22 C 133/2025-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11. 4. 2025 domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci doplatek platu a víceúčelové paušální náhrady výdajů za dobu od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025 ve výši 10 100 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že v důsledku změny zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále jen „zákon o platu“), provedené zákonem č. 57/2025 Sb., kterým se mění zákon o platu, o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 57/2025 Sb.“), který nabyl účinnosti dne 7. 3. 2025, došlo pro období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 k neústavní platové restrikci vůči soudcům, a to snížením platu v době od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 v důsledku stanovené platové základny pro soudce ve výši 121 685 Kč a s tím spojením snížením náhrady výdajů v době od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025. Žalobce s těmito platovými restrikcemi nesouhlasí, jelikož je považuje za neústavní a v rozporu s primárním právem Evropské unie, a proto požaduje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 9 600 Kč, která odpovídá rozdílu mezi platem žalobce určeným bez platové restrikce a platem žalobce určeným s platovou restrikcí (skutečně vyplaceným platem v únoru roku 2025). Současně žalobce touto žalobou požaduje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 500 Kč, která odpovídá rozdílu mezi náhradou výdajů žalobce určenou bez platové restrikce a náhradou výdajů žalobce určenou s platovou restrikcí (skutečně vyplacenou náhradou výdajů v únoru roku 2025).2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že v žalobě uplatněný nárok neuznává. Plat a víceúčelová paušální náhrada byly žalobci vyplaceny v souladu s platným a účinným zákonem o platu. Argumentuje-li žalobce retroaktivitou uvedené zákonné úpravy, tak v tomto případě byla dle žalované retroaktivní úprava platů soudců přijata v rámci širších opatření na konsolidaci veřejných rozpočtů, což představuje naléhavý veřejný zájem. Ústavní soud České republiky ve své judikatuře dovodil, že zákaz retroaktivity právních norem je jedním ze základních znaků právního státu, avšak zároveň připustil, že v určitých výjimečných případech může být retroaktivita přípustná. Pokud žalobce argumentuje nesouladem citované zákonné úpravy s evropským právem, které by mělo být v takovém případě aplikováno na místo zákonné úpravy, pak žalovaná s tímto závěrem nesouhlasí, avšak ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. K posouzení ústavnosti je povolán toliko Ústavní soud České republiky, pokud tedy soud dospěje k závěru, že aplikovaný zákon je v rozporu s ústavním pořádkem, navrhuje žalovaná, aby soud řízení v projednávané věci přerušil dle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) do pravomocného skončení řízení před Ústavním soudem České republiky.3. Žalobce v žalobě a žalovaná ve svém podání ze dne 26. 6. 2025 souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry:5. Ze jmenovací dekretu ze dne 17. 11. 2021 soud zjistil, že uvedeného dne byl žalobce jmenován soudcem, když dle přidělení k výkonu funkce ze dne 15. 12. 2021 byl žalobce dnem 1. 1. 2022 přidělen k výkonu funkce soudce k Okresnímu soudu v , adresa, – žalované. Z přípisu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn.: , Anonymizováno, , pak soud zjistil, že žalobce byl s jeho souhlasem pro období od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025přidělen k výkonu soudcovské činnosti ke Krajskému soudu v , adresa, , přičemž plat mu bude vyplácen podle § 28 odst. 7 zákona o platu Okresním soudem v , adresa, – žalovanou.6. Dle platového opatření ze dne 10. 3. 2025, účinného od 1. 2. 2025, byla žalobci k 31. 1. 2025 zastavena výplata dosud stanoveného platu, když mu naopak byla od vyznačené účinnosti opatření stanovena platová základna 121 685 Kč, tj. při platovém koeficientu 1,26 plat 153 400 Kč a paušální náhrada výdajů 6 700 Kč s tím, že takto stanoveny budou žalobci vypláceny po provedených zákonných srážkách od 1. 2. 2025.7. Z výplatnice za únor roku 2025 soud zjistil, že v průběhu února roku 2025 žalobce vykonával funkci soudce po celou dobu tohoto měsíce, nečerpal dovolenou a nebyl uznán dočasně práce neschopným, a dále že za únor roku 2025 byl žalobci žalovanou vyplacen plat ve výši 153 400 Kč a náhrada výdajů ve výši 6 700 Kč, před provedením zákonných srážek (tzv. „hrubého“).8. Z publikace Českého statistického úřadu Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy 3. čtvrtletí roku 2024, kód 110024-24, zveřejněná dne 4. 12. 2025 a její příloha 1b k publikaci Českého statistického úřadu Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy 3. čtvrtletí roku 2024, kód 110024-24 soud zjistil, že průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2023 činila podle údaje zveřejněného Českým statistickým úřadem dne 4. 12. 2024 částku 43 120 Kč.9. Z výzvy k plnění ze dne 1. 4. 2025 soud zjistil, že touto vyzval žalobce žalovanou k zaplacení nároků uplatněných později v tomto řízení, a to před podáním žaloby a ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy, přičemž žalovanou zároveň upozornil, že nebudou-li nároky uhrazeny, bude se jejich zaplacení domáhat soudní cestou. Výzva byla dle doručenky datové zprávy doručena žalované dne 1. 4. 2025.10. Soud dospěl po zhodnocení provedených důkazů a z nich plynoucích skutkových zjištění, hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:11. Žalobce byl dne 17. 11. 2021 jmenován do funkce soudce. V době od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025 žalobce vykonával funkci soudce u Krajského soudu v , adresa, . V únoru roku 2025 činil počet let započtené doby žalobce: „od počátku 9. roku“. S účinností od 1. 2. 2025 byl žalobci platovým výměrem určen plat ve výši 153 400 Kč hrubého měsíčně a víceúčelová paušální náhrada výdajů (dále též „náhrada výdajů“) ve výši 6 700 Kč hrubého měsíčně. V průběhu února roku 2025 žalobce vykonával funkci po celou dobu tohoto měsíce, nečerpal dovolenou a nebyl uznán dočasně práce neschopným. Za únor roku 2025 byl žalobci vyplacen plat ve výši 153 400 Kč hrubého a náhrada výdajů ve výši 6 700 Kč hrubého. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2023 činila podle údaje zveřejněného Českým statistickým úřadem dne 4. 12. 2024 částku 43 120 Kč.12. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení:13. Podle čl. 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „SEU“), unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.14. Podle čl. 19 odst. 1 SEU, Soudní dvůr Evropské unie se skládá ze Soudního dvora, Tribunálu a specializovaných soudů. Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Smluv. Členské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.15. V nálezu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 5/24, Ústavní soud mimo jiné uvedl, že je v rozporu s pravidly demokratické politické kultury, pokud platová restrikce nebyla projednána se soudní mocí. V odstavci 81. odůvodnění Ústavní soud uvedl: „Porušení požadavku na projednání s mocí soudní není samo o sobě důvodem pro zrušení zákona a může se stát derogačním důvodem teprve ve spojení (kumulací) s dalšími okolnostmi (shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 16/11 a nález sp. zn. Pl. ÚS 33/11). Opomenutí projednat návrh zákona s mocí soudní ovšem nelze aprobovat (shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13, bod 53. odůvodnění). Nedodržení požadavku projednat návrh zákona s mocí soudní se proto promítne do obsahového hodnocení, zda je platová restrikce souladná s ústavním pořádkem. Nebyl-li návrh zákona projednán s mocí soudní vůbec nebo zůstalo-li její stanovisko bez reakce, jde o přitěžující faktor nasvědčující tomu, že restrikce je nepřiměřená.“ V odstavci 82. odůvodnění nálezu Pl. ÚS 5/24 je uvedeno: „Za dostačující Ústavní soud pokládá, je-li návrh zákona ve výše uvedeném smyslu projednán s předsedy Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, vrchních soudů a krajských soudů a dále se zájmovými organizacemi soudců (s