8 C 541/2021-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč na sdělené číslo účtu. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit do dne [datum], což neučinila, když neuhradila ničeho. Od [datum] je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala lustrací dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, BRKI a NRKI a důvěřovala posouzení žalované, že je schopna úvěr splácet. Žalovaná navíc doložila výplatní lístky za měsíce srpen až listopad 2016, výdaje uvedla jako běžné. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dne [datum]. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 2. Soud vzal za prokázané, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč a závazek žalované splatit dlužnou částku ve lhůtě do [datum] spolu s poplatkem 4 626 Kč za poskytnutí zápůjčky (Smlouva o spotřebitelském úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně vyplatila částku 15 000 Kč žalované dne [datum] (potvrzení o platbě). Splatnost pak byla posunuta dodatkem na [datum] (dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalované. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovanou k úhradě, a to do tří dnů (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaná byla vyzvána k úhradě také předžalobní výzvou z téhož dne. Co se týče úvěrovatelnosti, ověřila žalobkyně totožnost žalované z občanského a řidičského průkazu a její příjem z výplatních lístků za měsíce srpen až listopad 2016. Mzda žalované se pohybovala, bez odměn mezi [anonymizováno] - [částka] čistého (kopie dokladů, výplatní pásky). 3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ za prokázané, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně projevily vůli k postoupení pohledávky za žalovanou žalobkyni. <i>4. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. <i>11. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“ 13. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“ 14. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 15. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. 16. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. [právnická osoba] v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 23 218 Kč s příslušenstvím proti žalované. 17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2