8 C 274/2021-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 959,97 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 137,16 % v 18 měsíčních splátkách po 2 666 Kč. Splatnost první splátky byla stanovena na den [datum]. Dnem [datum] došlo vlivem prodlení žalovaného se splácením k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná pohledávka sestává z jistiny úvěru 16 959,97 Kč, ze smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 8 710,46 Kč (za období od [datum] do [datum]), ze smluvní pokuty 499 Kč za prodlení žalovaného s jednou splátkou, z poplatku 450 Kč za upomínání žalovaného. Dále žalobkyně požaduje přiznat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně vyčíslenou za období od [datum] do [datum] na částku 5 722,67 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení. K ověření schopnosti žalovaného řádně splácet spotřebitelský úvěr uvedla, že ověřila údaje sdělené žalovaným ohledně jeho příjmu výplatní páskou, a také prověřila dostupné registry ([příjmení], [anonymizováno]). Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne [datum], a to v rozsahu smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 8 710,46 Kč (za období od [datum] do [datum]). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil k projednání věci soudní jednání na den [datum], ke kterému se nedostavili účastníci, když žalobkyně se omluvila, aniž by žádala odročení řízení, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač má doručení předvolání řádně vykázáno dne [datum]. Soud proto jednal bez účasti žalobkyně a žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Soud vzal za prokázané, že žalovaný s žalobkyní podepsali dne [datum] předloženou listinu označenou jako„ [anonymizována dvě slova] [číslo]“, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč žalobkyní. Ty žalobkyně vyplatila na účet žalovaného (zjištěno z potvrzení o platbě ze dne [datum]). Žalovaný měl dle smlouvy (a formuláře standardních informací o spotřebnitelském úvěru a smluvních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy) úvěr vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2 666 Kč vždy k 11. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Úroková sazba byla sjednána jako roční v sazbě 137,16 %. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že pokud žalovaný neuhradí dlužnou částku ani na základě upomínky ve lhůtě dodatečných 30 dní, bude úvěr zesplatněn. Po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové výše jistiny. Žalovaný uhradil splátky 6 x, ovšem se splátkou splatnou ke dni [datum] byl v prodlení, a to i dle dodatečné upomínky se lhůtou 30 dnů. Ke dni [datum] tak došlo k zesplatnění úvěru (zjištěno z upomínky ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupcem z řad advokátů (zjištěno z výzvy ze dne [datum]). Úvěruschopnost žalovaného byla především ověřena výplatní páskou za měsíc [číslo], ze kterého vyplývá, že žalovaný měl příjem ve výši cca [anonymizováno] tis. Kč, současně bylo žalobkyní zjištěno, že žalovaný má další závazek ve výši [částka], a není proti němu vedeno exekuční řízení (zjištěno ze snímku obrazovky s výplatní páskou za měsíc [číslo], a zprávy [anonymizováno] – [anonymizováno]). ¨ 5. Soud proto především v adekvátní výši řízení částečně zastavil ve smyslu § 96 odst. 2 o.s.ř. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah z platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného (srov. shora). Uplatněný nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěrový rámec. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou (§ 2399 o.z.), a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru (§ 1802 o.z.). Soud se dále nezabýval sjednanou sazbou úroku, neboť zpětvzetím žalobkyně nadále na úhradě tohoto dílčího nároku netrvala. Nárok za zaplacení smluvní pokuty vyplývá z ust. § 2048 o.z.. Nárok na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto ve zbylé části žalobních nároků podle těchto ustanovení žalobě vyhověl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., resp. § 146 odst. 2 o.s.ř., když v části, ve které bylo řízení zastaveno, se tak stalo z procesního zavinění žalobkyně. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z cca 75,91 % (jistina s příslušenstvím ve výši ke dni vyhlášení rozsudku a smluvní pokuta), žalovaná pak z cca 24,09 % (kapitalizovaný úrok). Žalobkyně tak byla úspěšnější o cca 51,82 % než žalovaná, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v této poměrné části. Dále aplikoval vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.). Celkem soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 835 Kč, přičemž tato částka představuje cca 51,8 % z jejich celkové výše 7 399,50 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 926 Kč, a dále odměna zástupce žalobkyně z řad advokátů z tarifní hodnoty započatých 17 tis. Kč (§ 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a.t.) ve výši 2 x 1 780 Kč za úkony právní služby převzetí věci a podání žaloby (dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) a 1 x 890 Kč za poloviční úkon jednoduché výzvy k plnění (ve které absentuje byť základní právní rozbor věci; dle § 11 odst.2 písm. h) a.t.), a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč (dle § 13 odst. 4 a.t.), to vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).