8 C 160/2022-90 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu„ nepovoleného debetu“. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] – dále také jen banka), která pohledávku postoupila žalobkyni, smlouvu o bankovních službách ze dne [datum], na základě které mu byl zřízen běžný účet s debetní kartou s týdenními limity 50 000 Kč. Žalovanému vznikl nepovolený debet, a jelikož ani na výzvu jej nevrátil, odstoupil právní předchůdce žalobkyně od smlouvy a běžný účet byl zrušen. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném uhrazení celkové částky debetního zůstatku ve výši 132 530,18 Kč, s úrokem 25 % ročně a úrokem z prodlení ode dne [datum]. Žalobkyně doplnila, že s žalovaným nebyl sjednán žádný povolený debet, ani jiná smlouva, na základě které mohl žalovaný čerpat z účtu prostředky, ke kterým nebyl oprávněn. Uvedla, že debet vznikl větším počtem výběrů debetní kartou do výše 500 Kč, při kterém systém neověřuje zůstatek na běžném účtu a platbu provede vždy. Nárok na úrok 25 % ročně z tzv. nepovoleného debetu pak vyplývá z obchodních podmínek, který v bodě [číslo] stanoví, že banka je oprávněna úročit nepovolený debet, a dle oznámení o úrokových sazbách byla v daném období stanovena sazba 25 % ročně. Žalobkyně tedy uvedla, že nebyla s žalovaným uzavřena žádná smlouva o spotřebitelském úvěru, nicméně dále vzala částečně zpět žalobu v rozsahu úroku nad sazbu 10 % od [datum] do zaplacení (původně požadovala 25 % ročně) z dlužné částky 132 530,18 Kč a z úroků a poplatků ve výši 5 615,39 Kč od [datum] do zaplacení. Dále uvedla rozpis všech čerpání žalovaného prostřednictvím debetní karty v celkové výši 126 914,79 Kč. 2. Žalovaná osoba se k žalobě nevyjádřila a po dobu řízení zůstala nečinná. 3. Žalobkyně současně sdělila, že podala trestní oznámení na osobu žalovaného, ve kterém současně uplatnila náhradu škody v adhézním řízení ve výši 126 914,79 Kč. Proto navrhla soudu, aby řízení přerušil do pravomocného skončení trestního řízení. Soud pro takový postup neshledal důvod, když dle žaloby a předložených důkazů bylo možné rozhodnout o nároku žalobkyně v tomto řízení bez ohledu na výsledek trestního řízení, a to minimálně z titulu bezdůvodného obohacení, když v rámci trestního řízení ani jin občanskoprávní nárok žalobkyně neuplatňovala. Soud proto nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] (dále také jen smlouva) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které mu byl zřízen běžný účet č. [bankovní účet] s poskytnutím debetní karty VISA. Ze smlouvy naopak nevyplývá, že by byla její součástí jakákoli smlouva, na základě které by byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky z běžného účtu nad rámec zůstatku evidovaných prostředků. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v rozsahu relevantní k této smlouvě jsou nedílnou součástí také mimo jiné všeobecné obchodní podmínky (dále jen VOP) a sazebník. 5. Z VOP účinných ke dni [datum] bylo zjištěno, že v čl. 13, kterého se pro doložení svého nároku žalobkyně dovolává je upraven„ debet na účtu“, v bodě 1. možnost zřízení povoleného debetu, v bodě 2. důsledky nepovoleného debetu, v bodě 3. úročení nepovoleného debetu, v bodě 4. splatnost úroků, v bodě 5. odkaz na sazbu úroku na„ informaci banky“ (stejně jako výše úroku z prodlení, poplatků a sankcí) a v bodě 6. úpravu tzv.„ výrazného nepovoleného debetu“. VOP stanoví postup informování banky klientovi o vzniku nepovoleného debetu, a povinnost klienta uhradit bance nepovolený debet a oprávnění banky úročit nepovolený debet v souladu s „ Oznámením o úrokových sazbách“. Jde o smluvní rozpracování ust. § 108 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), který upravuje zvláštní druh spotřebitelského úvěru formou možnosti překročení (srov. § 6 odst. 3 ZSÚ), který ovšem není ve smlouvě ze dne [datum] nijak sjednán. Proto soud pro věc samu ani nezjistil nic z důkazu„ sazebníku“. 6. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný z běžného účtu vyčerpal od [datum] do [datum] celkem částky, které rozepsala žalovaná v žalobním návrhu v celkové výši 126 914,79 Kč. 7. Z odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka sdělila žalovanému, že odstupuje od smlouvy z důvodu„ přečerpání prostředků nepovoleného debetu“ a sdělila mu, že pokud bez zbytečného odkladu nedojde k úhradě, bude nucena přistoupit k vymáhání soudní cestou. Nicméně žalobkyně svou pohledávku nijak nevyčíslila. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přiloženého seznamu, bylo zjištěno, že žalobkyně nabyla pohledávku postoupením od právního předchůdce. 9. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, a současně byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku ve výši 258 724,33 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Z podací stvrzenky vyplývá, že žalobkyně podala tuto výzvu k poštovní přepravě dne [datum]. 10. Z předložených důkazů soud učinil závěr o následujícím skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou osobou byla dne [datum] uzavřena smlouva o bankovních službách bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které mu byl zřízen běžný účet č. [bankovní účet] s poskytnutím debetní karty VISA. Ze smlouvy naopak nevyplývá, že by byla její součástí jakákoli smlouva, na základě které by byl žalovaný oprávněn přečerpat nebo překročit finanční prostředky na běžného účtu nad rámec zůstatku evidovaných prostředků. Pokud se žalobkyně dovolává takového smluvního ujednání ve VOP v čl. 13, pak soud nedospěl k názoru, že by z bodu [číslo] VOP vyplývala jakákoli smlouva o překročení. Již proto, že takové ujednání by se všemi informacemi ve smyslu § 108 ZSÚ muselo být součástí samotné smlouvy a nikoli připojených VOP, a to vč. příp. dalšího odkazu na úrokovou sazbu tzv.„ nepovoleného debetu“ v dalších listinách (zde ve VOP označené jako„ oznámení o úrokových sazbách“ a ve smlouvě samotné jako„ sazebník“). Žalovaný z běžného účtu vyčerpal od [datum] do [datum] celkem částky v celkové výši 126 914,79 Kč. Jelikož je tento„ nepovolený debet“ neuhradil, právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy. Následně postoupila pohledávku na žalobkyni, a teprve žalobkyně ve výzvě ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (přes 126 914,79 Kč) do 7 dnů od doručení. 11. Nejprve soud řízení částečně zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí dle § 96 odst. 2 o.s.ř. 12. Po právní stránce soud věc dále posuzoval jako občanskoprávní vztah zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), ovšem nikoli ze smlouvy, když ze skutkových zjištění (a ostatně ani z tvrzení žalobkyně) nevyplývá, že by byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru jakéhokoli druhu, a ani ze smlouvy o účtu (ve smyslu § 2662 o.z.) nevyplývá žádný závazek ve vztahu k překročení zůstatku na běžném účtu. Soud tak má za to, že za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovaný postupně vyčerpal finanční prostředky z běžného účtu nad rámec jeho zůstatku bez právního důvodu, mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní nad rámec zůstatku běžného účtu (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Jak shora uvedeno, celkovou dlužnou částku požadovala po žalovaném zaplatit až žalobkyně výzvou ze odeslanou dne [datum] do 7 dnů. Soud při absenci jiných zjištění a tvrzení, vyšel z toho, že výzva byla doručena žalovanému třetí den po odeslání (ve smyslu § 573 o.z.), tj. dne [číslo] Lhůta k zaplacení tak žalovanému marně uplynula dne [datum]. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., resp. do výše, kterou žádal, je-li nižší (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v první upomínce žalobkyně. 13. Naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků žalobu zamítl, neboť má za to, že nároky žalobkyně nevyplývají z řádné platně uzavřené smlouvy (soud nad to poukazuje na nesplněné povinnosti dle § 108 ZSÚ, a proto i v případě alespoň rámcového sjednání podmínek„ ne/povoleného debetu“ by při absenci zákonem vyžadovaných informací ve smlouvě byla taková smlouva neplatná). Soud proto zamítl nejen požadované poplatky ze smlouvy, ale také„ úrok“, který z obsahu VOP může být posuzován sp