36 C 282/2022-80 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 7. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 41 795 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 8. 2021 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem 59,84 % p. a. splatit v 36 měsíčních splátkách po 2 063 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 2 x 2 063 Kč. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 33 695,91 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč a 5 796,40 Kč, 800 Kč a 506 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalované. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalované v databázích SOLUS, NRKI. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z kopie občanského průkazu (č. l. 12-13) soud zjistil, že se jedná o kopii občanského průkazu žalované s datem platnosti do 11. 11. 2021. 4. Z potvrzení plateb transakční historie ze dne 3. 8. 2021 (č. l. 14 a 16) soud zjistil, že je zde uvedena příchozí platba na účet žalované u [právnická osoba] ze dne 9. 7. 2021 ve výši 25 706 Kč a dále platby z 11. 6. 2021, 11. 5. 2021 a 12. 4. 2021, všechny ve výši 22 746 Kč, přičemž všechny platby byly provedeny z dalšího, spořicího účtu žalované [číslo] jednalo se o převod finančních prostředků mezi vlastními účty žalované. 5. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za červenec 2021 (č. l. 15) soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 53,17 Kč, konečný zůstatek byl 73,57 Kč, kreditní obrat byl 29 206,03 Kč a debetní obrat byl 29 185,63 Kč. Dne 9. 7. 2021 byla na účet připsána částka 25 706 Kč a dne 19. 7. 2021 částka 3 500 Kč, obě platby z jiného účtu žalované [číslo]. Z výpisu dále vyplývá, že dne 12. 7. 2021 odešla platba ve výši 364,24 Kč na„ pohledávky.mon“. 6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 8. 2021 soud zjistil, že tento byl uzavřen mezi žalobkyní a žalovanou a jedná se de facto přímo o úvěrovou smlouvu, nikoli o její návrh. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to zasláním na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splatit úvěr s úrokem 59,84 % p. a. splatit v 36 měsíčních splátkách po 2 063 Kč. 7. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 4. 8. 2021, vč. dodejky soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo]. 8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o dokument zachycující poměry žalované. Žalovaná zde uvedla, že její pravidelný měsíční příjem je ve výši 23 000 Kč, a to formou „ ze zaměstnání“. Jako měsíční výdaje jsou zde uvedeny částky 3 860 Kč coby životní minimum, 5 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč ostatní, 6 000 Kč na splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné atd.). Dále bylo uvažováno 1 dítě s výdaji 3 000 Kč. Celkové uvažované měsíční výdaje tedy byly 18 860 Kč. Jako volné zdroje žalobkyně vyhodnotila částku 3 140 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená, bydlí sama ve vlastním bydlení, má středoškolské vzdělání s maturitou. 9. Z karty klienta soud zjistil, že se jedná o souhrn informací k úvěrové smlouvě [číslo]. Jsou zde uvedeny dvě úhrady žalovanou dne 14. 10. 2021 a 21. 11. 2021, obě ve výši 2 063 Kč. 10. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 3. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná nemá žádný záznam. 11. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 3. 8. 2021 žalobkyně zaslala částku 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 12. Z výpisu z NRKI ze dne 3. 8. 2021 soud zjistil, že obsahuje hodnocení žalované, kdy žalované obdržela skóre 233. Dle přiložené legendy tedy žalovaná spadá do Kategorie I. = nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Jedná se o nejhorší ze tří uváděných kategorií. 13. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 6. 2022, vč. podacího archu (č. l. 43-44) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 21. 6. 2022. 14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 25. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvác