30 C 227/2024-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení 41.670,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejichž základě žalovanému poskytovala služby elektronických komunikací, a to včetně služeb třetích stran – AUDIOTEX, SMS platby, Premium SMS atd., které se žalovaný zavázal zaplatit. Žalovaný na službách třetích stran neuhradil částku ve výši 1.510,86 Kč. Žalobkyně současně žalovanému poskytla ke koupi koncová zařízení, které se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím měsíčních splátek, na něž žalobkyně navíc poskytla podmíněné slevy z kupní ceny. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek za koncová zařízení, žalobkyně se domáhá zaplacení dosud neuhrazených splátek ve výši 38.160,- Kč. Žalobkyně žalovanému taktéž poskytla k pronájmu koncové zařízení za sjednané měsíční nájemné. Jelikož žalovaný měsíční nájem neplatil řádně a včas, došlo k ukončení smlouvy o pronájmu, pročež žalovaný měl žalobkyni vrátit pronajaté koncové zařízení, což ovšem ve stanové lhůtě neučinil, pročež mu žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 2.000,- Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku v celkové výši 41.670,86 Kč, v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 41.670,86 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci řízení uzavřeli účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací., a to včetně služeb třetích stran – AUDIOTEX, SMS platby, Premium SMS atd., které se žalovaný zavázal zaplatit. Žalovaný na službách třetích stran neuhradil částku ve výši 1.510,86 Kč. Žalobkyně současně žalovanému poskytla ke koupi koncová zařízení, které se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím měsíčních splátek, na něž žalobkyně navíc žalovanému poskytla podmíněné slevy z kupní ceny. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek za koncová zařízení, žalobkyně se domáhá zaplacení dosud neuhrazených splátek v celkové výši 38.160,- Kč. Žalobkyně žalovanému taktéž poskytla k pronájmu koncové zařízení za sjednané měsíční nájemné. Jelikož žalovaný měsíční nájem neplatil řádně a včas, došlo k ukončení smlouvy o pronájmu, pročež žalovaný měl žalobkyni vrátit pronajaté koncové zařízení, což ovšem ve stanové lhůtě neučinil, pročež mu žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 2.000,- Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku v celkové výši 41.670,86 Kč, v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nezaplatil.5. Lze uzavřít, že žalovaný žalobkyni neuhradil částku v celkové výši 41.670,86 Kč (1.510,86 Kč + 2.000,- Kč + 38.160,- Kč).6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky řízení byly platně v písemné formě uzavřeny nepojmenované smlouvy dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), jejichž nedílnými součástmi byly mj. všeobecné podmínky žalobkyně (§ 1751 NOZ). Žalobkyně byla povinna umožnit žalovanému využívání služeb třetích stran, oproti čemuž byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za služby, které mu byly poskytnuty třetími stranami. Žalovaný uvedenou povinnost nesplnil, když vystavené faktury řádně, včas a zcela neuhradil, pročež se následující den po splatnosti jednotlivých faktur ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu za odebrané služby (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Součástí účastnických smluv byla mj. ujednání o koupi koncových zařízení, jež soud po právní stránce posoudil tak, že mezi účastníky řízení byly platně v písemné podobě uzavřeny kupní smlouvy dle § 2079 a násl. NOZ, na jejichž základě žalobkyně (prodávající) odevzdala žalovanému (kupující) věci, které byly předmětem koupě, umožnila nu k nim nabýt vlastnické právo, přičemž na ně žalobkyně žalovanému poskytla podmíněné slevy z kupních cen, oproti čemuž se žalovaný zavázal věci převzít a zaplatit žalobkyni ujednanou kupní cenu. Žalobkyně svou povinnost splnila, předmětné zboží žalovanému dodala, který je převzal, avšak tento svou povinnost, tj. povinnost zaplatit za odebraná zboží zbývající část kupní ceny po poskytnutí podmíněné slevy, porušil. Žalobkyně se proto důvodně domáhala na žalovaném zaplacení dosud neuhrazených splátek kupních cen. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), tudíž žalobkyni přísluší vedle neuhrazených splátek kupních cen též i úroky z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. A konečně má soud za to, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné formě uzavřena nájemní smlouvu dle § 2235 a násl. NOZ, na základě které vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni nájemné za pronajaté koncové zařízení, jakož i povinnost zařízení ve lhůtě jednoho měsíce po skončení této smlouvy žalobkyni vrátit, přičemž pro porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2.000,- Kč. Nájemní smlouva byla ze strany žalobkyně ukončena, a to z důvodu, že žalovaný neplatil ujednané nájemné, pročež žalovanému vznikla povinnost ve lhůtě jednoho měsíce žalobkyni vrátit koncové zařízení. Žalovaný ovšem koncové zařízení žalobkyni ve stanovené lhůtě, jakož ani později, nevrátil, pročež mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dle § 2048 odst. 1 NOZ smluvní pokutu ve výši 2.000,- Kč. Jelikož žalovaný smluvní pokutu k výzvě žalobkyně ve stanovené lhůtě nezaplatil, ocitl se následující den v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), tudíž žalobkyni přísluší vedle smluvní pokuty taktéž i úroky z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.846, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.668, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41.670,86 Kč sestávající z částky 500, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 500, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 500, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800, Kč ve výši 378, Kč.11. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.