8 C 54/2023-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), kdy soud uvede pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. 2. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný zavinil dne [datum] vozidlem [anonymizováno], [registrační značka] (škodné vozidlo), jehož je vlastníkem a provozovatelem, dopravní nehodu v důsledku spáchání dopravního přestupku, kterou způsobil škodu na vozidle [příjmení] [jméno], [registrační značka], jehož vlastníkem je [jméno] [příjmení], [obec a číslo], [PSČ] [obec] (poškozený). Ke škodnému vozidlu nebylo uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobené provozem vozidla. Proto způsobenou škodu uhradila poškozenému [příjmení] [anonymizována dvě slova], která pohledávku za žalovaným, následně postoupila žalobkyni. Předmětem řízení je proto právo z titulu zákonné regresní náhrady škody dle ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (jinak také jen ZPOPV), kterou žalobkyně plnila za žalované, kteří způsobili škodu z provozu vozidla, aniž by měl provozovatel uzavřeno pojištění odpovědnosti za provoz vozidla Dále se žalobkyně domáhala přiznat náhradu spojenou s vyřízením případu a úrok z prodlení. 3. Soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě ve smyslu § 114b odst. 1 o.s.ř. Doručení výzvy bylo žalované osobě vykázáno dne [datum]. Žalovaná osoba se na výzvu soudu ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně uplynula dne [datum], nevyjádřila. Tím jsou splněny podmínky § 153a odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná osoba nárok uplatněný žalobou uznává, a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce (§ 153a odst. 1 o.s.ř.). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.). Podle ustanovení §153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. 4. Po právní stránce soud věc posuzoval dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (jinak také jen ZPOPV). Regresní nárok žalobce na náhradu částek, které plnila ze škodné události namísto škodného vozidla, které nebylo pojištěno, je originálním nárokem majícím původ v příslušných ustanoveních zvláštního zákona (§ 24 odst. 9 ZPOPV). Lze jej uplatnit vůči tomu, kdo její povinnost plnit z garančního fondu vyvolal. Osoba, která povinnost plnit z garančního fondu vyvolala, je řidič vozidla nebo jeho provozovatel (k tomu srov. velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 4134/2011, ze dne 8. 10. 2014). Žalovaný je osobou, která zavinila škodu na poškozeném voze jako řidič ve smyslu § 2910 o.z., když porušil dle Policie ČR své povinnosti, a škodné vozidlo vyvolalo potřebu plnit na škodu z garančního fondu žalobkyně, když k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a současně také jako provozovatel škodného vozidla je osobou pasivně legitimovanou k regresní náhradě ve smyslu § 24 odst. 9 ZPOPV a § 10 odst. 1 písm. b) a odst. 3) ZPOPV. V základu proto soud považuje žalobní nárok za důvodný. Žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni náhradu za plnění z Garančního fondu poskytnutá za žalované, jakmile o to byl požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.), tedy nejpozději ve lhůtách mu k tomu určených, jelikož tak ale neučinil, dostal se s plněním této peněžité povinnosti do prodlení (§ 1968 o.z.). Žalobkyně je tak oprávněna požadovat vedle jistiny dluhu také úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pohledávka byla postoupena podle § 1879 a násl. o.z. Soud proto žalobě vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a.t.) Celkem soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 790 Kč. Přiznanou částku tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby představované odměnou ve výši 2 x 1 620 Kč vypočtenou z tarifní hodnoty započatých 13 tis. Kč (§ 6 odst. 1, 8 odst. 1 a § 7 bod 5. a.t.) za úkony převzetí a příprava věci a podání žaloby (dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t.), a 1 x 810 Kč za poloviční úkon jednoduché výzvy k plnění ze dne [datum], která neobsahuje ani základní právní rozbor (§ 11 odst. 2 písm. h) a.t.), a dále náhradou hotových výdajů za každý úkon 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.), to vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.)