8 C 136/2022-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. Předmětem řízení je pohledávka ze smlouvy o přepravě osob uzavřené tím, že žalovaná osoba nastoupila do vozidla MHD provozovaného žalobkyní, ale po započetí přepravy se na výzvu pověřené osoby žalobkyně neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vždy vedle jízdného i přirážku k jízdnému. Žalovaná osoba se ve věci nevyjádřila. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a na výzvu soudu, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o.s.ř.) žalovaná osoba vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (s připojenou doložkou dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), se nijak nevyjádřila, ačkoliv jí byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná osoba cestovala prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní dne [datum] v [údaj o čase] hod. (linka [anonymizováno]), resp. [datum] v [údaj o čase] hod. (linka [anonymizováno]), resp. [datum] v [údaj o čase] hod. (linka [anonymizováno]), a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku jízdného. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (sepsán v den předmětné jízdy). Žalovaná osoba jízdné ani přirážku nezaplatila ani na základě dodatečné výzvy k zaplacení. 4. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah dle občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.z.“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. o.z.), ze které cestujícímu (žalované osobě) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 o.z.), kterými jsou § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, resp. § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., a smluvní přepravní podmínky žalobkyně. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni požadované dlužné jízdné (18 Kč příp. zlevněného 10 Kč) a přirážku jízdného (1 500 Kč) za každou prokázanou jízdu bez dokladu. Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu (§ 1968 o.z.) se osoba žalovaná dostala v den uvedený v žalobě (den po uplynutí 30 denní lhůty), a od toho dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 600 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhrada nákladů ve výši 2 x 100 Kč paušální náhrady nákladů nezastoupeného (§ 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. 254/2015 Sb.) Lhůta k plnění byla určena jako výchozí (3 dny) ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).