37 C 493/2023-36 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu neuhrazených příspěvků na správu domu a pozemku a poplatek správci, vztahující se k bytové jednotce č. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, , nacházející se v budově č.p. , Anonymizováno, , postavené na pozemku parc. č. , hodnota, , zapsané na LV č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, . Žalobce odůvodňuje svou žalobu tím, že žalovaný jakožto výlučný vlastník bytové jednotky č. , Anonymizováno, specifikované výše a spoluvlastnického podílu na společných částech pozemku a domu ve výši , Anonymizováno, byl povinen hradit příspěvky na správu domu a pozemku a poplatek správci. Žalovaný byl tak za období od , Anonymizováno, povinen zaplatit , částka, (příspěvek na správu domu a pozemku a poplatek správci) a , částka, (zálohy za služby), žalovaný však na tyto částky neuhradil ničeho. Kromě částky ve výši , částka, žádal žalobce přiznání úroku z prodlení z žalované částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný ve vyjádření došlém soudu dne , datum, uvedl, že žalovanou částku jako svůj závazek uznává a po propuštění z výkonu trestu je připraven jej uhradit. Nesouhlasil však s vyčíslením úroků z prodlení a s náhradou nákladů řízení. Poukázal na to, že žalobce měl vědomost o tom, že žalovaný je ve výkonu trestu, přesto mu doručoval na adresu trvalého pobytu. K narovnání tak dle žalovaného mohlo dojít mimosoudní cestou a bez navyšování o náklady řízení.3. Žalobce na to reagoval tím, že navrhuje vydání rozsudku pro uznání a navrhnul, aby dlužná částka byla splácena měsíčně po , částka, a náklady řízení po , částka, . Počátek plnění pak navrhnul stanovit po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek v případě neplnění. Ohledně nákladů řízení uvedl, že žalobce neměl vědomost o výkonu trestu odnětí svobody žalovaného a že není možné přenášet náklady spojené s uplatněním pohledávky na žalobce.4. Žalovaný k tomu uvedl, že jeho přítelkyně měla předsedkyni žalobce informovat o jeho nástupu k výkonu trestu odnětí svobody. Ohledně možnosti úhrady dluhu uvedl, že bude schopný jeho úhrady v hotovosti najednou po propuštění z výkonu trestu dne , datum, , neboť má v plánu prodat část zděděné nemovitosti (spoluvlastnický podíl zděděný po matce).5. Podle ustanovení § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Protože žalovaný výslovně uznal žalovanou jistinu a žalobce navrhnul vydání rozsudku pro zmeškání ohledně tohoto uznání, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem.6. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nárok z titulu dlužných plateb souvisejících s užíváním bytové jednotky – umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě vyhověno částečným rozsudkem pro uznání ohledně žalované jistiny (výrok I.).7. O zbývající části předmětu řízení, tedy zákonném úroku z prodlení, soud rozhodnul bez nařízení jednání, neboť s tímto postupem účastníci souhlasili.8. Na základě předložených listin měl soud existenci dluhu (jistiny) za prokázanou, což ostatně vyplynulo i ze samotného uznání žalovaného. Z předložené tabulky plateb za , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplývá, že splatnost měsíčních plateb nastávala 25. den příslušného měsíce. Žalovaný žádal soud o jeho prominutí, neboť nebyl obeslán na adresu věznice, byť žalobce věděl o tom, že vykonává trest odnětí svobody. Soud na tomto místě uvádí, že není v jeho pravomoci „prominout“ úrok z prodlení. Soud je vázán zákonem, který v tomto případě stanoví v § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“ V § 1970 občanského zákoníku je dále stanoveno: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“9. Z citovaných ustanovení plyne, že uplatnění nároku na úrok z prodlení je v dispozici věřitele (žalobce). Pokud je jeho nárok oprávněný, soud musí tento nárok přiznat. Soud pak dospěl k závěru, že v daném případě žalobcův nárok je po právu, neboť žalovaný je s dílčími platbami v prodlení a za toto prodlení je odpovědný (prodlení nevzniklo z důvodu prodlení věřitele – typicky v situaci, kdy by žalobce odmítal převzít dlužnou částku). Z tohoto důvodu soud rozhodnul tak, jak je stanoveno ve výroku II., neboť žalobce požadoval přiznání úroku z prodlení souhrnně až od , datum, . Výše zákonného úroku z prodlení pak byla určena na základě nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Co se týče žádosti o odložení povinnosti k platbě přiznaných plateb, soud dospěl k závěru, že není vůči věřiteli (žalobci) přiměřené, aby byla povinnost zaplatit dlužnou částku odsunuta až do termínu propuštění žalovaného z výkonu trestu odnětí svobody. Soud vyšel z toho, že je primárně odpovědností žalovaného, aby zajistil, že platby spojené s vlastnictvím předmětného bytu budou včas a řádně zaplaceny. Nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby trpěl případné soudní určení, že dluh bude moci uplatňovat až téměř za rok od vydání rozsudku. Navíc za situace, kdy se žalovaný do uvedené nepříznivé situace dostal vlastním zaviněním tím, že páchal trestnou činnost. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. platí, že obecná lhůta k plnění činí tři dny od právní moci rozsudku, její prodloužení či umožnění plnění ve splátkách je pak možné z objektivních důvodů, kdy se žalovaný dostane do nepříznivé situace bez vlastního přičinění (např. náhlé zhoršení zdravotního stavu). Situace, kdy žalovaný vykonává trest odnětí svobody, ale za objektivní okolnost považovat nelze, protože se do ní dostal vlastním (subjektivním) přičiněním (shodně např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).11. Obdobný závěr pak soud učinil ve vztahu k nákladům řízení. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal jejich plnou náhradu v řízení zcela úspěšnému žalobci. Neztotožnil se s názorem žalovaného, že by náklady řízení nevznikly, pokud by byl obeslán na adresu věznice, v níž vykonává trest. Pokud by žalobce měl zájem řešit situaci smírně, nic mu nebránilo, aby tuto skutečnost oznámil soudu a s žalovaným o možnostech úhrady jeho dluhů zahájil mimosoudní jednání. Na místo toho žalobce setrval na žalobním návrhu. Takový procesní postup je plně v dispozici žalobce a soud ho musí respektovat. Pokud tedy nárokuje přiznání náhrady nákladů řízení, je tento nárok po právu, neboť v řízení byl úspěšný. Na místě není ani aplikace § 142a odst. 1 o. s. ř., který stanoví, že: „Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.“ Smyslem uvedeného ustanovení je ochrana před šikanou ze strany věřitelů a prevence před zbytečnými spory (zejména v případech tzv. bagatelních dluhů – typicky za jízdu na černo). V daném případě je pak zřejmé, že by k podání žaloby ze strany žalobce došlo bez ohledu na skutečnost, zdali by mu byla předžalobní výzva skutečně doručena do věznice, či nikoliv. Navíc nelze v daném případě konstatovat, že by žalobce byl „predátorským věřitelem“, jehož hlavní motivací by bylo zejména přiznání náhrady nákladů řízení.12. Soud tedy přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří ú