8 C 436/2022-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem ([právnická osoba]) uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku zápůjčky navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 9 554 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování půjčky a nákladů na hotovostní inkaso splátek za sjednané trvání smlouvy, a to v 52 týdenních splátkách á 377 Kč (poslední splátka dne [datum]). Žalovaný ovšem řádně nehradil sjednané splátky, když poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši 1 510 Kč. Ke dni [datum], zůstala neuhrazena jistina ve výši 9 231,46 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 252,54 Kč, jehož součástí je sjednaný úrok, kapitalizovaný částkou 2 663,74 Kč, a úroková sazba 26,1 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované částky, kapitalizovaného úroku do dne postoupení pohledávky a dále úročený zákonnou sazbou z nesplacené jistiny, a kapitalizovaný úrok od skončení smlouvy do postoupení pohledávky a úrok z nesplacené jistiny, a to se splatností od [datum] do zaplacení. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě odpovědí na dotazy do žalovanou vyplněné„ zákaznické karty“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených (výplatní pásky, pracovní smlouva). Dále uvedla, že občanský zákoník předpokládá, že každý má povinnost jednat poctivě a není povinností druhé strany a priory nedůvěřovat straně druhé, tím spíše, když uvedením nepravdivých údajů by se žadatel o úvěr mohl dopustit trestného činu, a není povinností poskytovatele úvěru prověřovat, zda osoba žádající o úvěr se dopouští pokusu o úvěrový podvod. Dále odkázal na obsah smlouvy, ve kterém„ podpisem zákazník potvrzuje, že poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje.“. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], na které se žalovaný bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Soud provedl tyto důkazy a zjistil z nich následující. 5. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný žil v době žádosti o zápůjčku v nájemním bydlení jako svobodný, byl zaměstnán u [právnická osoba] na plný úvazek. [příjmení] mzdu měl ve výši [částka], což poskytovatel úvěru ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíce [anonymizováno], [číslo]. Výdaje žalovaný uvedl ve výši [částka] bez splátek jiného závazku. 6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vč. smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 4 891 Kč za "celkovou péči o zákazníka" a úrokem ve sjednané kapitalizované výši 3 103 Kč, který odpovídá sazbě 56 % ročně "po celou sjednanou dobu trvání smlouvy" (smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá od uzavření smlouvy do sjednané splatnosti poslední splátky dle čl. 9 smluvních podmínek). Dluh se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 377 Kč. 7. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil splátky toliko do výše 1 510 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným a dopisem ze dne [datum] mu postoupení bylo oznámeno. 9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala k zaplacení žalovaného. 10. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], obsahem smlouvy je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, a závazek žalovaného vrátit tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 9 554 Kč v 52 týdenních hotovostních splátkách ve výši 377 Kč, počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení. Ze samotného tvrzení žalobkyně o sjednaných částkách jistiny a souhrnného poplatku a zůstatku, který zůstal nesplacený, vyplývá, že žalovaný na tuto smlouvu celkem uhradil toliko 1 510 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované dotazy na žalovanou osobu a doklady předloženými žalovaného, které vždy zaznamenala do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu, s vyznačenými doklady, ze kterých byl ověřen příjem žalovaného [částka] měsíčně. Výdaje měl žalovaný uvedeny [částka] měsíčně bez doložení. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne [datum] k zaplacení. Žalovaná osoba ničeho dalšího nezaplatila. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Z této smlouvy byl věřitel (žalobkyně) povinen přenechat dlužníkovi (žalované) věci určené podle druhu, konkrétně peníze, čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka (žalované) po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky, úrokem (§ 2392 o.z.). Žalovaná se ocitla ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky v prodlení s úhradou celé dlužné jistiny zápůjčky (§ 1968 věta první o.z.), a žalobkyni, které byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 a násl. o.z., tak vzniklo právo požadovat po žalované dle § 1970 o.z. za dobu prodlení rovněž úrok z prodlení z dlužné jistiny zápůjčky ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. S ohledem na výše uvedené soud žalobou uplatněnému nároku ve výši nesplacené jistiny, nesplaceného souhrnného poplatku, a zákonného úroku z prodlení vyhověl. 12. Soud souhrnný poplatek posoudil dle obsahu jako úplatu za užívání půjčené jistiny, tedy jako úrok (§ 2392 odst. 1 o.z.), když jej tak označuje i poskytovatel spotřebitelského úvěru. Soud dospěl dále k závěru, že úrok byl ve smlouvě sjednán fixní částkou (s dalším vyjádřením procentuální sazby za sjednanou dobu platnosti smlouvy, tj. od uzavření smlouvy do dne splatnosti poslední sjednané splátky). Ostatně proto je úrok zjevně sjednán v nominální kapitalizované výši. Žalobkyně proto nemá právo požadovat úrok nad rámec sjednané souhrnné fixní částky dle jakéhokoli příp. jiného ujednání ve smluvních podmínkách, které se od ujednání v samotné smlouvě liší. Vyjádření úroku za pevně stanovenou dobu trvání smlouvy jak v nominální kapitalizované výši i sazbě vedle sebe obstojí pouze pokud, není úvěr úročen nad rámec sjednané doby smlouvy. 13. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě ohledně nároku na zaplacení souhrnného poplatku a jistiny, vč. zákonného úroku z prodlení, proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Naopak přestože měl soud tvrzení k požadovanému úroku nad rámec souhrnného poplatku (úroku v nominální výši) za úplná a důkazy dostatečné, dospěl na základě těchto tvrzení a důkazů k názoru, že nárok na zaplacení úroku nad rámec sjednané fixní částky ve smlouvě o zápůjčce žalobkyně nemá, když nebyl sjednán úrok sazbou do zaplacení i po skončení trvání smlouvy, a proto jej v této části zamítl. 14. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 19 124,66 Kč (jistina s přiznaným kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku), naopak žalovaná byla úspěšná v částce 4 696,88 Kč (zamítnutý úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozsudku). Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu cca 80,28 % a žalovaný v rozsahu cca 19,72 %. Výše nákladů bylo určena dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), a za úkony před zahájením řízení dle § 14b AT, neboť v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízen