7 C 329/2025-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne , datum, se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci shora uvedenou částku. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , poskytl žalovanému částku 30 000 Kč na základě uzavřené úvěrové smlouvy dne , datum, . Tato smlouva byla uzavřena registrací žalovaného prostřednictvím on-line formuláře, který sdělil žalobci jméno, příjmení, rodné číslo, emailovou adresu, číslo bankovního konta, kód banky. Žalovaný vyplnil na internetových stránkách právního předchůdce žalobce na internetových stránkách , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal vrátit úvěr právnímu předchůdci žalobce do , datum, . Žalovaný nevrátil předmětnou částku ve výši 23 346,30 Kč, smluvní úrok ve výši 8 938,61 Kč, smluvní pokutu 414,59 Kč řádně a včas ani po výzvě žalobce. Pohledávku vůči žalovanému společnost , právnická osoba, IČ , IČO, , dne , datum, postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne , datum, . Žalovaný částku ve shora uvedené výši nezaplatil do dnešního dne, proto byl žalobce nucen obrátit se na soud se svojí žalobou.2. Žalovaný potvrdil obdržení peněžité částky ve výši 30 000 Kč, ale uvedl, že žalobce řádně nezkoumal jeho majetkové poměry, proto je úvěrová smlouva neplatná. Dále žalovaný uvedl, že již uhradil žalobci částku ve výši 17 226,02 Kč.3. Soud provedl listinné důkazy.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud naznal, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, IČ , IČO, byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na základě rámcové smlouvy prostřednictvím internetových stránek. Na základě této smlouvy žalobce měl poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a poté žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se dle smluvních podmínek zavázal vrátit úvěr do , datum, spolu s úroky a smluvní pokutou v případě prodlení se splácením splátky. Žalovaný tuto smlouvu úvěrovou nestvrdil svým podpisem.5. Z výpisu účtu o provedení transakce soud naznal, že právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému částku ve výši 30 000 Kč dne , datum, .6. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, , podacího lístku soud naznal, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky ve výši 32 849,50 Kč do tří dnů.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, soud naznal, že společnost , právnická osoba, IČ , IČO, postoupila žalobci pohledávku vůči žalovanému.8. Z potvrzení platbě bylo soudem zjištěno, že žalovaný uhradil žalobci dne , datum, částku ve výši 4 300,08 Kč, dne , datum, částku ve výši 4 300,08 Kč, dne , datum, částku ve výši 4 300,08 Kč, dne , datum, částku ve výši 4 324,78 Kč, dne , datum, částku ve výši 1 Kč.9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, přičemž ve věci aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou.18. Dle názoru soudu v daném případě žalobce nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobce zejména nezjistil, jaké jsou „volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen uhradit úvěr. Žalobce tak neměl dostatek podkladů, aby vyhodnotil, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy, když k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím úvěru.19. Jelikož se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, připravil se o možnost být poučen o nutnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. S neunesením důkazního břemene se pak pojí odpovídající procesní důsledky – v tomto případě částečný neúspěch ve věci.20. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobcem a žalovaným jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný uhradil částku 17 226,02 Kč před podáním žaloby. K vrácení tak stále zbývá částka 12 773,98 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného.21. Soud přiznal žalobci úroky z prodlení, a to od následujícího dne po lhůtě určenou předžalobní upomínkou tj. , datum, . Soud přiznal úroky z prodlení (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).22. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142odst. 2 o.s.ř. soud měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.23. Souhrn žalobcem požadovaných částek ke dni vyhlášení rozsudku činí 32 699,50 Kč, souhrn soudem přiznaných částek k témuž dni činí 12 773,98 Kč. Žalobce měl tedy ve věci úspěch v rozsahu 39 %, žalovaný měl úspěch ve výši 61 %. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žalovaný má právo na náhradu 22 % účelně vynaložených nákladů řízení, neboť na úspěch žalovaného je nutno započítat úspěch žalobce.24. Náklady v plné výši představují uhrazený ve výši 10 418,10 Kč. Tato částka představuje, náklady právního zastoupení 3 úkony á 2 420 Kč, dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 450 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. 177/1996 Sb., DPH ve výši 21 %.25. Náklady žalobce tedy představují 26 % tj. 2 291,98 Kč.26. Dle § 160 odst. 1 věty pr