30 C 543/2025-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 15.10.2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 12.394,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovaným uzavřela dne 17.12.2024 smlouvu, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 10.000,- Kč a smluvních úroků ve výši 2.394,51 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.3. Soud ve věci nařídil jednání na 29.1.2026. Účastníci řízení se z nařízeného jednání řádně a včas omluvili. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr:5. Dne 17.12.2024 měla právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřít listinu označenou jako Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč (viz sdělení , právnická osoba, ze dne 30.12.2025 a výpis z bankovního účtu). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni.6. Lze učinit dílčí skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem dne 17.12.2024 peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč.7. Z listiny označené jako Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 17.6.2025, jež byla vyhotovena právní předchůdkyní žalobkyně, soud zjistil, že dle této listiny k tomuto datu dlužná jistina činila 8.124,67 Kč. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 19.7.2025, která byla vyhotovena zástupcem žalobkyně, soud zjistil, že dle této listiny neuhrazená jistina činila 11.039,40 Kč.8. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , jakož i z ostatních listin, které byly připojeny k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, soud nezjistil, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného jakkoliv ověřovala jeho schopnost splácet případně poskytnuté peněžní prostředky.9. Soud nezjistil, že by si právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech, které by následně ověřila prostřednictvím výplatních pásek či výpisů z bankovního účtu žalovaného. Soud taktéž nezjistil, že by si právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného vyžádala informace ohledně jeho pravidelných měsíčních výdajů (např. náklady na bydlení), popř. informaci, zda žalovanému byly již dříve poskytnuty peněžní prostředky bankovními či nebankovními subjekty, jakož ani neověřila, zda jsou takto poskytnuté peněžní prostředky ze strany žalovaného řádně a včas spláceny.10. Lze shrnout, že žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny či jiné důkazní prostředky, na jejichž podkladě by si mohl ověřit, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně u žalovaného před poskytnutím peněžních prostředků ověřila jeho schopnost splácet eventuálně poskytnuté peněžní prostředky.11. Soud doplňuje, že pokud by se žalobkyně nařízeného jednání zúčastnila, poskytnul by jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti označit a předložit důkazy ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož se však žalobkyně nařízeného jednání nezúčastnila, sama se dobrovolně vzdala možnosti, aby jí při jednání bylo poskytnuto dobrodiní poučení dle § 118a o.s.ř., které se poskytuje výhradně při jednání přítomným účastníkům.12. Soud dále uvádí, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu sice poznamenala, že pokud by soud neměl za prokázané, že peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě řádně uzavřené smlouvy o úvěru, měl by danou věc posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.13. Soud doplňuje, že při vědomí této poznámky, jakož i při vědomí skutečnosti, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu není obsažena informace, zda žalovaný po poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10.000,- Kč nějaké peněžní prostředky žalobkyni zaplatil/vrátil, a pokud ano, tak v jaké výši, přípisem ze dne 18.12.2025, č.j. 30 C 543/2025 – 14, vyzval žalobkyni ke sdělení této informace.14. Přípis byl žalobkyni doručen dne 29.12.2025. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala.15. Soud byl proto znovu připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, sama se připravila o možnost, aby jí soud při jednání poskytl poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o nutnosti sdělení, jakož i doložení, informace, zda žalovaný nějaké peněžní prostředky žalobkyni zaplatil/vrátil, a pokud ano, tak v jaké výši.16. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně totiž v tomto směru soudu nepředložila žádné listiny, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně relevantním a současně i prokazatelným způsobem ověřovala úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu poskytla peněžní prostředky. Tento právní závěr vyplývá ze shora rozvedeného skutkového zjištění, resp. skutkového závěru.20. Pakliže právní předchůdkyně žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, a že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovaným, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Smlouva, jež byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.21. Právě uvedené znamená, že jestliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč, přičemž tyto byly žalovanému poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu, potom tato okolnost dále znamená, že na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení, které je (by byl) žalovaný povinen vydat, neboť se bezdůvodně obohatil. Soud nezjistil, že by u žalovaného byl dán spravedlivý důvod, na jehož podkladě by žalovaný nebyl povinen peněžní prostředky, o něž se obohatil, vydat.22. Pakliže by žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, resp. k žádosti soudu sdělila, zda žalovaný po poskytnutí peněžních prostředků právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni nějaké peněžní prostředky zaplatil/vrátil, a pokud ano, tak v jaké výši, soud by pak takovou částku, tj. poskytnuté peněžní prostředky mínus zaplacené/vrácené peněžní prostředky, jakožto bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 NOZ, žalobkyni přiznal, resp. soud by žalovanému uložil povinnost takovou částku žalobkyni zaplatit.23. V projednávané věci ovšem soud nemohl postupovat takovýmto způsobem, neboť z důvodu informačního deficitu stran výše bezdůvodného obohacení, když tento informační deficit je přičitatelný žalobkyni, která v této záležitosti byla navzdory žádosti soudu pasivní, soud nezná přesnou výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.24. Jinak řečeno – není sporu o tom, že na straně žalovaného došlo v důsledku absolutně neplatné smlouvy o úvěru ke vzniku bezdůvodného obohacení, které by měl žalovaný žalobkyn