33 C 128/2022-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 410 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené půjčky, kterou poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o půjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl půjčku 10 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 640 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 6 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil celkem 10 230 Kč. Výše nesplacené jistiny tak činí 3 852,16 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 2 557,84 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 669,69 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 6 410 Kč od marného uplynutí týdenní lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru ([datum]) do data postoupení pohledávky ([datum]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. Hodnota žalované pohledávky je ve výši 6 410 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému téhož dne půjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, což představovalo částku 16 640 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 6 640 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. 4. Ze smluvních podmínek, které nejsou účastníky podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky společnosti za žalovaným na žalobkyni. 6. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávky společností [právnická osoba] oznámeno a oznámení o postoupení pohledávky zasláno (oznámení o postoupení pohledávky, kopie poštovního podacího archu). 7. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky. 8. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: 9. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 6 410 Kč z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 640 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 6 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaný před podáním žaloby uhradil 10 230 Kč. 10. Soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věc posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 11. Podle § 657 obč. zák., se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 12. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 13. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 14. Po právní stránce soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., a to ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Z této smlouvy byl věřitel (právní předchůdce žalobkyně) povinen přenechat dlužníkovi (žalovanému) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 10 000 Kč), čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka (žalovaného) po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu. Při půjčce byly účastníky ujednány úroky ve výši 6 640 Kč ve smlouvě označené jako souhrnné poplatky (§ 658 odst. 1 obč. zák.). Žalovaný před podáním žaloby uhradil 10 230 Kč. Žalovaný je v prodlení s uhrazením částky 3 852,16 Kč (§ 517 odst. 1 obč. zák.). V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni právo požadovat zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 524 odst. 1 obč. zák.). 15. Soud souhrnný poplatek posoudil dle obsahu jako úplatu za užívání půjčené jistiny, tedy jako úrok (§ 658 odst. 1 obč. zák.), neboť se jedná o jedinou„ odměnu“ za zapůjčení finančních prostředků dle obč. zák. naproti tomu zákon č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, obchodní zákoník, umožňoval sjednání kromě úroků též úplaty a to ještě za podmínky, že poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Je samozřejmostí, že úrok nepředstavuje čistý zisk věřitele, ale zároveň slouží k úhradě různých administrativních výdajů. Soud vyložil ujednání o souhrnném poplatku jako platně sjednaný úrok (§ 658 odst. 1 obč. zák.). Jedná se tedy o příslušenství jistiny, ze kterého nelze požadovat úrok z prodlení. Výklad, který by připustil možnost sjednat si platně vedle úroku z půjčky i úplatu by umožnil obejít judikaturní limity ohledně nepřípustné výše sjednaného úroku„ atomizací“ úroku do různých dílčích poplatků, což by vedlo k nepřehlednosti ohledně celkové výše dlužné částky a pro dlužníka v prodlení k nepředvídatelnému navýšení celkových nákladů o úrok z prodlení z takto sjednaných poplatků. 16. Vzhledem k tomu, že ujednání o souhrnném poplatku posoudil soud dle obsahu jako ujednání o úroku, rozhodl o zamítnutí žaloby co do úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 557,84 Kč od [datum] do zaplacení (bod I. výroku). Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a ohledně nároku na zaplacení souhrnného poplatku a jistiny s příslušenstvím tak žaloba byla shledána důvodnou. Soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl tak, že co do částky 6 410 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 852,16 Kč od [datum] do zaplacení žalobě vyhověl (bod II. výroku). 17. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a. t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – žalobkyně svůj nárok v této věci uplatnila návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč, resp. 10 000 Kč. Prakticky totožnými návrhy totiž žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami 33 C 206/2017, 33 C 203/2017 a 33 C 207/2017); a lze důvodně předpokládat, že stejně postupuje i u jiných okresních soudů. 18. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, při