33 C 436/2021-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 492 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě mu žalobkyně poskytla úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Splatnost úvěru byla 30 dní od jeho poskytnutí. Částka 15 000 Kč byla žalovanému poukázána převodem na jeho účet dne [datum]. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek 199 Kč za expresní vyřízení žádosti o úvěr do 60 minut, poplatek 99 Kč za možnost odložení splátky a poplatek 49 Kč za SMS servis. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požaduje rovněž účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 450 Kč. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně informace poskytnuté žadateli o úvěr komplexně analyzuje a podrobuje porovnáním s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout. Žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného z úvěrových registrů (BRKI, NRKI a SOLUS). Dále provedla žalobkyně lustraci insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí. Žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických a behaviorálních dat. Výdaje uvedené žalovaným byly porovnány s částkou životního minima a statistickými daty. Žalovaný uvedl příjem [částka], příjem ostatních členů domácnosti [částka] a výdaje na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně vycházela z výdajů bydlení ve výši 10 000 Kč, částky přestavující životní minimum ve výši 3 410 Kč a výdajů na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 970 Kč. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé či hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Žalobkyně odkázala na judikaturu Soudního dvora Evropské unie ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve Stockholmu ve věci 5868-16 ze dne 15. 11. 2017, Úřad pro ochranu spotřebitele proti H & M Hennes & Mauritz Sverige AB, kde bylo shledána dostatečná kontrola za pomocí kredit skóringu bez prokázání příjmu žadatele o úvěr. Obdobně Nejvyšší soud Litevské republiky v rozsudku ve věci A -408-858/2016 konstatoval, že nelze vytvořit závazný seznam informací, které mají být při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele ověřovány. Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 17 Co 152/2019, který uzavřel, že soud nemůže vzít za jediný přípustný pouze vlastní model posouzení úvěruschopnosti účastníka, vytvořený pouze na základě jím vybraných statistických dat, když zákon konkrétního metodiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele nestanoví. Ochrana spotřebitele není absolutní a nemá chránit spotřebitelovu nedbalost, nezájem či lhostejnost při uzavírání smluv. Dle § 4 občanského zákoníku se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou opatrností a péčí. Tyto vlastnosti lze proto v právním styku důvodně očekávat. I v případě porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti by právní jednání bylo stiženo pouze relativní neplatností, když na právní jednání se má hledět spíše jako na platné než jako na neplatné (§ 574 občanského zákoníku). Ohledně preference platnosti právního jednání před neplatností pak žalobkyně odkázala na nálezy Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 571/2006 a I. ÚS 625/2003). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním. 3. Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Splatnost úvěru byla 30 dní od jeho poskytnutí. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek 199 Kč za expresní vyřízení žádosti o úvěr do 60 minut, poplatek 99 Kč za možnost odložení splátky a poplatek 49 Kč za SMS servis (úvěrová smlouva ID žádosti [číslo] ze dne [datum], printscreen ze systému k prokázání odeslání SMS kódu na č. l. 37 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ID žádosti [číslo], sazebník poplatků platný od [datum], sazebník platný od [datum], potvrzení o přijaté platbě ze dne [datum] a kopie OP žalovaného). 4. Částka 15 000 Kč byla žalovanému poukázána převodem na jeho účet dne [datum] (potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] a opis výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum]). 5. Žalovaný neuhradil ničeho (výpis čerpáním splátek a úhrad). 6. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registru [příjmení] s negativním výsledkem (printscreeny ze systému žalobce na č. l. 21 p. v. a 22). 7. Žalovaný nesplácel dohodnuté splátky a žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě všech dlužných částek do [datum] (poštovní podací arch ze dne [datum] a předžalobní výzva k plnění ze dne [datum]). 8. Z úvěrové zprávy na č. l. 23-25 spisu soud nezjistil žádné informace potřebné pro rozhodnutí ve věci samé. 9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu: 10. Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Splatnost úvěru byla 30 dní od jeho poskytnutí. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek 199 Kč za expresní vyřízení žádosti o úvěr do 60 minut, poplatek 99 Kč za možnost odložení splátky a poplatek 49 Kč za SMS servis. Částka 15 000 Kč byla žalovanému poukázána převodem na jeho účet dne [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registru SOLUS s negativním výsledkem. Žalovaný nesplácel dohodnuté splátky a žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě všech dlužných částek do [datum]. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo kte