70 C 340/2020-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč jakožto jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, sjednaného smlouvou o úvěru č. [číslo], uzavřenou mezi úvěrující společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ úvěrující“), a žalovaným. Jistina měla být žalovanému poskytnuta bezhotovostně na bankovní účet. Podle žaloby měl žalovaný úvěrovou jistinu s poplatkem za poskytnutí úvěru vrátit úvěrující spolu se smluvním úrokem do 15. 9. 2018. Žalovaný však uhradil toliko částku 51,61 Kč, která byla úvěrující alokována na úhradu nákladů spojených se soudním či mimosoudním vymáháním dlužné částky. Z téže úvěrové smlouvy pak žalobkyně vyvozuje i další žalobou uplatněné pohledávky, a sice poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 276,30 Kč, smluvní úrok za poskytnutí úvěru z nesplacené úvěrové jistiny za dobu od 16. 8. 2018 do 10. 10. 2019 kapitalizovaný částkou 1 416,99 Kč, dále smluvní pokutu vyčíslenou částkou 1 500 Kč (vypočtenou sazbou 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, tj. ze zůstatku jistiny a z poplatku za poskytnutí úvěru, limitovanou do výše 50 % jistiny úvěru), dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru od 16. 9. 2018 do 20. 10. 2019 kapitalizovaný částkou 398,85 Kč, a konečně i náklady na vymožení pohledávky ve výši 142,39 Kč (po zohlednění úhrady částky 51,61 Kč žalovaným). Žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci vyvozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019, uzavřené mezi úvěrující a žalobkyní; postoupení pohledávky mělo podle žalobních tvrzení být žalovanému písemně oznámeno. Úvěrová smlouva měla být uzavřena přes internetové stránky [webová adresa]. Žalovaný v jednotlivých krocích„ klikem“ odsouhlasil, že se seznámil se všemi dokumenty. 3. Žalovaný se k žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nevyjádřil. 4. Soud provedl dne 19. 4. 2022 jednání ve věci samé, ke kterému řádně předvolal jak žalobkyni (prostřednictvím jejího zástupce), tak žalovaného. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání předem písemně omluvila a vyslovila souhlas s tím, aby soud projednal věc v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal věc v nepřítomnosti obou účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a z důkazů na jednání provedených. 5. Z provedeného dokazování soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 17. 8. 2018 částku 3 000 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Dále zjistil, že společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) postoupila pohledávku za žalovaným spojenou s předmětnou úvěrovou smlouvou žalobkyni, a sice smlouvou ze dne 20. 12. 2019 O tomto postoupení byl žalovaný informován přípisem žalované ze dne 21. 1. 2020, odeslaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 23. 1. 2020, jímž žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do 10 dní od doručení tohoto přípisu. 6. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla a soud je při nařízeném jednání provedl, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a byly jím písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“). Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi smluvními stranami skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření úvěrové smlouvy (s poplatky, smluvním úrokem, náklady vymáhání a smluvní pokutou). Žalobkyně se dobrodiní soudem poskytovaných poučení dle § 118a odst. 3 o. s.ř. dobrovolně vzdala tím, že se k jednání soudu po omluvě nedostavila, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. Z důvodu neunesení břemene důkazního proto soud žalobu co do částky 1 500 Kč na smluvní pokutě, částky 3 276,30 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, částky 1 416,99 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku a částky 142,39 Kč na nákladech na vymožení pohledávky zamítl výrokem II. tohoto rozsudku. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalovanému ve výši 3 000 Kč, posoudil soud původní vztah mezi úvěrující (společností [právnická osoba]) a žalovaným jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. OZ). Ochuzenou (úvěrující) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (částka 3 000 Kč), k jejímuž vrácení do 10 dnů byl žalovaný vyzván (§ 1958 OZ) dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl podán k poštovní přepravě dne 23. 1. 2020. Dle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení žalovanému došla dne 28. 1. 2020, a žalovaný byl dle výzvy povinen zaplatit do 10 dnů, tedy do 7. 2. 2020. Dnem následujícím, tedy 8. 2. 2020, se žalovaný dostal do prodlení a věřitel (žalobkyně) je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud rovněž zohlednil, že žalovaný (podle žalobního tvrzení) uhradil úvěrující před postoupením pohledávky částku 51,61 Kč O tuto částku je proto snížena výše jeho bezdůvodného obohacení. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zbývající částku bezdůvodného obohacení ve výši 2 948,39 Kč, a vedle toho také zákonný úrok z prodlení z této částky od 8. 2. 2020 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. NOZ, když žalobkyně doložila postoupení pohledávek za žalovaným na svou osobu. 8. V rozsahu úhrady poskytnuté žalovaným původní věřitelce (úvěrující) ve výši 51,61 Kč, pak soud žalobu zamítl (srov. část. výrok II. tohoto rozsudku), stejně jako zamítl požadovaný úrok z prodlení z této částky od 8. 2. 2020 do zaplacení, když v rozsahu této částky se žalovaný nikdy nedostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Výrokem II. tohoto rozsudku rovněž zamítl žalobu v rozsahu částky 393,85 Kč, představující podle žalobních tvrzení zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru od 16. 9. 2018 do 20. 10. 2019, neboť (jak vyloženo výše), v tomto časovém rozmezí žalovaný ještě nebyl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (prodlení žalovaného nastalo až dnem 8. 2. 2020). Jelikož s vrácením částky jistiny (3 000 Kč) jakožto bezdůvodného obohacení nebyl žalovaný v prodlení až do 7. 2. 2020 (včetně), zamítl soud i žalobou požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 11. 12. 2019 do 7. 2. 2020. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když žalovaný byl v řízení úspěšný z větší části a vzniklo by mu tak právo na náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci. Z obsahu spisu je však zřejmé, že žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.