29 C 257/2022-52 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši celkem 3 000 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce [právnická osoba]) s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce dne [datum], na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do [datum]. Žalovaný však žalobkyni, ani přes písemnou upomínku, tuto částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z této dlužné částky v zákonné výši ode dne zesplatnění dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že dne [datum] žalovaný se žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem [právnická osoba]) uzavřel elektronicky smlouvu o zápůjčce, tak jak uvedla žalobkyně, a částka dle smlouvy jí byla poskytnuta na účet dle smlouvy. Dále soud vycházel z výpisů, podmínek půjčky a dalších listin založených ve spise. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. 3. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako poskytovatel půjčky, však nesplnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 4. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1958 ob. č. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 5. Výše uvedená smlouva je však pro absenci posouzení úvěruschopnosti neplatná. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit poskytnutou finanční částku. 6. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Ve věci tak bylo prokázáno, že žalovaný poskytnutou jistinu ve výši 3 000 Kč žalobkyni dluží s tím, že splatnost půjčky nastala dne [datum], a to jako dluh z bezdůvodného o bohacení. Od tohoto dne, respektive dne následujícího, tak byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Žaloba by tak byla shledána jako plně důvodná. 9. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného, když žalovaná pohledávka na ni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně na jistinu, odpovídá výši dluhu tak, jak žalovanému vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího zákonného úroku z prodlení. 10. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu je důvodný a podložený příslušnými důkazy, jak je výše uvedeno. Proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl. 11. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 13. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 14. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.