8 C 244/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Předmětem řízení je návrh žalobce na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný bez platné jízdenky cestoval dne [datum] vlakovou linkou zajišťovanou právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o kontrole. Sporná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný cestoval vlakem provozovaným [právnická osoba], a při kontrole ve vlaku [číslo] dne [datum] mezi stanicemi [obec] hlavní nádraží a [obec] hlavní nádraží se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný na místě nezaplatil jízdné ve výši 46 Kč, a ani jeho přirážku ve výši 1 000 Kč, když k zaplacení nedošlo ani později. Sporná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“)). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. NOZ), ze které cestujícímu (žalované) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (právní předchůdkyně žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 NOZ), kterým je vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhláška č. 175/2000 Sb., ve znění pozdějších přepisů, dále jen„ v. p. ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova] pro veřejnou drážní osobní dopravu, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. Žalovaný tím, že se při kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, porušil podmínky přepravního řádu, čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné za cestu z nástupní do cílové stanice (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb.), jakož i zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu (§ 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb.). Výše přirážky za nedodržování přepravního řádu pak byla platně stanovena (§ 7 odst. 7 v. p. ř.) přepravcem ([právnická osoba]) v jeho smluvních přepravních podmínkách. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ) a žalobkyni proto vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud jde o smlouvy o postoupení pohledávek, tyto soud posoudil jako platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. NOZ). Na jejím základě pak soud shledal aktivní legitimaci žalobkyně, neboť dospěl k závěru, že sporná pohledávka byla platně postoupena. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě vyhověl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst.1 o.s.ř., když žalobce byl v řízení plně úspěšný, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 200 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 189 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).