77 C 263/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalobkyně provedla dne 21. 9. 2020 odtah na odstavné parkoviště žalobkyně a následný zpětný odtah s vozidlem žalovaného [registrační značka], jelikož toto bránilo provedení blokového čištění komunikací, přičemž cenu za zpětný odtah, jejíž maximální výše 5 000 Kč je určena nařízení statutárního města Ústí nad Labem č. 2/2010, žalovaný nezaplatil, přestože byl písemně vyzván k úhradě do 31. 12. 2020. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně, jež je na základě koncesní smlouvy uzavřené se statutárním městem Ústí nad Labem zmocněna k odstraňování silničních vozidel z místních komunikací města v případech neuposlechnutí rozhodnutí o dočasném zákazu stání, dne 21. 9. 2020 v 08:10 hod. odtáhla z ulice [ulice] v Ústí nad Labem, na své odstavné parkoviště vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], jehož majitelem byl v té době žalovaný, který byl včas za účelem blokového čištění pozemní komunikace opatřené dočasnou dopravní zákazovou značkou„ B29 Zákaz stání“, upozorněn na nutnost odklidit vozidlo z ulice, avšak tak neučinil; a po dokončení čištění vozidlo vrátila zpět do ulice [ulice]. Žalobkyně následně dopisem ze dne 9. 12. 2020 žalovaného zpravila o provedeném zpětném odtahu vozidla a vyzvala jej k úhradě do 7 dnů od doručení, přičemž pokus o doručení výzvy byl učiněn dne 11. 12. 2020. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Oprávněný pracovník statutárního města Ústí nad Labem dne 21. 9. 2020 dle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, rozhodl o odtahu vozidla žalovaného [značka automobilu], [registrační značka], které stálo v místě dočasného zákazu stání ve smyslu § 19a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Odtah na své odstavné parkoviště provedla v souladu s ujednáním se statutárním městem žalobkyně, která následně vozidlo po dokončení blokového čištění vrátila zpět na místo. Dle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích nese náklady takového odstranění, odstavení a vrácení provozovatel vozidla. Jelikož chování žalovaného vedlo ke vzniku nákladů na straně žalobkyně, je žalovaný tyto náklady povinen nahradit. Žalovaný vlastním zaviněním porušil zákonnou povinnost ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), a žalobkyni tím vzniklo právo na náhradu škody podle § 2951 a násl. o. z., přičemž vzniklá škoda odpovídá ceně účelně vynaložených nákladů, za něž se v této věci považuje cena dvou úplných odtahů stanovená nařízením Statutárního města Ústí nad Labem, kterým se stanovují maximální ceny za nucené odtahy vozidel, která činí 5 000 Kč; v souladu s dispoziční zásadou žalobkyně požaduje pouze úhradu částky 4 000 Kč. Povinnost uhradit cenu za zpětný odtah provedený žalobkyní stíhá provozovatele vozidla, jímž je podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu vlastník vozidla, tedy v předmětné věci žalovaný. Žalobkyně žalovaného psaním, jež se do sféry žalovaného dostalo dne 11. 12. 2020, vyzvala k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení. Neuhrazením dluhu po výzvě se podle § 1968 o. z. žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyně má podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to (k návrhu žalobkyně) od 1. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů nezastoupené žalobkyně, které podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a příslušných ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží 100 Kč za každý ze dvou účelně učiněných úkonů (předžalobní výzva, podání žaloby). Činnost vedoucí k vymožení vlastní pohledávky není poskytnutím služby za úplatu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a proto není, a to ani z jiného důvodu, předmětem; náhrada za daň z přidané hodnoty proto žalobkyni nenáleží.