70 C 206/2021-62 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou podanou k [název soudu] dne 7. 5. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 250 Kč sestávající z částky 1 500 Kč jako dlužné poskytnuté úvěrové jistiny, částky 750 Kč jako dlužné smluvní pokuty, a dále žalobou uplatnila příslušenství pohledávky v podobě částky 134,14 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 14. 4. 2018 do 3. 5. 2019, částky 1 628,95 Kč jako nedoplatku na poplatku za poskytnutí úvěru, částku 678,90 Kč jako kapitalizovaný smluvní úrok od 16. 3. 2018 do 3. 5. 2019 a částku 108 Kč jako náklady na vymožení pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) dne 15. 3. 2018 smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 1 500 Kč formou převodu této částky na bankovní účet žalovaného, začež se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli úvěrovou jistinu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 628,95 Kč a se smluvním úrokem, a to do 13. 4. 2018 Smlouva byla uzavřena přes internetové stránky [webová adresa]. Žalovaný v jednotlivých krocích„ klikem“ odsouhlasil, že se seznámil se všemi dokumenty. Žalovanému byla následně zaslána na jeho účet částka 1 500 Kč. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, resp. nezaplatil ničeho, a vznikla mu tak navíc povinnost uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, s jejímž zaplacením byl v prodlení; žalobkyně však na smluvní pokutě požaduje s ohledem na § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) toliko částku 750 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 11. 6. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný přes upomínky dluh neuhradil. 3. [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Ústí nad Labem (dále jen„ soud“) jako soudu místně příslušnému; usnesení nabylo právní moci dne 13. 4. 2021. 4. Usnesením ze dne 13. 1. 2022, č. j. 70 C 206/2021-46, soud vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení ohledně způsobu uzavření smlouvy o úvěru přes webové stránky původního věřitele, dále jakým způsobem byla ověřena při kontraktaci identita žalovaného, a konečně také jakým způsobem posoudil původní věřitel úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Na to žalobkyně přípisem ze dne 2. 2. 2022 uvedla na pravou míru, že finanční prostředky z úvěru nebyly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet, jak uvedeno původně v žalobě nýbrž byl žalovanému úvěru poskytnut v hotovosti na čerpací stanici EuroOil provozované [právnická osoba], a.s. Při hotovostní formě poskytnutí úvěru s výběrem u čerpacích stanic EuroOil obdržel žalovaný po uzavření smlouvy na zadaný e-mail i číslo poukázky a na zadané číslo mobilního telefonu SMS s PIN kódem k převzetí úvěru hotovostní formou. Do 48 hodin po schválení úvěru byl žalovaný oprávněn navštívit jakoukoli čerpací stanici sítě EuroOil a po sdělení čísla poukázky, zaslaného PIN kódu a předložení občanského průkazu obdržel finanční hotovost ve schválené výši (1 500 Kč). K tomu žalobkyně odkázala na přiložené potvrzení vystavené čerpací stanicí EuroOil v systému společnosti ČEPRO, k prokázání toho, že dne 16. 3. 2018 v 16:59 hodin byla žalovanému vyplacena jistina ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně v přípisu uvedla, že nedisponuje důkazy ohledně procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem, načež vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 3 165,85 Kč sestávající z požadované smluvní pokuty ve výši 750 Kč a tzv. kapitalizovaného úroku (termín užitý žalobkyní souhrnně v žalobě) ve výši 2 415,85 Kč, a tedy že nadále požaduje jen zaplacení částky 1 500 Kč jako úvěrové jistiny, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 134,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 5. Soud usnesením ze dne 21. 3. 2022, č. j. [číslo jednací], řízení z důvodu učiněného částečného zpětvzetí částečně zastavil v rozsahu částky 3 165,85 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 2 415,85 Kč (sestávající z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 628,95 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného částkou 678,90 Kč a z nákladů na vymožení pohledávky ve výši 108 Kč) a z částky 750 Kč přestavující původně požadovanou smluvní pokutu. 6. Soud provedl ve věci jednání dne 6. 9. 2022, k němuž řádně a včas předvolal účastníky. Jednání přitom provedl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobkyně se z jednání předem písemně omluvila (a nežádala o odročení) a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení. 7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela procesně pasivním. 8. Z provedeného dokazování soud zjistil, že společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila postoupení pohledávek za ním na žalobkyni a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky žalobkyni a žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 9. Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. NOZ, když žalobkyně doložila postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele ([právnická osoba]) na svou osobu. 10. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla a soud je při nařízeném jednání provedl, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a byly jím písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ NOZ“). Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi smluvními stranami skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření úvěrové smlouvy (s poplatky a smluvní pokutou). Žalobkyně se dobrodiní soudem poskytovaných poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. dobrovolně vzdala tím, že se k jednání soudu po omluvě nedostavila, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla (soud ostatně podotýká, že k doplnění svých žalobních tvrzení a označení důkazů byla předtím soudem vyzývána v rámci písemné přípravy jednání, srov. výše odst. 4 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobkyní uplatněný nárok proto bylo možné posoudit případně jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení dle § 2991 NOZ. 11. Žalobkyni se nicméně nepodařilo prokázat ani své žalobní tvrzení (revidované podáním ze dne 2. 2. 2022), že žalovanému byla částka 1 500 Kč vůbec vyplacena, když z žalobkyní předloženého„ potvrzení“ čerpací stanice EuroOil ze systému společnosti ČEPRO a.s. lze zjistil pouze číslo poukázky, které však žalobkyně žádným způsobem (žádným tvrzením) nespárovala s jakýmkoli identifikačním údajem žalovaného (např. s číslem občanského průkazu). Z potvrzení není zřejmé, kdo se na čerpací stanici k výběru hotovostního úvěru ve skutečnosti dostavil, ani zda a případně jakým způsobem byla jeho totožnost pracovníkem čerpací stanice ověřena (ostatně„ potvrzení“ neobsahuje ani podpis osoby, která se měla k čerpání hotovostního úvěru dostavit). Žalobkyně tedy neunesla ani důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že byla žalovanému vyplacena částka 1 500 Kč. Zůstalo tedy neprokázáno, že by se žalovaný vůči původnímu věřiteli jakkoli obohatil, a proto nezbylo, než žalobu pro nedůvodnost zamítnout (výrok I. tohoto rozsudku). 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když žalovaný byl v řízení sice zcela úspěšný, avšak s ohledem na jeho absolutní procesní pasivitu mu žádné náklady nevznikly. Pokud jde o náhradu nákladů řízení v rozsahu částečného zastavení pro zpětvzetí, pak z kontextu částečného zpětvzetí je patrné, že toto žalobkyně učinila pro vlastní důkazní nouzi ohledně posuzování úvěruschopnosti; částečným zpětvzetím žaloby tak žalobkyně zjevně ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. zavinila částečné zastavení řízení, a proto v tomto rozsahu by vůči ní měl žalovaný právo na náhradu nákladů. I zde však platí, že žalovanému pro jeho pasivitu žádné náklady nevznikly, a proto mu soud výrokem II. tohoto rozsudku právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.