33 C 266/2025-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 753,95 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingové úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě mu žalobkyně poskytla úvěrový rámec ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný vyčerpal částku 81 557,42 Kč a uhradil částku 66 338,89 Kč. Žalobkyně požaduje rovněž poplatky ve výši 155 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně informace poskytnuté žadateli o úvěr komplexně analyzuje a podrobuje porovnáním s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout. Žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného z úvěrových registrů (BRKI, NRKI a SOLUS). Dále provedla žalobkyně lustraci insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí. Žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických a behaviorálních dat. Výdaje uvedené žalovaným byly porovnány s částkou životního minima a statistickými daty. Žalovaný uvedl příjem 38 000 Kč. Žalobkyně kalkulovala s výdaji na bydlení ve výši 5 310 Kč měsíčně a částky přestavující životní minimum ve výši 3 860 Kč. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé či hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Žalobkyně odkázala na judikaturu Soudního dvora Evropské unie ve věci C449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve Stockholmu ve věci 5868-16 ze dne 15. 11. 2017, Úřad pro ochranu spotřebitele proti H & M Hennes & Mauritz Sverige AB, kde bylo shledána dostatečná kontrola za pomocí kredit skóringu bez prokázání příjmu žadatele o úvěr. Obdobně Nejvyšší soud Litevské republiky v rozsudku ve věci A-408-858/2016 konstatoval, že nelze vytvořit závazný seznam informací, které mají být při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele ověřovány. Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2025, č. j. č. j. 79 ICm 1788/2024, 106 VSPH 186/2025-88 (KSUL 79 INS 562/2024), který uzavřel, že při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr lze vycházet z credit scoringu. Ochrana spotřebitele není absolutní a nemá chránit spotřebitelovu nedbalost, nezájem či lhostejnost při uzavírání smluv. Dle § 4 občanského zákoníku se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou opatrností a péčí. Tyto vlastnosti lze proto v právním styku důvodně očekávat. I v případě porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti by právní jednání bylo stiženo pouze relativní neplatností, když na právní jednání se má hledět spíše jako na platné než jako na neplatné (§ 574 občanského zákoníku). Ohledně preference platnosti právního jednání před neplatností pak žalobkyně odkázala na nálezy Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 571/2006 a I. ÚS 625/2003). Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že žalovaný úvěr po dobu přesahující dva a půl roku řádně splácel, což dokládá, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.4. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, úvěrový rámec ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 26,28 % ročně (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, ).5. Žalovaný vyčerpal částku 81 557,42 Kč a uhradil částku 66 338,89 Kč (výpis čerpáním splátek a úhrad).6. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registru SOLUS s negativním výsledkem (karta klienta ze dne , datum, ).7. Žalovaný nesplácel dohodnuté splátky a žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě částky 26 302,94 Kč do , datum, (výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, a poštovní podací arch ze dne , datum, ).8. Žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě částky 26 688,35 Kč do , datum, (předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, a poštovní podací arch ze dne , datum, ).9. Žalobkyně nepožadovala doložení příjmů žalovaným před poskytnutím úvěru, neboť vycházela ze skóringového modelu (ověření bonity MLS).10. Žalovaný nesplácel při žádosti o úvěr jiný úvěrový produkt (úvěrová zpráva).11. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:12. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, úvěrový rámec ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný vyčerpal částku 81 557,42 Kč a uhradil částku 66 338,89 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registru SOLUS s negativním výsledkem. Žalovaný nesplácel dohodnuté splátky a žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě částky 26 302,94 Kč do , datum, . Žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě částky 26 688,35 Kč do , datum, . Žalobkyně nepožadovala doložení příjmů žalovaným před poskytnutím úvěru, neboť vycházela ze skóringového modelu. Žalovaný nesplácel při žádosti o úvěr jiný úvěrový produkt.13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“).14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlen