77 C 24/2022-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný, jenž je držitelem televizního přijímače od ledna 2019 nezaplatil měsíční televizní poplatky za období měsíců září 2019 až prosinec 2020. Podáním ze dne 18. 2. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 540 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 44,25 Kč představující dlužné období září – prosinec 2020, neboť žalobkyně zjistila u žalovaného duplicitní evidenci předmětného období. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I). Předmětem dalšího řízení je zaplacení částky 1 620 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 246,84 Kč. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a o. s. ř., o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný v lednu 2019 přihlásil televizní přijímač. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení televizních dlužných poplatků, mj. za dvanáct měsíců za období od září 2019 do srpna 2020, upomínkou ze dne 8. 3. 2021. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný, jenž dle prohlášení o přihlášení poplatníka od měsíce ledna 2019 vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je žalobkyně podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích žalobkyně oprávněna soudně vymáhat, a to včetně úroku z prodlení. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a ocitl se podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v prodlení, když televizní poplatky za měsíce září 2019 až srpen 2020 včas nezaplatil. Žalobkyně má proto, vedle dlužných televizních poplatků v částce 1 620 Kč, podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 246,84 Kč vycházející z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl (výrok II). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč (výrok III). Při výpočtu účelně vynaložených nákladů řízení soud vycházel z žalobkyní uplatněné částky 1 620 Kč s příslušenstvím, když do částky 540 Kč s příslušenstvím byla žaloba podána mylně a náklady s tím spojené tak nese žalobkyně sama, která zavinila částečné zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a ekvivalentu nákladů, které by v projednávaném sporu náležely nezastoupenému účastníku, tedy dvě paušální náhrady výdajů, za výzvu k plnění a podání žaloby, po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Odměnu advokáta soud žalobkyni nepřiznal, neboť u sporu o zaplacení televizního poplatku, jenž je pro žalobkyni, která se na poli svého působení těší natolik výsadnímu postavení, že na ni lze v určitých oblastech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej např. I. ÚS 3344/12, I. ÚS 3768/14), z povahy věci zcela rutinní záležitostí, nelze výdaje spojené s externím právním zastoupením považovat za účelně vynaložené.