8 C 290/2023-36 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu nezaplaceného kontokorentu poskytnutého dle dodatku ke smlouvě o běžném účtu ze dne [datum] a dále pak částku 25 Kč z titulu poplatků za informační sms. Svůj nárok odvozovala od smlouvy„ rámcové“ ze dne [datum] [číslo] o běžném účtu a následného dodatku ohledně kontokorentu. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila vč. doplnění v tom smyslu, že řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při ověřování tzv. úvěruschopnosti vycházela z výpisu z běžného účtu, který měla k dispoici, s tím, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného je [částka] od [anonymizováno] a [právnická osoba] Výdaje nezjišťovala, ale použila expertní analýzu. Nad rámec svých povinnosti kromě sdělených poměrů žadatele je také kontrolován žadatel v tzv. registrech závazků (BRKI, NRKI) a insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí bez negativních zijštění. 2. Žalovaná osoba se ve věci nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila, aniž by žádala odročit jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli má doručení řádně vykázáno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Soud vzal za prokázané, že účastníci dne [datum] podepsali listinu označenou jako„ rámcová smlouva [číslo]“, jejímž předmětem bylo vedení běžného bankovního účtu a poskytnutí platební karty, jakož i smluvní základ pro další služby sjednané v budoucnu. Z listiny„ dodatek [číslo] k rámcové smlouvě“ soud zjistil, že se jedná o nabídku žalobkyně žalovanému (na základě jeho poptávky) k uzavření smlouvy o úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorentu, s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, kterou žalovaný elektronicky podepsal dne [datum] prostřednictvím [příjmení] kódu zaslaného na jeho mobilní telefon. Z listiny„ potvrzení o příjmu“ soud zjistil, že žalovaný měl potvrzený příjme ve výši [částka] průměrně za měsíc od svého zaměstnavatele, a tyto částky prokázal i z„ výpisu z účtu u [anonymizováno] za první [anonymizována dvě slova] [rok]“. Z listiny„ úvěrová zpráva“ vzal soud za prokázané, že byla žalovaná lustrována v Bankovním registru klientských informací, v němž k němu nebyl nalezen žádný záznam se spláceným či nesplaceným závazkem. Z listiny„ přehled čerpání a splácení kontokorentu“ soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč a nesplatil 19 898,58 Kč. Žalovaný byl listinou„ výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva“ ze dne [datum] a podacího archu prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná ničeho dalšího nezaplatila před podáním žaloby ani později. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu šlo o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 ZSÚ, když byly ověřeny příjmy žalovaného ze zaměstnání, který dostačoval splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to i za situace, kdy nebyly zjištěny konkrétní výdaje. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem s výdaji bez bližšího ověření, nicméně s přihlédnutím k tzv. statististice rodinných účtů, kterou vede a zveřejňuje Český statistický úřad, a která pro rok 2021 předpokládá výdaje žalovaného bez zbytných výdajů cca [anonymizována dvě slova]. Kč, nevycházela vlastní metodikou k zavádějícím závěrům. Z této platně uzavřené smlouvy tak byl věřitel (žalobkyně) povinen přenechat dlužníkovi (žalovanému) věci určené podle druhu, konkrétně peníze, čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka (žalovaného) po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky, tj. úrokem (§ 2392 o.z.). Žalovaná osoba se ocitla v prodlení s úhradou celé dlužné částky (§ 1968 věta první o.z.), a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované osobě dle § 1970 o.z. za dobu prodlení rovněž úrok z prodlení z dlužné jistiny zápůjčky ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném vždy k prvnímu dni prodlení. Soud proto potud žalobě vyhověl. 6. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Celkem soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč. Tato částka představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč a paušální náhradu hotových výdajů nezastoupenému účastníku řízení (dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 2 x 300 Kč za úkony předžalobní výzvy, podání žaloby (dle § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 o.s.ř.).