Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši celkem , částka, s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese , adresa, . Žalovaný neuhradil zcela fakturu č. , hodnota, (za odběr elektřiny v období od , datum, do , datum, ) na částku , částka, se splatností dne , datum, . Dlužnou částku neuhradil žalobkyni, ani přes písemné upomínky. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z dlužných částek v zákonné výši ode dne následujícího po dni splatnosti příslušné faktury.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil následující. Z písemné Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný se žalobkyní uzavřel smlouvu o dodávkách elektřiny do odběrného místa výše uvedeného. Ze smlouvy o službách dodávky elektřiny soud zjistil, že žalobkyně jako dodavatel se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do uvedeného odběrného místa a žalovaný, jako odběratel, se zavázal za tyto služby hradit. Ze smluvních podmínek dodávky elektřiny, které byly součástí smlouvy, soud zjistil další obsah vztahu mezi nimi, zejména, že se žalovaný zavázal platit za dodávanou elektřinu cenu stanovenou podmínkami a sazbami žalobkyně a že dodanou elektřinu žalobkyně vyúčtuje odběrateli v daňovém dokladu, tj. faktuře, v níž bude uveden den splatnosti a způsob úhrady. Celková fakturovaná částka za spotřebu elektřiny činila částku ve výši , částka, . Tato částka byla žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, (za odběr elektřiny v období od , datum, do , datum, ) na částku , částka, se splatností dne , datum, .4. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, smlouvou o dodávce elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, účinném ke dni uzavření smlouvy, a § 2079 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy vznikla žalovanému, jako odběrateli, povinnost platit (kupní) cenu za odebranou elektřinu žalobkyni. Tuto svou povinnost žalovaný porušil, když se dostal do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dluhu v den následující po dni splatnosti příslušné faktury a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat také zaplacení úroku z prodlení. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalovanému v předmětném období dodala elektřinu a žalovaný ji odebral, cenu dodané elektřiny mu řádně vyúčtovala, avšak žalovaný svou povinnost zaplatit žalobkyni tuto cenu nesplnil, naopak, tato tvrzení jsou v souladu s provedenými důkazy. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni uplatněnou částku, a to se zákonným úrokem z prodlení. Soud při dokazování vycházel zejména z faktur, upomínek, Smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a dalších listinných důkazů.5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .7. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.