13 C 401/2020-1313 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení původně částky celkem , částka, , jakožto újmy tzv. sekundární poškozené z důvodu ztráty šance na přežití jejího manžela , jméno FO, , který v důsledku neposkytnutí řádné lékařské péče ze strany obou žalovaných zemřel, resp. jeho zdravotní strav se zhoršil natolik, že to přispělo k jeho úmrtí, k němuž došlo dne , datum, . Žalovaná 1) provozuje zdravotnické zařízení , jméno FO, nemocnici v , adresa, , kde byl , jméno FO, hospitalizován, žalovaná 2) provozuje dialyzační středisko v , adresa, . Původní nárok žalobkyně sestával z náhrady poklesu příjmů za období od úmrtí manžela , jméno FO, do podání žaloby i do budoucna, nákladů na vypracování znaleckého posudku a nemajetkové újmy v podobě duševních útrap žalobkyně. Existenci pochybení při poskytování lékařské péče manželovi opírala o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru zdravotnictví, odvětví interna, specializace nefrologie.2. Po precizaci skutkových tvrzení vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět co do částky , částka, . Řízení bylo zastaveno usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Předmětem řízení zůstal toliko nárok na zaplacení částky , částka, vůči oběma žalovaným společně a nerozdílně představující náhradu nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách tzv. sekundární poškozené, vyvolaných zásahy žalovaných do jejího osobního a rodinného života, neboť jejímu manželovi nebyla poskytována lékařská péče na náležité odborné úrovni. Zdravotní strav se zhoršil natolik, že to vedlo ke zvlášť závažnému ublížení na zdraví. Soud poznamenává, že původní uplatněný nárok byl založen na tvrzení, že protiprávním jednáním žalovaných (neposkytování lékařské péče na náležité odborné úrovni) došlo k úmrtí manžela, resp. byla snížena jeho šance na přežití. V této části vzala návrh zpět, jak shora uvedeno. , adresa, 300 Kč na vypracování znaleckého posudku požadovala jako součást nákladů řízení.3. Žalovaná 1) se dle tvrzení žalobkyně dopustila pochybení při poskytování lékařské péče jejímu manželu , jméno FO, tím, že při hospitalizaci na oddělení , jméno FO, nemocnice v , adresa, od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, nebyl pravidelně vážen před a po dialýzách a nebyl mu měřen centrální žilní tlak (byť to bylo od , datum, technicky možné), což je při hemodialyzačních procedurách nutné. To vedlo k pozitivní tekutinové bilanci u pana , jméno FO, , tedy k těžkému převodnění, kdy u něj byl přírůstek tekutin více než 29 litrů. Negativní tekutinové bilance nebylo dosaženo až do , datum, , resp. až do , datum, nebylo deklarovaným cílem dosažení negativní tekutinové bilance. Toto převodnění extrémně zatěžuje srdce a ohrožuje kardiovaskulární systém, přičemž pan , jméno FO, byl nemocný se srdcem, trpěl dilatační kardiomyopatií s těžkou disfunkcí levé srdeční komory. Převodnění u něj vedlo až k prosáknutí tkání (tzv. anasarka), což zhoršuje i hojení ran. , jméno FO, měl chronický defekt na dolní končetině, ale kvůli převodnění musel vylučovat přebytečnou tekutinu, což v podstatě znemožňovalo hojení této rány, a tudíž se do jeho organismu dostala infekce. Právě kvůli této infekci byl hospitalizován na oddělní , jméno FO, . Žalobkyně žalované 1) dále vytýkala, že u pana , jméno FO, nezjistila a nestanovila příčinu uvedené infekce. Při podezření na infekci dne , datum, mu nasadila antibiotika Ciprofloxasin před tím, než mu byl proveden odběr krve na kultivaci infekčního agens. Z toho důvodu se následně nepodařilo určit příčinu infekce a pan , jméno FO, byl léčen antibiotiky pouze empiricky, tzv. na slepo, aniž by byla léčba zacílena na mikrobiologicky prokázaného původce infekce.4. Žalovaná 2) se dle tvrzení žalobkyně dopustila pochybení při poskytování lékařské péče panu , jméno FO, rovněž nastavením nesprávného tekutinového managementu, když docházel do dialyzačního střediska , adresa, v období od ledna do února 2017, kdy neprováděla systematické měření hmotnosti před a po hemodialyzačních procedurách, přičemž poprvé byla hmotnost zaznamenána až dne , datum, . Váhové lůžko přitom patří mezi esenciální součásti vybavení každého dialyzačního pracoviště. Došlo tedy u něj rovněž k převodnění, byť v menším rozsahu, než u žalované 1), a tedy k přetěžování kardiovaskulárního systému a také k poruše hojení rány na dolní končetině. Žalovaná 2) rovněž pochybila, když panu , jméno FO, dočasně vysadila lék Mimpara a namísto něj mu dne , datum, předepsala lék Vigantol, který je však kontraindikován při hyperkalcemii, jež byla u pana , jméno FO, přítomna. Tím došlo ke zvýšení hladiny vápníku v krvi.5. Oběma žalovaným pak vytýkala nedostatky ve vedení zdravotnické dokumentace, což nemůže být k její tíži. Nárok opřela o smluvní vztah ze smlouvy o péči o zdraví podle § 2636 občanského zákoníku mezi oběma žalovanými a , jméno FO, . Uvedenými pochybeními při poskytování lékařské péče žalovaní porušili svou smluvní povinnost postupovat s péčí řádného odborníka (dle § 2643 a § 2645 občanského zákoníku), což zakládá jejich objektivní smluvní odpovědnost dle § 2913 občanského zákoníku. Z důvodu porušení smluvní povinnosti oběma žalovaným vznikla povinnost nahradit nemajetkovou újmu nejen druhé smluvní straně, tj. pacientovi , jméno FO, , ale i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit, tj. žalobkyni, jakožto manželce pacienta. V případě zvlášť závažného ublížení na zdraví manžela, jsou žalované povinny nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu spočívající v duševních útrapách podle § 2959 občanského zákoníku. Zvlášť závažné ublížení na zdraví manžela spatřuje v tom, že následkem jednání žalovaných byl velmi těžký zdravotní stav jejího manžela, ohrožující jej po delší dobu na životě, resp. zatěžující jej po delší dobu výrazně nepříznivým stavem, vyžadujícím jeho překlad na , jméno FO, . Pokud by soud nepřijal posouzení nároku ze smluvního vztahu, nárok požadovala z titulu zákonného dle občanského zákoníku. Dále tvrdila, že bylo zasaženo do jejího práva na soukromý a rodinný život, které je garantováno Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně základních práv a svobod. Odkázala přitom např. na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 3416/20, dle kterého v případech, kdy zdravotnické zařízení postupuje non lege artis, avšak není postaveno na jisto, že toto bylo jedinou příčinou poškození zdraví pacienta, neznamená to, že by žádná konkrétní (reálná) újma nemohla vzniknout. I když v takovém případě nebude možné hovořit přímo o poškození zdraví, minimálně dojde k zásahu do duševní sféry dotčeného jedince, jenž bude nadále žít s vědomím, že osoba mu blízká nemusela zemřít, či mohla žít déle, kdyby k danému pochybení nedošlo.6. Žalovaní nárok neuznali.7. Žalovaná 1) namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, neboť u jejího manžela nedošlo k závažnému ublížení na zdraví. Z její strany nebyla porušena žádná povinnost. Poukázala na to, že manžel žalobkyně byl více jak 13 let v hemodialyzačním programu, byl polymorbidním pacientem, měl problémy se srdcem a chronické defekty na dolní končetině. Byl rovněž trvale nespolupracujícím pacientem. Dne , datum, mu byla nabídnuta hospitalizace na spádovém interním oddělení, kterou odmítl, a až následně jej žalobkyně odvezla na Emergency , jméno FO, nemocnice v , adresa, . Při léčbě postupovala lege artis, tj. zcela správně, důsledně a v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy. Hospitalizace proběhla standardně s ohledem na jeho vážný zdravotní stav. Nebyly tedy naplněny zákonné předpoklady vzniku odpovědnosti.8. Žalovaná 2) rovněž namítala nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, neboť podle § 2894 občanského zákoníku má osoba nárok na odčinění nemajetkové újmy pouze v případě, že taková povinnost byla výslovně ujednána nebo pokud tak stanoví zákon, přičemž ve smlouvě o péči o zdraví uzavřené s panem , jméno FO, nebyla povinnost odčinění nemajetkové újmy jeho rodinným příslušníkům sjednána. Zároveň podle zákona lze tzv. sekundárním obětem přiznat nárok na odškodnění duševních útrap jen podle § 2959 občanského zákoníku, tedy jen při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví. Žalovaná 2) žádnou povinnost ve vztahu k panu , jméno FO, neporušila, a nedošlo u něj ani ke vzniku újmy, která by byla způsobilá založit nárok na odčinění duševních útrap žalobkyně. Odmítla, že by se dopustila pochybení v rámci tzv. tekutinového managementu. U pana , jméno FO, nebylo možné vzhledem k jeho zdravotnímu stavu zjistit jeho hmotnost vážením, neboť měl závažnou poruchu hybnosti, přičemž postelová váha nebyla na dialyzačním středisku k dispozici a není povinnou výbavou tohoto zařízení..Proto byl u něj management tekutin řízen pomocí klinického vystření nefrologem. U pana , jméno FO, nedocházelo k převodnění, k otokům dolních končetin ani dušnosti, jeho váha se v tomto období snížila o 6 kg. K nasazení přípravku Vigantol uvedla, že se tak stalo z důvodu nedosta