36 C 176/2022-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 1. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 5 326,44 Kč s příslušenstvím z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 29. 6. 2019 s žalovanou smlouvu [číslo] coby smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Právní předchůdce žalobkyně zapůjčil žalované přijímací zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě předmětné smlouvy, a to: i) MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN 342CC460893B), ii) STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN 00651827969), za které se žalovaná zavázala hradit nájemné. Výše neuhrazeného nájemného je 1 326,44 Kč. Protože žalovaná předmětná zařízení nevrátila, nárokuje žalobkyně za tato nevrácená zařízení rovněž smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětná usnesení byla řádně doručena. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 29. 6. 2019 uzavřena smlouva [číslo] coby smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla ujednání o nájmu movité věci (i) MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN 342CC460893B), ii) STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN 00651827969)). V této smlouvě se žalovaná zavázala platit nájemné dle ceníku ve výši 70 Kč měsíčně za každé zařízení. Žalovaná porušila smluvní povinnosti a za období od 1. 2. 2020 do 28. 7. 2020 nezaplatila nájemné v celkové výši 826,44 Kč. Povinnost platit nájemné byla utvrzena smluvní pokutou (poplatkem za odpojení) ve výši 500 Kč. Povinnost vrátit pronajatý modem a STB zařízení po ukončení nájemní smlouvy byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 2 x 2 000 Kč. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 4. 11. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah a aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Smlouvu účastníků soud posoudil jakožto platně uzavřenou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla ujednání o nájmu (§ 2201 a násl. o. z.). Z této smlouvy byl pronajímatel (žalobkyně) povinen přenechat nájemci (žalované) pronajatou věc ve stavu způsobilém k užívání (§ 2205 o. z.), čemuž souvztažně odpovídá povinnost nájemce (žalované) platit nájemné podle smlouvy (§ 2217 odst. 1 o. z.). Žalobkyně své povinnosti splnila (předmět nájmu žalované předala), žalovaná však své povinnosti porušila a nájemné řádně neplatila. 6. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že co do částky 826,44 Kč (představující dlužné nájemné) se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, proto rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Pokud jde o smluvní pokutu pro případ porušení povinnosti žalované hradit nájemné a vrátit pronajaté zařízení po ukončení nájemní smlouvy byla v sazebníku stanovena smluvní pokuta dle § 2048 o. z. (v sazebníku označeno jako smluvní pokuta a poplatek za odpojení), když tato povinnost vzniká v souvislosti s prodlením žalované a jedná se dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody vzniklou právě v souvislosti s prodlením žalované. Soud ujednání o smluvní pokutě shledal neúčinným dle ust. § 1753 o. z., neboť ustanovení obchodních podmínek upravující utvrzení dluhu nemohla žalovaná rozumně očekávat a nepřijala je výslovně. Soud dospěl k závěru, že v souladu s principem poctivosti ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Pro úplnost soud uvádí, že pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 ICdo 86/2015, ze dne 28. 2. 2017). 8. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě bylo shledáno neúčinným, rozhodl soud o zamítnutí žaloby co do částky 4 500 Kč (bod II. výroku). 9. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť v převážné části procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.