76 C 35/2022-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 14. 2. 2022 domáhala na žalovaného zaplacení částky 4 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne 16. 11. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému částku 4 900 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 16. 12. 2015 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 302 Kč. Zápůjčka byl poskytnut z účtu původního věřitele na účet žalovaného v listopadu 2015. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu: 5. Původní věřitel poskytl žalovanému dne 16. 11. 2015 částku 4 900 Kč (potvrzení o provedení platby, sdělení [právnická osoba]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu prostřednictvím předžalobní výzvy do 3 dnů odeslané dne 2. 2. 2021, když mu současně zaslala oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky (předžalobní výzva, oznámení o postoupení). Žalobkyně dále k žalobě předložila nedatovanou listinu označenou jako Smlouva o zápůjčce, podepsanou jen zapůjčitelem, obsahující údaje o žalovaném, jejímž předmětem bylo sjednání poskytnutí zápůjčky ve výši 4 900 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021). 6. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, tak v této části je soud toho názoru, že tvrzení žalobkyně a nabídnuté důkazy neumožňují přijmout nepochybný závěr o tom, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce v předloženém znění. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z této listiny však nevyplývá, že by tato byla žalovanému známa a byla jím písemně akceptována, resp. že by na ní, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ NOZ“). U smlouvy o zápůjčce se sice nevyžaduje písemná forma a může být tedy uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Za této situace soud uzavřel, že z předložených listin nelze zjistit, že mezi označenými smluvními stranami skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Ostatně žalobkyně si je evidentně vědoma nemožnosti prokázání uzavření smlouvy v předloženém znění, když sama alternativně navrhla, aby soud právní poměr mezi původním věřitelem a žalovaným posoudil podle zásad bezdůvodného obohacení. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalovanému ve výši 4 900 Kč, posoudil soud vztah mezi původním věřitelem a žalovaným jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ). Ochuzeným (původní věřitel) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (částka 4 900 Kč), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván (§ 1958 NOZ) předžalobní výzvou, která byla podána k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. Dle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení žalovanému došla dne 5. 2. 2021, žalovaný byl dle výzvy povinna zaplatit do 3 dnů, tedy do 8. 2. 2021. Dnem následujícím, tedy 9. 2. 2021, se žalovaný dostal do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. NOZ, když žalobkyně doložila postoupení pohledávky za žalovaným na svou osobu. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny 4 900 Kč i úrok z prodlení z dlužné jistiny od data 9. 2. 2021 do zaplacení (výrok ad I.). Soud podotýká, že žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně. 8. Jak vyplývá z právě uvedeného, soud zamítl žalobu co do částky 1 302 Kč představující poplatek za poskytnutí zápůjčky včetně příslušenstvím, neboť s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o zápůjčce soud nemá za prokázané sjednání práva na zaplacení odměny z poskytnutí zápůjčky (výrok ad II.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 57 % (4 900 Kč s příslušenstvím – viz výrok I.; při posuzování úspěchu ve věci soud vycházel v souladu s konstantní judikaturou i z úroku z požadovaného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku) a neúspěšná naopak v rozsahu 43 % (1 302 Kč s příslušenstvím – viz výrok II.)), má tedy nárok na náhradu 14 % účelně vynaložených nákladů řízení. Lhůty k plnění uvedené vycházejí z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování za tři úkony právní služby 3 x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), tj. celkem odměna 600 Kč, náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. celkem 300 Kč a, jelikož zástupce žalobkyně je plátcem DPH, daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. celkem 1 489 Kč. Z toho činí 14 % částku 208,50 Kč. 10. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b vyhlášky č.177/1996 Sb., když jinou odměnu nepovažoval vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní uplatněn na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 76 C 192/2020, 30 C 409/2019, 71 C 454/2019) za přiměřenou. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.