30 C 272/2022-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 15.300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10.200 Kč s tím, že bylo ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky vrátí nejpozději do 8.7.2020 a současně i ve stejném termínu zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9.898,08 Kč. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované taktéž vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 5.100 Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 29.002,69 Kč složené z nezaplacené jistiny ve výši 10.200 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 5.100 Kč, z nákladů na upomínání ve výši 217 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 931,41 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 12.554,28 Kč, jakož i příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do částky 217 Kč zpět. Vzhledem k uvedenému soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 217 Kč dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalované. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno], na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10.200 Kč (viz historie transakcí), s tím, že bylo ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky vrátí nejpozději do 8.7.2020 a současně i ve stejném termínu zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9.898,08 Kč (žalobkyně se domáhala toliko částky ve výši 9.889,08 Kč), jakož i zaplatí sjednaný smluvní úrok ve výši 40 % ročně. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované taktéž vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 5.100 Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně (viz čl. VIII., bod VIII.1. smlouvy). Žalobkyně se rovněž domáhala nákladů na vymožení pohledávky ve výši 685 Kč Smluvní úrok úvěru ve výši 1.980,20 Kč byl kapitalizován za období od 12.6.2020 do 6.12.2020. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. 6. Lze uzavřít, že žalovaná dosud nezaplatila částku ve výši 10.200 Kč + 9.889,08 Kč + 5.100 Kč + 685 Kč + 1.980,20 Kč, tj. celkem 27.854,28 Kč. 7. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru, ve znění pozdějších doplnění, dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ), tj. nejpozději do 8.7.2022, a současně uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a zaplatit sjednaný úrok úvěru. Uvedené povinnosti byly žalovanou porušeny, když ničeho nevrátila, nezaplatila poplatek za poskytnutí úvěru a ani nezaplatila ujednaný smluvní úrok, čímž se ocitla v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období od 12.10.2021 do zaplacení. V důsledku prodlení žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 931,41 Kč (kapitalizován za období od 9.7.2020 do 17.8.2021). V důsledku prodlení žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pročež se (právní předchůdkyně) žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty ve výši 5.100 Kč. Nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za vymožení pohledávky soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ). Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). 8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem II. tohoto rozsudku (v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby) zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, když z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení, avšak současně se jednalo o neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.517 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.